anais

Opět naprosto nehodnotitelné. Zábavná bizarnost z Japonska 60.let, ve které si to obrovský Frankenstein rozdá s krtkosaurem střílejícím z tlamy rudý laserový paprsek. Za zmínku stojí tradičně skvělý Ifukubeho soundtrack, roztomilá práce s modely všeho druhu, ale i ponuré intro, ve kterém jsme svědky transportu Frankensteinova srdce z nacistického Německa do poklidné Hirošimy ve stínu atomové bomby.

Stejně jako ostatní Kaiju filmy, i tento se dá ohodnotit buď plným počtem nebo nulou. Pro Čechy to může být zajímavé, protože film by se klidně mohl jmenovat Frankensteinova monstra: Jů a Hele. Tyhle dvě kaiju jsou opravdu hodně bizardní a jediné, k čemu se dají přirovnat jsou legendární televizní chlupáči z ranního vysílání ČT. A tady se při jedné jejich nepleše bortí celé Tokio a hrozí anihilace celého lidstva :)

Je to tak. Lorenzo Lamas není herec, triky jsou příšerné, fyzikální zákony popřené, a celé to vlastně nedává vůbec smysl.I přes to je to jako variace na Vernovu knihu (v mezích laciných béček) docela snesitelné. Sean Lawler jako kapitán Nemo mi přišel ok (jak hrál, ne jak mu napsali postavu...) a nápad s upgradem Nautilu na regulérní plovoucí město byl hodně zajímavý. Bohužel zůstalo jen u toho nápadu, protože prázdné potemnělé chodby nejenom, že moc neevokují supermoderní ponorku, ale ani zalidněné město...

Smrtonosná past 4. Návrat na začátek 90.let se vším všudy. A doufám, že to viděl Bruce Willis, protože z tohoto filmu mu musí být závistí do breku.

Tak natočené mi to vlastně přišlo lépe než čtyřka - nejsou tu filtry a mluví se opět sprostě. A akce není vůbec špatná! Jenže způsob jakým se tu zachází s celou mytologií a s principem, který činil první 3 díly Die hard tak fajn, je naprosto neodpustitelný. Pominu-li zbytečnou postavu Johnova syna, pominu-li absurdní zápletku s Černobylem (kdo by to byl v prvním dílu řekl, že?), zbude mi příběh o superhrdinovi, kterému je prakticky jedno, že po něm někdo střílí, že padá desítky metrů z budovy, že vyjíždí z letícího vrtulníku v autě atp...V tomto filmu nemá John McClane naprosto žádnou psychologii, nemá naprosto žádné vlastnosti, které by ho činili lidskými. Pátá smrtonosná past je obyčejné béčko (s neuvěřitelně osmdesátkovou zápletkou o zlých Rusech), které bezostyšně vysává své kvalitnější předchůdce. Je to film, který s nimi ale nemá prakticky nic společného - bohužel, především hlavního hrdinu.

OK. Arnold to zkusil s Konečnou a přepískl to s nostalgickým pomrkáváním na důchodce v akci. Sylvester jen zkusil po Xté vstoupit do téže řeky a zahrál si vel filmu, který jako by vznikl před 25 lety. Je tu nevhodně zvolená hudba, nevyvážená buddy chemie, která je v podstatě jen o Slyovi, špatný záporák, infantilní děj a stárnoucí senilní režisér. To vše dohromady tvoří neodolatelný mix, který je ve výsledku historicky věrný svým předobrazům. Není to trapná pomrkávající pocta jako Expandables 2, ale bez větších cílů to plní zadanou misi. A když to Sly na konci zapíchne do Mamoy, spokojeně zachrochtáte. Bullet to the head, možná nechtěně, funguje jak má.

Doba se asi dost změnila, protože tahle Cesta kolem světa za 80 dní by dnes na Oscara asi nedosáhla. Všechny scény, které někam posunují děj, jsou celkem svižné a vtipné (víc než dramatické), ale samotný příběh je prokládán zdlouhavými scénami, které představují ten který kraj. Ve Španělsku to jsou tradiční tance a korida, v Americe indiánský kmen tančící kolem ohně, v Indii dlouhé záběry z okna do krajiny, kterou rázují sloni atp. Všechno je to natočené velkolepě, ale při bližším pohledu dost vynikne rozdíl mezi reálnými záběry z cizích krajů, a tím, co se točilo v ateliérech. "Nedějové" scény pak působí trochu navíc a tak nějak nalepené na jinak skvělý zbytek. Takže jestli tomu něco ubližuje, je to spousta vaty, která film natahuje na 3 hodiny. (k tomu patří i množství zbytečných cameí - Sinatra, Dietrichová - čestnou výjimkou je Frigo opět ve vlaku!)

Shane Black to dokázal. Pro mě nepochopitelně oblíbeného Iron Mana převálcovala atmosféra akčních filmů 90.let, ve kterých se hláškuje o stošest, z rádia vyřvávají vánoční koledy a scénář je důležitější než rychlý střih. Je to pořád Iron Man a trademarkové motivy, které mi přišly hloupé v předchozích dílech, tu bohužel stále jsou. Autorský rukopis Shane Blacka je tu ale tak zásadní, že to skoro nejde hodnotit jako regulérního Iron Mana. Asi jako když se Thorovo universum prolnulo s Branaghovou zálibou v Shakespearovi, Shane Black staví Iron Mana na nohy způsobem, který po něm už málokdo může zopakovat.

Zbytečné.

Pro mě cesta zpět v čase do fantastického roku 1997, kdy jsem v kině žasl nad Pátým elementem, Horizontem událostí nebo třeba Gattacou. Ten rok se urodilo nebývalé množství kvalitních sci-fi řekněme "starého" střihu. Bohužel, bylo to naposledy Pak už přišel jen Matrix a vše bylo jinak. Oblivion je ze staré školy. Poctivý příběh plný překvapivých zvratů, plný obrázků, které vás (idealisticky) chtějí přivést v úžas, a s Tomem v hlavní roli. Na něm ten film stojí i padá. Tak nějak se nelze zbavit povědomí o tom, že to je TEN Tom Cruise, na druhou stranu ta naprosto dokonale vybudovaná obří image, která stojí i před filmovou postavou nostalgicky vane z dob dávno minulých, kdy filmové hvězdy vládly filmovému plátnu.Oblivion se trefilo přesně do atmosféry, která mi v kině už dlouho chyběla. Na jednu stranu je to důkaz, že podobných filmů už je minimum, na druhou stranu mám radost, že tam někde stále existují lidé, kteří nechtějí točit prequely 30 let starých filmů. A v tom vidím naději lidstva :) (a co je zajímavé je, že TC je v tom filmu 51 let!)