anais

Jeden z nejlepších výkonů Toma Cruise. Víc se říci nedá. Nečekejte válčný film, ale skutečnou sondu do problémů Ameriky, která vám třeba odhalí i něco o jejich současných problémech. Oliver Stone v nejlepších letech.

Hlavní klad Spider-mana jsou jeho postavy. S každým lze nějak soucítit, každý má motivaci, každý má nějaký vyhraněný vztah k Spider-manovi. Raimimu tenhle propetený způsob vychází o mnoho lépe než Brianu Singerovi v X-menech, možná proto, že spidermanovské postavy jsou mladší a proto jim princip "každý s každým" víc sluší. Co se padoucha týče, tak Spider-man 2 překonává jedničku... Octopuss je zloduch skutečně charismatický a jeho mechanická chapadla vyvolávají respekt, ani k tomu Alfreda Molinu moc nepotřebují... Jediné, co mi u Spidermana trochu schází je Raimiho styl. Ten se tu naplno projeví ve scéně z nemocnice, kdy se lékaři pokouší odříznout Doktorova chapadla... Je to vzpomínka na časy Evil deadů... Zběsilý střih, nadsázka, nekompromisní brutalita... jen škoda že toho doktora nehraje Bruce Campbell. Ta motorovka by mu slušela víc než smoking nějakého vyhazovače... každopádně je to perfektní jízda, která určitě stojí za vidění v kině.

Terminal navazuje na Catch me if you can civilní formou a snahou rozesmát diváka. Humor je založen na tom, že Viktor Naworski je podivín typu Chaplina, Friga a jim podobných... Hodně toho poplete ale nakonec všechno vymyslí tak, aby to fungovalo. Zatímco forma je zvládnutá dokonale, příběh může leckoho překvapit - nedělá si servítky s realističností - příkladem budiž například Viktorovi stavitelské aktivity v uzavřené Gate 67. Dalším obdobím, ze kterého Terminal čerpá atmosféru jsou holywoodské komedie čtyřicátých a padestých let. Z těch si bere adekvátní dávku sentimentu. Pro mě asi nejpříjemnější Spielbergova komedie. Starosvětská sázka na jistotu.

Samoúčelná brutalita - zabíjení zvířat, znásilňování kůlem... Celý film sledujete něco, při čem se vám zvedá kufr, nic víc se v tom hledat nedá. Těsně před koncem vám pak autoři alibisticky sdělí, že to mysleli jako alegorii současné společnosti, ve které se všichni chováme jako kanibalové. Přiznám se, že právě tenhle konec mě odpudil snad ještě víc než vše, co se odehrálo v minutách před tím. I když je to natočeno technicky velmi dobře, obsah je úplně zcestný.

Ringu je velice povedený japonský horor. Po shlédnutí amerického remaku však musím říci, že holywoodští tvůrci zašli mnohem dál ve snaze vyvolat v divákovi hrůzu. Tam, kde se Japonci spokojili s náznakem, jsou Američané mnohem doslovňější. Doslovnost sice nemusí znamenat větší děsivost, v tomto případě ale ano. Vzhledem k tomu, že jsou oba snímky téměř identické, i gradace a základní struktura budování napětí je stejná. Američané v podstatě nezměnili vůbec nic, jen přeložili japonskou abecedu do latinky, udělali z výborného anime výbornou disneyvku. Rozdíl je i v japonské mentalitě, jejich způsobu chápání vztahů. Zatímco Hollywood už navykl určité zkratkovitosti, typizaci svých hrdinů, v japonských filmech jsou charaktery postav jakoby skryty pod nějakou rouškoou, která z nich velice pomalu odpadává. To je příklad i hrdinů japonského Ringu (třeba vztah hrdinky a jejího exmanžela se v originále jeví mnohem napjatější, aniž by o něm člověk věděl cokoliv konkrétního, nemluvě o vztahu exmanžel-syn) . Ten se spoléhá spíš na budování atmosféry pomocí světla a stínu než videoklipový střih. Takže, někomu bude připadat děsivější originál, někomu remake... Strach vyvolají oba dva, rozdíl je akorát v jeho pojetí.

Jelikož nejsem fanouškem Jeana-Clauda Van Damma, musím hned na začátku tohoto hodnocení říci, že Double team je jedním z jeho nejlepších filmů (líbí se mi ještě Živý terč a pokud si dobče pamatuju, tak Maximální riziko je taky ok. všechno ostatní je rubbish!) a rozhodoval jsem se mezi dvěmi a třemi hvězdičkami. Nakonec jsem usoudil, že to za ty tři přece jen nestojí, ale jen tak tak. Van Dammeova největší herecká chyba je jeho neschopnost tvářit se jinak než znuzeně. Jemu ten výraz asi připadá drsný, ale ne mně, takže má smůlu. Van Dammeovo největší štěstí v Double teamu je přítomnost Dennise Rodmana. Ten sice není o nic lepší herec než JCVD, ale jeho přítomnost docela příjemně odlehčuje toporné herectví hlavního hrdiny. Na filmu se mi líbilo, jak Van Damme uhýbá kulkám a kybermniši. A taky Mickey Rourke mě překvapil, že má tak velké svaly. Herectví asi zapomněl v osmdesátých letech. Hm, moc pozitivně to nezní, ale ten film špatný skutečně není a kdo má rád akční filmy, asi by si to neměl nechat ujít. To co Van damme nevyjádří obličejem, vyjádří tělem - nad jeho fyzickým schopnostmi zůstává rozum stát. Tomu, že tenhle film není špatný pomohl i Tsui Hark, honkongský akční klasik. Takže, je to dobrý akční film, pokud zkousnete toho Van Dammea a pár dalších drobností...

Piti Piti Pa je roztomilá komedie, která zaujme zajímavou výtvarnou stylizací ve stylu šedesátý let, ale i výkonem hlavního představitele, Louise De Funès. Ten se stará o většinu gagů a pomáhá tak zapomenout přeci jen trochu jednodušší scénář. Na podobném principu je sice postavena většina Funesových komedií (jedno téma, které se po dobu celého filmu příliš nerozvíjí, na něž je nabaleno množství všemožných vtipů), ale zrovna v tomto případě se jedná spíš o lehčí nadprůměr, než naprostou klasiku jakou je Fantomas nebo první četníci. Pro českého diváka se však film stává povinností, pokud je fanouškem Tata bojs, kteří si do své písničky Attention aux hommes vypůjčili z tohoto filmu opravdu téměř všechno. Sledování někerých scén tak dostává nový, zajímavý rozměr (Filipe, Filipe! :)

Viděl jsem jeden díl - ten se Stropnickým v hlavní roli. O tom jak nechce jít k doktorce... scénář byl poměrně slaboduchý a často navozoval opavdu vtipné, hádám že nechtěně, situce. Hlavně polarita vztahu doktorky s knězem, kteří se snaží Stropnického hrdinovi nějak pomoci vyznívá často úsměvně. Rozhodně se ale jedná o MNOHEM kvalitnější dílko než všechny Rodinné pojišťovny (či jak že to bylo)... Tento díl mě donutil přemýšlet nad tím, jestli se doktorka zachovala správně, když tesařovi neřekla, že umře - on pak udělal své nejlepší dílo, protože měl radost ze života (a během ní se svíji ve smrtelných křečích!). Ne sice dosažené, ale ambice to má a poskytuje to i prostor k přemýšlení, což se o většině našich seriálů říci nedá.Nehodnotím tedy seriál, ale díl. Dílo to sice není, ale špatné taky ne.

Snímku dominují kvalitní výkony Jeffa Bridgese a Tima Robbise. to ostatní mě nechalo poněkud v rozpacích... nebylo mi jasné, zda se tvůrci snaží upřednostnit jakousi výkladovou stránku děje - tedy povídání o tom, že žijeme v době terorismu atp. nebo zda jim jde o akční, thrillerovou stránku, která rozhodně převládne na konci. Ta filmová, ve které se naplno mohou projevit výkony obou představitelů, je skoro nadprůměrná. Bohužel ji ředí chvíle nudy, kdy posloucháme hrdinovi výklady studentům. Taky těch náhod tu na mě bylo trochu moc - hrdinové se různě potkávají - asi nejdivnější mi připadalo jak bridgesova milá zahlédne a nějakém podzemním parkoviště Robbinse, jak předává někomu podezřelý kufřík... No, celkový rozpačitý dojem určitě zachránilo finále, o němž se nemá cenu rozepisovat, protože se musí vidět... ....Jeff Bridges tu hraje totálně zmateného člověka a stejně tak zmateni budete i vy.... i když s mnohem větším zadostiučiněním :-) , protože vidět to rozhodně stojí za to.

Film má poněkud pomalejší rozjezd. Než se hrabě Huntigdon (nebo tak nějak se to psalo) zamiluje do Mariany a odjede do války s Francouzi, uběhne pěkná řádka filmového materiálu. Když se ale pod tlakem okolností z války vrátí a konečně se z něj stane Robin Hood - bojovník za krále Richarda, film nabere příjemně rychlé obrátky. Mnoho scén je opravdu vtipných a ty akční jsou často vskutku krásně promyšlené - třeba když se Fairbenks pohybuje po zábradlí nad vysokou zdí a už už to vypadá, že spadne... Myslím, že Fairbanksův Robin Hood mohl mít trošku kratší stopáž, jinak se mu nedá téměř nic vytknout - je dramatický, vtipný, akční, romantický - a to vše mu vychází. určitě by si našel cestu i k dnešnímu publiku, kdyby mu byla dána příležitost...