anais

Nádherný film. Epický, a přitom tak osobní. Ještě dnes se můj pocit z Blízkých setkání pohybuje na hranici okouzlení a úcty. Neuvěřitelně také působí fakt, že tato rozmáchlá, nákladná sci-fi má tak blízko ke kinematografii Françoise Truffauta. A to nejen proto, že ve filmu hraje. Blízká setkání třetího druhu jsou ve skutečnsti filmem o hledání sebe sama, nějakého uplatnění se ve společnosti. Až v druhém sledu jsou o mimozemšťanech a dětské fascinaci jimi. A právě tím se blíží (ehm) komornějším Truffautovým filmům.

Tvůrci se asi rozhodli sdělit úplně všechno, co měli v danou chvíli na jazyku, a co jim právě přišlo legrační. Jsou tu vedle sebe hezké a fungující scény typu zjevení Hanky Zagorové a současně scény vypointované "cool" hláškami, v nichž se dva idioti oslovují "ty kreténe" a někomu to asi přijde jako vrchol humoru...

Podivný film řešící vztahové problémy několika lidí. Nedá se říci, že by mě nějak odpudil, nechal mě však naprosto chladným. Jediné, co mě zaujalo byla zvuková kulisa, která jako by nabrala na razanci vždy během nějaké hádky (a je jich docela dost) – neobratné dialogy jsou podbarveny různými ruchy z okolí, to jim chvílemi dodává trochu působivosti. Jinak nuda V centru dění je manželský čtyřúhelník, který si vzájemně prohazuje partnery. Kam to spěje je jasné, žádné překvapení se nekoná. Nekoná se ani žádný pokus o myšlenkyTed látka, která by se vešla do hodinové tv inscenace. Za sympatickou dějovou linii považuji pouze tu s Budařem, který se předvádí v nebývale normální podobě. Od chvíle, kdy usednul na injekční stříkačku jsem mu opravdu fandil, aby byl jeho výsledek negativníA je to hlavně jeho herecká zásluha, že dávám jeden bodík pozitivní

Skvělé pokračování, dle mého převyšuje první díl. Ohromné množství hlášek, konečně se objevuje Leo Getz (tady ještě ne trapný, ale vtipný!) v podání Joea Pesciho a Riggs prožije další smutnou lásku (s andělskou Petsy Kensit:-). Ve filmu je jedna vypointovaná scéna vedle druhé, akční scény jedna radost. No comment. Rozviňte červený koberec.

Romantický film odehrávající se v nádherné skotské krajině. Hrdinka vychovaná v luxusu tatínkova tučného bankovního konta si jde vždycky za svým. Nikdy jí nic nestálo v cestě, jak si usmyslela, tak se i stalo. A tak se jednoho dne rozhodla vdát za milionáře, který si pronajal jeden skotský ostrov, tuším na Hebridách. Nikdy ho samozřejmě neviděla, ale nevidí jediný důvod, proč by jejich svazek neměl vyjít. To by se do toho však nesměla připlést skutečná láska. Hrdince je bouří odříznut přístup na snoubencův ostrov, takže romantika může začít. Ve filmu je množství zajímavých postaviček, které tuto jednoduchou dějovou linii oživují. Co ho však odlišuje od jiných slzopudných filmů, je jeho podtext. Režisér Michael Powell se snaží ukázat jak daleko je schopen člověk zajít než sleví ze svých zásad. Jak těžké je někdy překonat sám sebe. K lepšímu posouzení přidává srovnání s lidskou důvěrou v různá pořekadla a legendy, kterým často klademe přehnanou důležitost (tvrdíce však, že jim nevěříme). Přitom mnohem větší nebezpečí než ve starobylé kletbě se skrývá v nás samých, v naší neschopnosti odpoutat se od vlastních nešvarů, přijmout SKUTEČNOU pravdu. Toto lpění pak může způsobit velké škody, větší než nápis na hradní věži. Za zmínku také stojí Powellovo technické hračičkovství, které se v „Cestě k cíli“ projevuje v závěrečné scéně na rozbouřeném moři. Ta se svým skvělým zpracováním působí velice realisticky.

Francouzka a Japonec se setkají v Hirošimě, městě, které poznalo, co je to ztráta. Stanou se z nich milenci, ovšem to, co je pojí není ani tak láska, jako spíš město rezonující lidským utrpením. Francouzská dívka kdysi ztratila svého přítele, a právě v Hirošimě ji vzpomínky dostihnou. Její Japonský milenec zas ztratil v Hirošimě rodinu. Resnaisův film se mi zdál umělý, jako by nefungovala interakce mezi oběma herci. Věty jimi pronášené znějí ploše, umělě, jako by se jednalo o nějaký dramatický přenes v rádiu, a ne o film plný vášně a osamění. I přesto je film z počátku docela poutavý, postava dívky je opředena tajemstvím, které dá jejich vztahu novou tvář. Ve chvíli, kdy však Resnais vyloží všechny karty na stůl, jako by film ztratil dech.

Moc se mi líbila animace, která si nehraje na žádnou nápodobu reality, ale pohybuje se na hranici karikatury, až Disneyvského tvarosloví. Na druhou stranu je však scénář děravý jak ten příslovečný cedník. Podivně dořešená otázka potravy lvího hrdiny – kdy mrtvá ryba ok, ale zvířátka ve filmu zabíjet nebudeme, ale také všeliké nelogičnosti, kterých si dítě asi nevšimne, ale dospělého trknou - útěk zvířat přs NY, aniž by si jich po dlouhou dobu někdo všiml...

Klasika buddy movies. Je vtipná, má silnou ústřední dvojici a charismatického záporáka. Ve své době určitě přelomový film (ve svém žánru), dnes působí trochu zdlouhavě, hlavně ve srovnání s vypiplaným druhým dílem. V tomto úvodním filmu série je postava detektiva Riggse (Gibson) asi nejšílenější, a tedy i nejzajímavější. Právě jeho vnitřní boj proti démonům minulosti povyšuje tento film na klasiku, která překračuje hranice běžného akčního filmu.

McClane je pořád sympatický, Samuel L. Jackson mu slušně sekunduje, ale to nedokáže zabránit faktu, že třetí díl postrádá atmosféru dvou předchozích. Možná kdyby to byl stejný film, s jiným hrdinou, který by se neodvolával na dva filmy před sebou, tak to stálo za to. Třetí „past“ však postrádá ono napětí, které vyvěralo z osamocení hrdiny v nějakém objektu Město je prostě o něco větší než mrakodrap nebo letiště, a akce se tak nekoncentruje na jedno místo. Film je to tedy, ač pokračování, úplně jiný. Toho si byli vědomi i scénáristé, a místo „tradičního“ pojetí vymysleli jakousi honbu za luštěním rébusů. Má to spád, je to vtipné, ale prostě už to není klasika, není to film, který bych se mohl dívat pořád dokola.

Klasika, která akční film zbavila svalnatých hrdinů typu Arnieho, a nasadila vtipného hláskaře s nemenší kondicí. Bruce Willis předvádí nadhled, který si odnesl z Měsíčního svitu (a který se v poslední době poněkud vytrácí), a skloubil ho s neodolatelným tvrďáctvím, které si přinesl bůhví odkud. Nezapomenutelný je také jeho hlavní soupeř v podání Alana Rickmana, který svého pozdějšího profesora Snapea hravě strká do kapsy.