Wardan

Po dlouhé době jsem v čistě premiérovém kině viděl film, který mě opravdu rozhodil. Nemyslím tím zklamal, že byl horší než jsem čekal, nebo potěšil, že byl lepší než jsem čekal, prostě jen překvapil tím, že je vyprávěný jinak než hollywoodské filmy obvykle vyprávěné bývají. Jen tak btw, ten únos hvězdy je pouze jedna z asi pěti podzápletek, které spolu souvisejí velmi volně nebo vůbec, "žehlič problémů" pak mezi nimi volně prochází a provází nás skrze žánry klasického hollywoodu. Nevím moc, co s tím. Zajímavý zážitek to ale byl.

Vlastně jsem to ani nikdy nechtěl vidět a to i navzdory velmi vřelému kritickému i diváckému přijetí. Po dlouhé době odkládání mě nakonec přesvědčilo až to, že byl tento snímek nominován na Oscara za nejlepší animovaný film. A jsem rád, že jsem se podíval. Pro mě je tento film především výborným hollywoodským vyprávěním. Za prvé ten film překvapivě není vůbec epizodický (je to celovečerní pokračování seriálu, jehož epizody mají 7 minut). Je sice tvořen velkým množstvím různorodých krátkých scén, všechny jsou ale pečlivě provázané. Ve vyprávění žádná informace není zbytečná, žádná vtipná eskapáda není zařazena jen tak, ale každá je narativně důležitá. Nakonec jsou zužitkovány všechny motivy od těch výraznějších (např. písnička "Feels Like Summer") i ty méně výrazné (kuřecí kostým). Navíc je ten film velmi rychlý, minimálně každých pět minut přichází zvrat nebo důležitá informace, a i přes úplnou absenci dialogů je film dokonale srozumitelný. Co mi trochu kazí radost, je že pro mě osobně žádný z gagů nebyl vysloveně zabijácký, na který bych ještě dlouho vzpomínal, ale určitě jsou propracované a velmi dobře vypointované.

Dostal jsem přesně to, čeho jsem se bál. Když mimoni v Já, padouch občas dělají kraviny a žvatlají, je to vtipné a je to roztomilé. Když dělají kraviny a žvatlají devadesát minut, je to nesoudržný bordel. Neříkám, že jsem celou stopáž nezasmál nebo že jsem se nudil, ale nedává to dohromady vůbec smysl. Chápu, že to někomu může připadat jako zábavná bizarnost. Osobně jsem nedokázal odhadnout co, a hlavně jak, se bude dít za minutu. Nicméně, já tenhle prequel/spin-off prostě nedávám.

V posledních dvaceti minutách se rozhodne Transsibiřský expres narychlo odbočit do stanice akční gangsterka, místo aby dál jela po koleji na psychologický thriller, což mi dost kazí pocit z filmu. Do té doby pomalu a pečlivě vystavěný, velmi napínavý snímek s perfektní atmosférou chladné nehostinné Sibiře.

Na velkém plátně ve 3D, nebo ještě lépe ve 4DX, to musí být zajímavý zážitek. Zvláště v těch několika dlouhých sledovacích záběrech to může asi velmi efektivně navodit dojem, že jste tam uvnitř společně s postavami. Doma na obrazovce ten film ale v podstatě ztrácí smysl, protože jinak nemá moc, co nabídnout. Radši berte Emmerichovo 2012, to je mnohem lépe zkonstruované.

Nevím, co mě přimělo se na to po letech opět kouknout, asi jsem měl tak trochu sebevražednou náladu. Bylo to ale ještě horší než jsem si pamatoval. Jednoduše už dlouho jsem neviděl film, který by mi byl tak nepříjemný. Dvojku chci vidět. Zvědavost je až příliš silná.

Mission goes Hitchcock. A to nejen kvůli těm několika odkazům (nejvýraznější je Muž, který věděl příliš mnoho) a zápletce o neprávem obviněných, tajné teroristické skupině a honu za macguffinem, ale hlavně kvůli tomu, že vyprávění nejde hlavně o to, aby byla zápletka uvěřitelná, ale aby dokázala neustále diváka napínat a překvapovat. Já osobně byl napínaný a překvapovaný skoro nonstop. Strašně se těším na druhé zhlédnutí. P. S. Sean Harris je fantastický záporák.

Jedna z těch slabších marvelovek (mimo jiné to má minimálně v první půli fakt problémy s tempem). Ale Ant-Man je ve své střídmosti a skromnosti velmi zajímavá alternativa za ty ostatní mnohem velkolepější a bombastičtější marvelovky. Zvláště po Avengers: Age of Ultron a Man of Steel je fajn vidět komiks, kde vybouchne jen jeden barák. Nízkotučné přesto výživné.

Chtěl jsem původně napsat něco delšího, protože i po skoro 24 hodinách jsem pořád nadšený. Ale protože se pořád ještě učím na zkoušky napíšu jen tohle. Jurský svět je už teď jeden z nejlepších blockbusterů roku. Je to velmi jemně a nenásilně nostalgcké klukovské dobrodružství, je napínavé a spielberovky čisté, má výborné postavy (i když lví podíl na tom mají skvělí herci - Pratt je tady naprosto boží), velmi propracované akční scény (zvláště ta finální) a je neskutečně sebereflexivní. Protože jsem na původním Jurské parku vyrůstal (jsem sice ročník '94, pouštěl jsem si ho na videu v jednom kuse) potěšil mě tenhle kousek o chlup víc než nový Mad Max. P.S.: Joe Johnson ve trojce tyranodaura ponížil. A Treworrow ho teď zase vrátil do hry jako právoplatného a jediného krále.

Napodruhé ještě o stupeň lepší. Když už člověk ví do čeho jde, může si lépe vychutnat propracovanou mizanscénu (jen tak na okraj, kritizovaný chudý vizuál je imho takový, aby nestrhával na sebe tolik pozornost a člověk se víc zaměřil na postavy a herce) a pečlivou rytmizaci (hlavně finále, rozvržení do vln způsobuje, že si divák nepřipadá akcí vůbec přehlcen). Větší zájem o postavy potěšil, vtípky výborně fungují. Štve mě jen, že vztahy a konflikty mezi postavami se ne a ne vyhrotit, to si člověk holt bude muset počkat na Civil War. Pět nedávám, ale s účastí avengerů v osobní top 10 2015 zatím počítám. Edit: To poslední nakonec nevyšlo, holt byla těžká konkurence.