Recenzie (723)
Čapkovy povídky (1947)
Povídky šikovně vybrané, hezky poskládané, famózně obsazené a provedené, ale hlavně velice hřejivé. Pocit lidskosti (ale rozhodně ne podbízivé) z filmu sálal dlouho před poslední povídkou, která už se v sentimentu přibližuje Caprovu Krásnému životu. Jednoznačným vrcholem filmu je Balada o Juraji Čupovi, ale žádná vyloženě nezaostává. Pan Čapek by snad měl radost... Já ji měl rozhodně.
Brouk v hlavě (2002) (TV film)
V porovnání se záznamem z Vinohradského divadla z roku 1970 o něco slabší, nicméně stále velice slušné zpracování této frašky. Tato verze má díky formátu TV filmu možnost lépe rozehrát scény typu otočná postel, čehož zdárně využívá.
Brouk v hlavě (1969) (divadelný záznam)
Brouk v hlavě je asi nejlepší komedie Georgese Feydaua, což ovšem zdaleka nezaručuje žádné kvality. Je to veskrze průměrná fraška, která stojí a padá na svém hereckém obsazení. V tomto případě nicméně stojí znamenitě.
David a Goliáš aneb Pepička to zařídí (2008) (divadelný záznam)
Ničím vyčnívající, ale moc pěkně zahraná komedie...
Sedm žen Alfonse Karáska (1967) (TV film)
Moc povedený malý muzikál se skvělým hereckým i pěveckým obsazením. Ovšem nejlepší podle mého nebyla žádná z milenek, ale paní Adamová s tradičně dokonalou dikcí coby Alfonsova žena. A nebo Hana Hegerová - "Vono by se mohlo popojít."
Děvčátko, neříkej ne! (1932)
Film tak neskutečně tupý a hloupý, že je tím až kouzelný. A něco takového - tedy takové to černobílé útěkářské potěšení - jsem dneska zrovna potřeboval.
Sluha dvou pánů (2000) (divadelný záznam)
Už tak dost mizerná inscenace Goldoniho komedie, který napsal i lepší kusy (Poprask na laguně, Benátská vdovička), doslova zmrzačená samolibým a exhibicionistikým výkonem Miroslava Donutila.
Naši furianti (1983) (divadelný záznam)
Tahle slavná inscenace je tak dokonalá, že tím je až protivná. Já si rád u každého představení říkám ha! hluché místo, tady bych to udělal jinak... Tady to nejde.
Hamlet (1986) (divadelný záznam)
Špičková Macháčkova inscenace s výtečným hereckým obsazením.
Kočičí hra (1982) (divadelný záznam)
Örkényho hra je vlastně dost obyčejná a i v této inscenaci je znát, že potřebovala nekompromisnějšího dramaturga - místy se značně opakuje. Výkony Dany Medřické, Vlasty Fabianové a Luby Skořepové z ní však i v tomto nijak zvlášť dobrém záznamu (který se z divadelní hry snaží udělat televizní film, a proto stříhá místo přestaveb a nemá diváky - přitom reakce publika musely být do značné míry tím, co stimulovalo dění na jevišti!) dělají malý klenot hodný vaší pozornosti. I když - opakuji - pokrácení textu by rozhodně nemohlo ublížit.