Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenzie (3 651)

plagát

Posledná noc v Soho (2021) 

Při prvním záběru na tajtrdlíkující diblíkovitou Eloise jsem si byl jistý, že tohle byl můj fatální omyl. Ale dal jsem filmu ještě chvíli šanci a za půl hoďky už jsem do něho byl zakoukaný a zvědavě čekal, co se z toho všeho nakonec vyvrbí. No ale vyvrbila se z toho nakonec "jen" vcelku běžná duchařina, i když s osobitou režií, poutavým vizuálem a zprvu zajímavými snovými scénami. Ale za teatrálně přehrávající Eloise, za jejího stoprocentně oddaného a chápavého černého bojfrenda (protivné klišé) a hlavně za debilní happyendový epilog mi hodnocení nakonec vychází na slabší průměr.

plagát

Kolaps (2024) 

Povolání: Reportér půlstoletí poté? Ale kdeže. Spíš salónní představa občanské války, s absurdní zápletkou a s vyumělkovaným dějem plným absurdních scén. Vlastně ani nevím, za co dávám tu druhou, nebavilo, nazaujalo, žádné poselství mi nepřineslo, žádnou moudrost jsem v tom nenašel. Rádoby existenciálně silný a společensky naléhavý příběh, ve skutečnosti ale prázdný jako prd.

plagát

No Way Up (2024) 

Ode dneška už budu v letadle krom blbé dýchací masky vždycky důsledně vyžadovat i kompletní potápěčské vybavení a harpunu na žraloky! Skvělá klaustrofobická oddechovka. Ale co scházelo v rozpočtu na pořádné triky, muselo se bohužel dohnat frenetickým střihem a hystericky skákající kamerou. A ta přestatečná "špílbergovská" malá holka s medvídkem tam být taky nemusela.

plagát

Red 11 (2019) 

V první půli fajn, skoro jako starý dobrý Rodriguez a já byl nadšený. Ale jakmile došlo na psychedelii a halucinace, přestávalo mě to víc a víc bavit a dokoukal jsem to už jenom ze setrvačnosti. Jako kdyby se Robert vydal ve šlépějích svého učitele Quentina, který už taky točí hlavně užvaněné překombinované pitominky. A navíc především sám pro sebe a svou rodinu. A nebo v lepším případě pro začínající chudé filmaře, jak ostatně sám osobně avizuje před samotným filmem. Každopádně ztráta času to nebyla a několik okamžiků bylo zábavně ujetých.

plagát

Prvé znamenie: Prichádza Satan! (2024) 

Netuším, jde-li o běžnou řeholní praxi nebo scénáristický konstrukt, že řádové novicky si z kláštera po večerech odskočí v kurvím kroji zachlastat a zakoketovat s chlapy na dýzu. Silně pochybuju. Ne že by asi nemohly, ale proč by to sakra dělaly? Proč by budoucí řádovky měly toužit po takovémhle druhu "zábavy"? Ale to je asi tak všechno podstatné, co bych filmu vytknul, jinak jde o vynikající prequel k Damienovi. A líbilo se mi zdůvodnění pro zrození Antikrista: skrze Ďábla přivést lidstvo zpět k Bohu a do lůna matičky katolické církve, toť vskutku ďábelsky (a nebo božsky?) vychytralý plán. A samozřejmě bych uvítal pokračování o téhle neznámé "ďábelské" ženské linii.

plagát

Tarot: Karty smrti (2024) 

Vyvražďovačky já sice tuze rád, ale tahle mi nesedla. Může za to nesympatická grupa degenerátů v čele s tlusťochem v kulichu a dvěma lesbami, přemíra digitálního vizuálna a hodně přitroublá závěrečná scéna. Zápletka s tarotovými kartami, horoskopy a dávnou maďarskou černomagickou kletbou je myslím v rámci žánru vcelku originální, ale žádný hluboký hermetismus a vhled do tarotu v ní samozřejmě nehledejte (anglické popisky tarotových karet mluví snad za všechno).

plagát

V mene cti (2023) 

Kvůli zdejšímu vysokému hodnocení jsem přeci jenom doufal, že půjde o něco víc, než jen o dnes tolik populární woke agitku, pouze zasazenou do 19. století (kdy měl samozřejmě zdravý feminismus smysl). Ale bohužel dočkal jsem se jen zčásti. Takže na jedné straně retardovaný polopatický příběh o spravedlivém boji multietnických feministických pokrokářů s bílými šovinistickými zpátečníky (v lepším případě latentními homosexuály), boji za spravedlivější zítřky. Ale zároveň lze ocenit dobovou výpravu, hlavně kostýmy, nebo zajímavý pohled do světa tehdejších duelů.

plagát

Atlas (2024) 

Jennifer Lopez (to je ta latina s pojištěnou prdelí) hraje "geniální specialistku", takže vskutku fikce jak se patří. Ovšem rozjezd je překvapivě svižný, akční, záživný, vizuálně pohledný. Robotí vzpoura, střílečky, města budoucnosti, pak šup do galaxie v Andromedě na planetu XY-01 a hned se to tam pěkně digitálně mydlí... Kurňa ani ve Star Treku nebo Alienech nelítali lidi do cizích galaxií a tady je to brnkačka, tak na dvě tři hoďky, jako busem z Prahy do Brna... Jo, paráda, konečně zase nějaký kosmický rubací mozkovýplachový scífko tohohle typu, říkám si. Jenže pak se začne Jennifer nekonečně synchronizovat se svým bojovým robotem, plkají spolu o ptákovinách, půlku času divák čumí na její vyzoomovanej fejs... No a směrem k závěru už to víc a víc připomíná spíš absurdní komedii, než pořádnou sci-fi rubačku a závěr už je vyloženě trapnej, takže z potenciálně nejmíň tříhvězdovýho filmu je sotva dvouhvězdovej a po použití ho hned hážu do koše, protože repete už fakt nikdy nebude.

plagát

Dívka na koštěti (1971) 

Z nedostatku nového horrorového materiálu jsem sáhl po téhle československé pohádkové klasice, kterou jsem já osobně viděl naposled coby náctiletý ještě za komoušů. Příjemně mě (vzhledem k roku vzniku) překvapila její naprostá apolitičnost, v ději ani náznak onoho protivného, tehdy všeprostupujícího socialistického normalizačního marastu, namísto sochy Lenina nebo nějakého jiného zasloužilého panáka se tu řeší socha Napoleona (že by točeno i pro vývoz na západ?), líbila se mi mladá Černocká, bavil mě pubertální Kraus v čele trojlístku grázlíků... A úplně živě jsem si vybavil, že jsem už jako kluk vůbec nechápal, proč by někdo z nějaké úžasné nadpřirozené pohádkové říše toužil po tom, aby mohl žít v té naší nudné šedivé realitě a chodit tady do naší otravné nenáviděné školy!

plagát

Boy-Kills-World (2023) 

Parádně šílená comicsová rubačka, ve které je sice na můj vkus až příliš všelijaké nadsázky a grotesknosti, ale zároveň i ještě víc mých oblíbených čvachtavých zvuků, krvavých cákanců, morbidně vtipných gagů (vede fight se struhadlem!) a dokonce i absurdního humoru (dadaistické repliky vousatého Bennyho). Při studiové estrádě jsem rád zavzpomínal na Running Mana, zvrat v poslední čtvrtině mě příjemně (i když jen částečně) překvapil, a finále s mým oblíbeným džavánským trpajzlíkem Jajanem je pak lahůdková třešnička na dortu. Silné čtyři.

Časové pásmo bolo zmenené