JASON_X

Objektivně oceňuju snahu tvůrců o neotřelost ba originalitu, ale subjektivně mě film bavil postupně míň a míň a ke konci už vůbec, a tak dávám podprůměr a hážu ho do koše a ne na exterák. Tahle zápletka i s pointou by se bývaly v pohodě vešly do jednoho trochu delšího kraťasu, a nebylo třeba diváka sto minut týrat tak zbytečně zdlouhavým příběhem. A že hlavní postavou byl navíc nesympatický pitomec je už vcelku vedlejší.

Jsou filmy, které začnou pěkně zostra, ale brzy vystřílí svou nejlepší munici a pak už jen postupně slábnou a skomírají k nijakému závěru. A Immaculate je jejich pravý opak. Zprvu nepříliš záživný a tuctový soft horrůrek z ženského kláštera, s nepříliš důvěryhodnými řádovými sestrami a nepříliš přesvědčivou holčinou v hlavní roli, se postupně rozjede v parádní brakový krvák s parádně brakovou zápletkou, který graduje až k parádně brakovému rozuzlení. No, tedy ke konci v katakombách se napětí i tempo bohužel trochu vytratí, ale poslední scéna vše napraví, haleluja.

Podaří se šerifovi a jeho synovi dopadnout uprchlého vězně, který ve floridských močálech zmutoval v pololidské monstrum a vraždí obyvatele blízkého pokojného městečka? Souvisí tahle strašlivá mutace s jevem zvaným krvavý příliv, nebo jde jen o příšernou shodu okolností? Může za to klimatická změna? Jde o varování Matky Přírody? Co na to Gréta? A která ze dvou lepých děv nakonec užene šerifova syna, špatně naklonovaného mladšího bráchu Legolase? Prudce sexy laborantka, která je ovšem tak trochu frivolní koketka, nebo též milá a hezká, ale zároveň i seriózní televizní reportérka? Nechte se překvapit. Prozradím jen, že se samozřejmě jedná o dalšího zástupce z rozsáhlé množiny filmů, které jsou tak strašlivě hloupé a špatné, až jsou vlastně roztomilé a zábavné. Některé scény už jsou skoro na hranici jakéhosi dadaistického bizáru. Ale dost možná jde o rafinovaný tvůrčí záměr, posuďte sami. Každopádně mě to určitě víc bavilo než nebavilo, takže moje hodnocení je jasné. Mmch. pro zajímavost na IMDB momentálně 5,0 z 10.

Anotace zněla lákavě, "další divná úchylárna, paráda", říkal jsem si. Ale na nějaké ty sliny a exkrementy skoro zapomeňte a ani té krve nebylo mnoho. To spíš takhle nějaká ta sociální satira a podobenství a symbolismy a jinotaje nebo podobné intelektualismy a náznaky. Pro středoproudaře a festivaláky možná syrový thriller plný explicitního násilí, neotřelý a originální, pro otrlé a cynické sjížděče opravdových plnotučných horrorů a thrillerů jen takový hodně slabý thrillerový odvar, říznutý trochou komediálna a mysteriózna.

Zatímco Planeta Česko mě před pár lety příliš neoslovila, jak tedy aspoň soudím podle mého starého komentáře, Planeta Praha mi sedla výborně. Možná hlavně proto že jsem z Prahy, že většinu ve filmu použitých lokací důvěrně znám, a že Macháčkův hlas se mi neprotivil tak, jako pisklavý hlásek Hádka. Samozřejmě už dlouho vím o muflonech v "Krčáku", o nutriích na Vltavě a Rokytce, o volavkách v ZOO, o strakách a veverkách v parcích a podobně, ale třeba plchové v ptačí budce, mravenci otrokáři u parkoviště, břehule ve výkopu nebo slípky na stromech nad Vltavou pro mě byli zajímavými novinkami. A možná, že až budu zase někdy v létě křoviňákem osekávat zarostlý chodník a nadávat jak ten prevít plevel zase všude roste, vzpomenu si na závěrečný krásný časosběr jarních pampelišek deroucích se z rozpraskaného starého asfaltu.

Původně jsem si od filmu sliboval jen něco málo melodického paňdžábského popíku v moři melodramatických bollywoodských stereotypů, ale on má kupodivu i docela nečekaný přesah. Nejenže kontroverzní a rozporuplný Čamkila byl sám o sobě hodně zajímavou osobou, která si určitě zaslouží svůj celovečerák, ale divák se přitom mrkne i do zákulisí béčkového indického showbizu, dozví se leccos o vztazích uvnitř sikhského společenství a bude možná tak jako já překvapen absencí obvyklých infantilních přepjatostí a jiných bollywoodismů, kterých jsem se předem tak trochu děsil, a naopak potěšen na indický film neobvyklou vážností a seriózností. A tak namísto proklikávání od písničky k písničce jsem se zájmem a diváckým uspokojením zkouknul každou minutu stopáže, byť lehce přepálené. A nějaké Čamkilovy songy si hned postahuju na flešku do auta, melodie jsou hodně chytlavé a textům naštěstí rozumět nebudu.

V Laponsku jsem byl dvakrát, v norském i švédském, ale pokaždé v létě a jenom na skok, povrchně. Tzn. muzeum sámské kultury a skanzen a sámský parlament a výhledy na Lapporten a podobně, prostě klasická poznávačka. Takže jsem se rád na život Sámů podíval podrobněji, nakoukl trochu do jejich každodenní reality a dosyta se zaposlouchal do jejich zajímavé hatmatilky. Ale drama/thriller? Hm, možná pro někoho, kdo na pořádná dramata a thrillery moc nečučí. Já viděl jenom naivní, vyumělkované, otravně polopatické a infantilně černo-bílé pseudodrámko pro mládež. No, těch pár záběrů přírody za tu hoďku a třičtvrtě snad jakž takž stálo.

Snahu o pochopení všelijakých podobných mindfucků jsem už dávno vzdal, k divácké spokojenosti mi stačí jen trochu temná atmoška, trochu fantasmagorický děj a jako bonus hezká příroda. A to i když příroda je portugalská a ne americká, a holčina v hlavní roli se celou dobu tváří jako kyselá prdel. Mimochodem dávno už mám taky jasno v tom, že kdybych se příště inkarnoval v severní Ámošce, chtěl bych být taky rendžr v parku, nejlíp někde na severozápadě US nebo v Kanadě. A nejlíp teda taky, kdybych radši dělal jenom denní šichty, když vidím podobný filmy.

V magii prý nic není zadarmo. A v životě často platí že kdo chce víc, nemá nic... Sice netuším, nakolik je poněkud podezřele evropský leitmotiv o ďábelském černém kozlovi poplatný javánskému (muslimskému) prostředí, ale film se rozjel slušně a v jeho první půli je několik hodně dobrých mrazivých momentů i lekaček. Ovšem po skvělém hustoatmosférickém rozjezdu se děj bohužel postupně poněkud roztříští, rozbředne a znudní. A dívčina v hlavní roli je sice moc hezká, ale taky zbytečně moc přehrává. Ale přesto se celkově jedná o slušný průměr a po stereotypních duchařinách euroatlantických jde určitě o zajímavé divácké zpestření a osvěžení.

Užvaněný ale sympatický retro šofér v retro dodávce, plus jeho tři pasažérky: bigotní feministka s vizáží vyžilé flundry, otravně emancipovaná a rozkazovačná mamina a její fajn prostořeká flegmatická náctiletá dcera. Ti všichni na cestě pustým španělským vnitrozemím kamsi. A ubožáci vůbec netuší, co všechno na ně může cestou číhat. Třeba slizký parazitický šmejd z vesmíru, vyrábějící ze svých obětí krvelačné mutanty. Myslíte že kecám? Tak se přesvědčte sami. Díky novému Viejos od stejných tvůrců jsem teď objevil i tuhle jejich starší lahůdku. Brakové pošušňání, až na tu občas zbytečně přeháněnou komediálnost a nadsázku.