aniabo

Dost neuvěřitelnej dokument, ke kterýmu člověk přijde, aniž by znal kohokoliv na plátně, ale už při odchodu čekuje veškerý youtubový videa co se daj. Timoner má to štěstí, že osud dvou indie kapel je vlastně efektně vystavěný drama, jehož postavy jsou charaktery jak blázen; zároveň ale k obyčejnému pozorování pár praštěnejch muzikantů připojuje stále aktuální otázky (ne)komerčnosti v hudebním businessu, role producentů a labelů, a v neposlední řadě klasicky odkrejvá "co se děje v backstage," a to v podivný situaci, kdy týpek s aurou Gádhího musí spolupracovat s obyčejnejma smrtelníkama.

Od první sekundy s totálně debilní animací hada se film plácá v neskutečnym průjmu nudnejch dialogů, předvídatelnýho děje, hnusnejch počítačovin, odpornejch kostýmů (Noe v džínech a Naameh v kozačkách z HMka, really?) a odzbrojující logiky (Noe chce postavit archu a mluvící kameny povidaj, oukej Noe, střih, a maj archu). Emma Watson si docela zahraje a to zejména když rodí, nicméně nejlepší postavou je Anthony Hopkins co žije ve skále a při hledání borůvek se nechá spláchnout vodou jak z Prince of Persia. Fakt nevim, jaký bláznovství se odehrálo v Aronofskyho mozečku a po tomhle filmu se docela bojim že mu Stvořitel vytopí barák.

Zkurveně dlouhá "romantická komedie," která je krom pár hlášek neuvěřitelně nudná, protože kdo by vydržel 126 minut Phoenixe (neřikám že neni hezkej, ale postava Thedora je fakt jen zoufalej přitroublej dement), zatimco Scarlet je jen zvuk? Neuvěřitelně debilně vystavěnej příběh, kterej se odehrává na pár místech s pár lidmi, a po dvou třetinách se zničehonic přesune do chajdy v horách, a představí deus-ex-machina nový postavy (filozof, další os) a dlouho očekávanej scénářovej zvrat. Vedlejší role jsou absolutně zanedbatelné, příběh neposouvají nikam, ačkoliv mají ten potenciál (proč je tam ten týpek z práce? A nemohla by Amy Adams mít víc prostoru? řeší paradoxně mnohem zajímavější vztah než T. O Rooney a Olivii Wilde, která se každá zjeví na pět minut ani nemluvě) K ZAMYŠLENÍ. Zaprvé - barvy - zejména červená. Zadruhé - Film je nicméně sonda do nosného tématu intermediality / remediace, vytvářeje z médií téměř obytný prostor či další postavu. Parádní videohry jsou jedna věc, ale chápete, že tomu týpkovi vydaj KNIHU na základě MAILU, kterej napsal OPERAČNÍ SYSTÉM o DOPISECH co vznikly v POČÍTAČI, kam je Theodor NAMLUVIL? My mind is blown.

Překrásno (Tom, Tilda, John, mizanscéna/svícení/barvy, pohyb kamery/rámování záběrů, "atmoška"). Škoda, že neni film doprovázen jen hudebně, ale musej se poslouchat i ty dialogy, který jsou identický všem Jarmuschovejm filmům. Btw, nezapomněl někdo zkontrolovat střihače? Scénka s týpkem v brejličkách na koncertě je tam nějak omylem ne.

Dokument je vhodnej pro lidi, co si pletou Armstronga se skafandrem, trumpetou a kolem. Film rozhodně nepronikne Armstrongovi pod kůži, což je škoda, v podstatě se jedná jen o shrnutí Armstrongovy kariéry a pár záběrů jak někde vysedává a do kamery říká zdánlivě osobní věci, který ale jen umocňují jeho "nepolapitelnost" (no co si budem, už ho pár lidí předjelo). Gibneymu bych naordinovala kurs správného pokládání otázek, a ráda bych připomněla jak je strašně na hovno "autorův přínosný komentář" v ich-formě. Ale film rozhodně nenudí (zejména proto, že Armstrong je fakt nejlepší villain v historii cyklistiky) a dobrej je i radiobeat soundtrack.

Nevim nic o současný mexický kinematografii takže jsem byla notně pyšná, že jsem celou dobu viděla podobnost s Kachní sezónou a hle, Sendvič natočil stejnej režisér. Film je obdobně vtipnej, velmi pomalej a bez zbytečnejch řečí, ale když už se jednou za čtvrt hodiny něco řekne, vytvoří to extrémně trapnou (a vtipnou) atmosféru, že se divíte, co s člověkem film může dělat. Herectví boží, situačky a dialogy přesný, film je extrémně "šedivej" ačkoli se odehrává při slunečných dnech u moře. Dlouho jsem neviděla takhle bezvadně vykreslenou nudu, aby to nebylo nudný.

Pompeje jsou taková sračka, že jako klad se dá hodnotit asi jen že fungují stejně dementně v jakékoliv kultuře (zeptejte se táty, viděl to rumunsky a bylo to stejný peklo). Pokud jste dodnes neocenili Titanic, po Pompejích Vám bude připadat jako nejepičtější historickoromantický velkofilm všech dob! Že tam jsou nějaký efekty je k ničemu, protože film je sestříhanej rychleji než drumandbassový video, za celej film se nesvlíkne jediná ženská a navíc si člověk uvědomí, jak je starej, když vidí svojí oblíbenou Trinity jako seschlou královnu, co by nepřijali ani jako sekretářku v kanceláři agenta Smithe. Nejlepší hláška: trojice se vydá do kolosea ačkoli město hoří, princezně zasypaly rodiče nějaký šutry, John Snow knows nothing a Pan Eko z Lostů prohlásí, "já du pro ty koně." Kámo.

Celej Borgman je obsažen v ÚVODNÍM CITÁTU. Možná je to minispoiler, ale minimálně bych ráda vyfakovala všechny nechapu-co-se-tam-deje komentáře. Film je nejlepší právě už proto, že činí diváka aktivním, že odhalí nejjednoduší způsob jak se zbavit mrtvoly, že předvede hafo absurdního / suchýho / černýho humoru, geniální herecký výkony (miluju, když někde fungujou dětští herci) anebo třeba tím, že ho po zhlédnutí musíte s někym probrat - a vykonstruovat si vlastní Borgmanův příběh.

Stejně jako každej českej film odehrávající se za normalizace, i Fair Play má něco z ostalgie (ano, to slovo existuje), něco z kritiky minulého režimu a zároveň to něco z malopísečku, cosi jako atmosféru, ze který se ale člověk rozhodně neposadí na prdel. Co oceňuju je výstižný oblečení, bytečky, dialogy, a že je Judit Bárdos fakt roztomilá (ale roztomilejší by byla, kdyby nemusela bejt dabovaná). Co neoceňuju je fakt, že holky běžej pořádně za celej film asi tak jednou, že žádná z postav není nikterak plastická (proč se ty dva milujou? proč ta geislerová zas brečí? kdo je martina? co za člověka je ten trenér?), že film vede odnikud nikam (oukej, dejme tomu, že začne u anabolik, ale končí jako kde že?), a že zvuk je tak debilní, že když si dva lidi povídaj na ulici, zní to, jakoby byli zavřený u mě ve sklepě.

„When did you meet IRL? In Real Life?" "We don’t use the expression IRL. We say AFK – Away From Keyboard. We think the internet is for real.“ Film funguje jako supr intertext, počínaje faktem, že se dá libovolně stahnout/kouknout na youtube; že zaznamenává veškerý IT vtípky (1337? megabyte?) a přirozený konverzace (historka jak Gottfried potkal Assange a choval se fucking weird docela rozsekala). Dokument je intenční, ale jen do jisté míry: ačkoliv jsou od začátku týpci z TPB "the good guys," existuje i pár dobrejch vhledů jako Hollywoodská právnička "Don't tell me internet kids don't care about the copyright. That's a myth." či fakt, že se crew navzájem přese všechnu lásku dost hejtuje. Blbý je, že se ve skrze člověk doví jen málo toho, co by se nepsalo v novinách (pokud nepočítám jak probíhá svatba v Laosu). I když samozřejmě vidět THE PIRATE BAY jako čtyři černý krabičky se spoustou kabelů člověka docela obohacuje.