Patriot.X

První půlku filmu jsem viděl v létě na jedné kulturní akci při venkovní produkci, kterou přerušila prudká letní bouřka, která produkci neprodleně ukončila. Do té doby jsem se výborně bavil. Dlužno ovšem říci, že jsem v sobě měl pět piv. Druhou polovinu jsem dokoukal až teď a přišlo trochu zklamání. Nevím jestli je to absencí alkoholu v krvi nebo méně zábavnou druhou polovinou, ale už to nebylo takové jak za té letní noci. Proto ubírám oproti mým původním předpokladům jednu hvězdu.

V Thajsku si zjevně na nějaké komorní vymítání nepotrpí. Nicméně, v případě neúspěchu rituálu jeví se tento způsob za účasti mnoha osob jako kontraproduktivní. Bíle odění přicmrndávači hlavního vymítače by mohli vyprávět. Ale nemůžou.

Jsou jen dva důvody k vidění tohoto filmu. Oba jsou umístěny na těle Sophie Marceau a jsou k vidění pouze pár sekund. K vyššímu hodnocení tedy není důvod.

Romantičtí zoofilové mohou počítat s pětihvězdičkovým zážitkem. Hollywoodským úchylákům už zřejmě nestačí 71 pohlaví (pokud je to aktuální číslo) a v rámci podpory jinakosti narvou do romantického filmu mločí příšeru jako hlavního milovníka. Kde jsou ty zlaté časy Války s mloky...

Moc by mě zajímalo, proč byla do hlavní role superagenta a vojáka obsazena ta uhrovitá podvýživa, jejíž herecký strop by měl končit u představování ajťáků, feťáků a podobných typů. Ale budiž. Podvýživa zachraňuje civilizaci bílých masajů, s čímž jí pomáhá neodolatelně se usmívající kolegyně a modrá měňavka Rihana. A je to docela zábavné.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli udělit třetí hvězdu. Likvidace hippíků byla bezpochyby atraktivní, motivování hippíka k výměně kola taktéž, ale spojení Brad Pitt a hippíci bylo to jediné, co mě na filmu bavilo. A to je dost málo u takhle dlouhého filmu. Plusem je a to velice překvapivým plusem, že v žádné hlavní roli nevystupuje žádný Tarantinův typický čacký super trouper cool černochoameričan. Nakonec to teda s odřenýma ušima tři hvězdy jsou, ale stejně se mi zdá, že to jde s milým Quentinem (aspoň v mých očích) pěkně z kopce.

Můj brácha má prima bráchu na ruský způsob.

Jelikož u mě problémy s výškou začínají už zhruba na deseti metrech, je pro mě tenhle výkon sci-fi na úrovni chození po povrchu slunce. V dokumentu ale mělo být více samotného lezení místo kecání, osobní život Alexe Honnolda mě až tak nezajímá.

V dětství jsem Ládínkovi ta dobrodružství a nafukovací raketu pod postelí strašně záviděl. Viděno po mnoha letech a dostavila se nostalgie. Pořád mu trochu závidím. Nebylo by od věci občas nasednout do rakety a odletět někam do vesmíru vyčistit si hlavu.

„Si kurva vyhrál, kokote!“