solskjaer

Jeden z nejzábavnějších a nejpropracovanějších krátkých snímečků, které jsem kdy viděl.Hlavně tedy v zábavě najde v krátkých filmech jen těžko konkurenta. Jde o příběh jednoho nesmírně nešikovného ale dobrosrdečného stvoření, kterého nikdo nebere vážně až si najde kamarády, které by nikdo nečekal. Všežravíé chubbchubbáky, kteří jsou podobní CRITERS ale tísíckrát nebezpečnější, jejich nebezpečnost bych přirovnal k Leelině drobečkovi ze seriálu FUTURAMA.

Poměrně zajímavý crossover, který se jen tak nevidí a dát dohromady takovéto akční kulty by mě nenapadlo ani ve snu.Když se nad tím ale zamyslím tak jde vlastně jen o prostý souboj Batmana s Jokerem, Vetřelcem, Predátorem, který je až moc syrový na to abych ho mohl hodnotit lépe.Otevřený konec mi ani tak nevadí, spíš mám problémy s pocitem amatérismu z daného snímku. Ano vím, je to jen dílo fanoušků, ale přeci jen tomu něco chybělo. Věřím že, kdyby autoří měli více finančních prostředků a snímek trochu rozpracovali a nastavili tak lze očekávat trhák rozhodně větších kvalit než ALIEN VS. PREDATOR.

Na svou dobu (1989) nečekaně dobrá grafická skeč od tvůrců Toy Story Pixaru.Vidět tento snímek v daném roce tak mám v pokoji po tapetách a všude by vysel samej sněhulák:-) Snímek začíná pohledem na desku kde se válí plno postaviček ze sluných oblastí a vedle nich jako kontrast těžítko ve kterém je uvězněný sněhulák , který po zahlédnutí krásné blondýny okamžitě začně dělat vše proto , aby se k ni dostal . A když neselžou všechny "tutovky" jak se dostat ven promluví do příběhu "šťastná" náhoda a těžítko padá na zem a konečně dovolí dostat se vem roztomilému sněhulákovi. Co ale čert nechtěl spadne do akvária ne tolik vzdálenému od těžítka, avšak i zde se na našeho sněhuláčka usměje štěstí a v akváriu na něj čeká ještě krásnější bytost a lásce už nic nebrání. Nebo snad ano?:-)

Příběh staříka hrajícího šachy sám se sebou připomíná pokročilé stádium schizofrenie, kdy se stařík dokáže vztekat, prskat a klít i když hraje jen on sám se sebou.CO dělá tento oskarový minifilmeček tak dokonalým je jeho dokonalá atmosféra a ten nádherný pocit při sledování této hry. CO musím opravdu vyzdvihnout jsou detaily, které mě uchvátili a s kterým si tvůrci dali opravdu práci - podzimní listí je skutečně podzimní a jeho barvy jsou skutečně jak mají být a to ani nemluvím o detailech Geriho tváře. Samozřejmě jde o zábavu a tu dokumentuje závěrečná část, kdy se divák dozví o co se vlastně celou dobu hrálo.

Velice těžký film a velice náročný film na naši mysl. Jde o zfilmování snů, chtíče a vize prostřednictvím vztahu muže a ženy na kterých můžeme pozorovat všemožné změny a různé odkazy. Že se jedná o velice silný zážitek jen pro otřelé diváky je jasné hned z úvodního záběru rozříznutí oka, kterým trpí hlavně divák, neboť lze si všimnout , že hned v dalším záběru je žena zase v pořádku. Co se mi ale moc líbilo byla opravdu pěkná hudba (tango), které se sice k ději moc nehodilo a občas jsem měl pocit, že synchronizace velice vázla, ae sama o sobě je to opravdu pěkná melodie. Zajímavostí tohoto dílka je že scénář napsal Salvador Dalí a ve filmu sám vystupuje jako jeden z chlapíků tažených pod piánem. S bodováním to bude těžké a docela si umím představit, že Andaluský pes bude v TOP filmech z nejrozporuplnějším hodnocením.

Ve svém veledíle Barry Lyndon nám všem Stanley Kubrick dokazuje svoji velkolepost a všestranost. Po naprosto úchvatném a revolučním sci-fi, stejně tak dokonalém hororu, perfektním válečném filmu, natočil Kubrick zase zcela odlišný žánr a tím se stalo historické drama Barry Lyndon. Opět se mu povedlo herecké obsazení, které bylo bezchybné a Ryan O'Neal mě pojetím své role naprosto uchvátil. To co se mi na Kubrickovi tak moc líbí je ten fakt, že dokáže z ne zcela známých a někdy i úplně neznámých herců dostat naprosto všechno, nejvíce to bylo vidět při scéně, kdy proti sobě stojí Barry a John Quine a rozstřelují se. K tomu mu dopomohla vynikající kamera, která byla naprosto všude a po právu si zasloužila Oskara, stejně tak i dokonalá výprava a vkusné kostýmy. Hudba je spolu s hudbou z Vesmírné Odysey nejlepší, kterou jsem od Kubricka kdy slyšel - geniální. Kubrick dokázal do filmu dostat několik historických bitev, kterým sice chyběla monstróznost PÁNA PRSTENŮ ale určitě ne zábava, překrásné scenérie a údiv, hlavně z nesmyslnosti válčení a z primitivní taktiky boje, kterou se dříve válčilo.Film je vlastně obrazem člověka, který se z chudáka proměnil až na boháče a pak zase stejně rychle na chudáka. Barry se postupem času proměnuje z relativního dobráka až po namyšleného chudáka, který ignoruje vše a nic mu není svaté, ani manželka či nevlastní sy. Jeho proměna je detailně zpracována a výborně zahraná, kdy režisér Kubrick má jednuá skvělou schopnost, dokáže vměstnat do filmu vždy několik scén, které vás naprosto zvednou z křesla a začnete skřípat zubama a máte chuť proběhnout plátnem a učinit zadostiučinění. To již dokázal v Osvícení.Mechanickém pomeranči a v Barry Lyndonovy se mu to povedlo asi nejsilněji a některé scény mě skutečně zdravě namíchly. A i když závěrečný souboj jsem dlouho dopředu prokoukl a chvíli se mi zdálo , že půjde o ohrané klišé, kdy se nevlastní syn odvrátí od svého otce a celou dobu, kdy žije ve vyhnanství myslí jen na pomstu a po čase se vrátí mužnější a silnější, aby dokončil to co kdysi slíbil. Ovšem to by to nesměl být Kubrick. Ten dokázal zcela obejít toto klišé a ukázal lorda jako stále stejného se stejnými emočními problémy, který jen díky svému přesvědčení a navzdory určitým problémům dokončil svou enormí vůli po satisfakci po svém. I když je film velice dlouhý a musím uznat, že jsem ho na jeden zátah nedokoukal tak odmyslím-li si kteroukoliv scénu, která by mohla být vypuštěna tak mě nenapadá ani jedna jediná minuta, kterou bych dokázal postrádat. Závěrem jen můžu říct, že nebýt Kubricka tak světová kinematografie by byla o dost ochuzena.

No když tak nad tím přemýšlím má je vlastně svým způsobem moc rád přes jejich poměrně slušnou zábavu. I když jde o zábavu jen na jeden večer a téměř všechny scénky se dají čekat a jejich cíl je již dlouho dopředu většině diváků jasný přesto mě to baví a stejně se zasměju. A když připočtu neskutečnou Monicu a Phoebe a zapomenu na hodně špatnou Rachel ,hvězdná meta pěti hvězdiček utekla jen o kousek.

POZOR PRO NĚKOHO MŮŽE BÝT SPOILER!!! Tak nám tu začíná vznikat nová éra. Éra nového českého žánru, který jsme doposud mohli vidět akorát v zahraničních filmech nejčastěji filmech o amerických pubertálních výrůstcích, které si získaly velký úspěch po kterém zatoužili i producenti snímku Snowboarďáci a že úspěch má , a nejspíše i půjde o kasovní trhák , jsme mohli vydedukovat z až otravného promotion a otravných reklam. A podle ohlasu musím říct, že producenti si mohou mnout ruce - po finanční stránce svůj cíl splnili, po té umělecké nikoliv. Ze začátku recenze většinou vyzdvihuji herecké výkony, v tomto filmu to bude jednoduché , neboť, kde nic není ani smrt nebere. Co naopak musím velmi vyzdvihnout je hudba. Ta mě docela překvapila a udávala filmu alespoň nějaký spád. Dan Bárta překvapil svou popovou proměnou a nazpíval hlavní songy pro tento film a musím uznat , ač tento styl hudby nemusím, že tato písnička se asi velmi chytne pro svůj chytlavý rytmus a v rádiích ji budeme slyšet do zblbnutí až nám půjde pěkně na nervy.Hudební stránku mají tvůrci splněnou a myslím že odvedli velice slušnou práci. Co je to ale platné, když film je prošpikován nejlacinějšími klišé, například rádoby hlášky bambán či bambeřice,dále matka v rozpacích když její syn objeví kondomy (v 16 letech) nebo když si stříká prkno a matka si myslí že onanuje a je z toho úplně mimo. Tyto scény, z kterých jde cítit že se měli hodně líbit, film sráží na kolena a když při štědrovečerní večeři zaskočila Brouskovi kost v krku, tak jsem už jen čekal dortovou přestřelku. Ta sice nepřišla,ale možná by filmu dodala tu správnou brakovitou příchuť. Co ale nemohu zcela pochopit jsou některé do očí bijící nedomyšlené detaily. Například nechápu ten babysiting. Kdo by si ho bral na dovolenou a kdo by si bral malé děti, které ho potřebují na zimní dovolenou a zrovna do takového zapadlého hotelu?A odkud by to dítě sledovali? Z lanovky? A myslíte si že psí jídlo je kořeněné? A proč by ho dělali pro psy kořeněné? Viděli jste někdy na Špindlu takové krátké fronty? To jsou jen některé nejasnosti, nad kterými jsem tedy alespoň já přemýšlel a hned mě bouchli do očí. No ale zase na druhou stranu bylo pár vzácných chvilek , kdy jsem se i já zasmál a někdy i upřímně. Scény z knedlíkem,stěhováním,vytahováním z díry a krádeží scooteru byli sice hodně "jednoduché" ale rozesmály mě a to u komedie očekávám. CO se ovšem Snowboarďákům povedlo je vyndat z té hromady sucharů jednu super scénu, která mě hodně rozesmála, a vlastně nebýt ji, tak film má ode mě ještě o hvězdu méně. Šlo o scénu kdy Langmajer to napasuje do sněhuláka z betonu. Snowboarďáci těží hlavně z dětinsky blboučkých tváří hlavních protagonistů a snaží se tak vzbudit zájem hlavně u mladších pubescentních diváků. A když se naplní očekávaný happyend, a Polákovo banda drsňáků začne honit naše miláčky pyrotechnickými světlicemi a zlobivá sestra , která si přeci nezaslouží být na Silvestra sama a kdy se konečně povede vymodlený a vytoužený sex, tak pak není debat pro koho je film určený. Co si ovšem mohli tvůrci odpustit je závěrečná scéna, kdy jsem Již ze začátku věděl, že na konci bude sex , a proto mě zajímalo, která holka zůstane na ocet, ale že se dvě poperou o Mádla to by mě nenapadlo ani ve snu. Co se filmu však nedá odepřít je ten fakt, že je to první film tohoto žánru tzv. "prcičkovské teenage komedie" - exemplárním příkladem je scéna s kálením do umyvadla, která se blíží zase "fekálním německým všichni to chtěj zase" A já jsem přesvědčený, že to spustí novou vlnu filmů, které se začnou točit. Ovšem zda-li je to dobré pro český film o tom již přesvědčený zdaleka nejsem.

Vizuálně bohatý minutový snímek nabitý plnohodnotým Švankmajerismem. Jde vlastně o příběh dvou plátků masa kteří po nakrájení oživnou .Jeden plátek je samice druhý je samec . Kdo je kdo poznáte snadno po úvodních sekundách. Po romantickém tanečku a laškováním a milováním v hladké mouce jsou najednou tyto dva zamilované plátky masa násilně napíchnuty na vidličku a nemilosrdně vrženy vstříc rozpálený olej. Švankmajer zde vlastně vypodobnil jak vznikají , ale hlavně co prožívají pravé české "šnicly".

Půlminutový snímeček člověka obrostlého zeleninou, která se rozkládá a tleje na jeho těle připoutaném na posteli.Závěr je záběr na sklenici vody položenou na stolku vedle něho. Jako všechny Švankmajerovo scény vizuálně dokonalé skládající se z několika filmařských technik, které jsou pro Švankmajerovu tvorbu tak charakteristické.