Lish84

Uprchlík v sukních, napadne asi každého. Dvojí obvinění se ho sice nesnaží otrocky napodobovat, ale shodné prvky tu najdeme a obsazení Tommy Lee Jonese rozhodně nebyla náhoda. Film jsem shlédl až v září 2007 v televizi, ale předpokládám, že už v roce 1999 musel v kině působit jako televizní věc. Od běžné televizní thrillerové produkce se liší snad jen právě účastí Jonese a pár lehce akčními scénami, které by si v televizi asi dovolit nemohli. V kině bych byl určitě zklamán, ale v sobotu v devět večer na ČT1 mi to celkem stačilo. I tu sladkou a zbytečnou závěrečnou scénu jsem tvůrcům odpustil.

Takový záporák se v české tvorbě jen tak nevidí - je to ještě větší blázen, než byl Jan Dolanský alias Křížek v Sametových vrazích. Ve Škodné je nám představen totální magor, který si před krádeží nasadí na uši sluchátka a k poště za doprovodu oblíbené hudby takřka dotančí (kouzelná scéna). Nejen krádeže, ale i vraždy si vyloženě užívá. Hrozba, aby se z jeho výstupů nestala "trapná šaškárna", se povedla úspěšně odvrátit. A co se týče případné výtky, že v rámci zahraničních kriminálek o nic nového nejde: je to charakter, který když je dobře zahrán, zapůsobí - a svým způsobem i potěší - pokaždé. O to víc zamrzí, že tuto postavu tvůrci tak zoufale nevyužili. Co na tom, že k poště dotančí, když je vzápětí chycen. Nedlouho po začátku filmu to působí rozpačitě, protože Dagmar Bláhovou jasné definování tří směrů pátrání slibovalo napínavé vyšetřování. Pachateli se sice podaří později uniknout, ale výrazněji se předvede už jen ve scéně bouračky v lese. Tvůrci kdoví proč věnují radši pozornost mileneckým výstupům smíšené dvojice vyšetřovatelů, což je zcela zbytečná dějová linie. Ukázat soukromí detektivů nemusí sice být vždy na škodu, ale musí pro to být dobrý důvod a filmu to nějak prospět - zde to jen zdržuje. Spolu s faktem, že o nějakém velkém a gradujícím napětí se moc nedá mluvit, to znamená, že jde o velmi průměrnou až spíše lehce nezáživnou kriminálku. Ne, že by se tvůrci o modernost a jistou akčnost nesnažili, jenže zůstali daleko před cílem. Už v roce 1979 dosáhnul Jindřich Polák filmem Smrt stopařek o několik řádů většího napětí, takže výhrady "na Česko dobrý" nelze akceptovat. Abych to shrnul: Škodná je zajímavý pokus o moderní českou kriminálku, ale bohužel opravdu jen pokus.

V české televizní tvorbě nejsou hry na Ameriku či Francii (asi nejčastější případy) výjimkou. Jenže pokud pomineme historické látky, tak mají tyto filmy většinou dva shodné nedostatky - nevěrohodné interiéry (příliš kašírované) případně exteriéry (příliš povědomé) a málo uvěřitelné herecké výkony. V případě inscenace Podezřelé okolnosti se na Kavčích horách rozhodli zahrát si na Hollywood. Vyloženě směšně to sice nedopadlo (až na pár momentů), ale o povedené inscenaci se mluvit nedá. První zápor se tentokrát povedlo celkem úspěšně odvrátit - vyložená Amerika 70. let to sice asi není, ale interiéry působí docela přirozeně a český obývák nepřipomínají, což je bohužel častý případ podobných inscenací. S herci je to horší, protože prostředí Hollywoodu je nutí spíše k přehrávání - asi nejvíc je to zjevné na Aleně Vránové jako zhýčkané herecké hvězdě (vizáží zřejmě měla evokovat Brigitte Bardot). Místy se neubránila ani Jana Hlaváčová - to když její postava začne být "rozjuchanější". Ale zase Václava Vosku jako filmového producenta lze snadno akceptovat, stejně tak Vladimíra Brodského jako bývalého zvukaře. Celkově by se nad hrou na Hollywood daly přimhouřit oči, kdyby se tvůrcům podařilo vybudovat aspoň nějaké napětí. V ději sice dojde ke dvěma úmrtím, jedno se vynoří i z minulosti, ale o kriminálce natož detektivce se nedá mluvit. A pokud budeme inscenaci chápat jako vztahové drama, tak je problém ve zmíněné uvěřitelnosti hereckým výkonům. Také ji můžeme brát jako "nemilosrdně nastavené zrcadlo zhýralé kapitalistické Americe", jenže to bychom z toho měli už komedii a na to mám české inscenace příliš rád...

Na to, že scénář psal Zdeněk Svěrák jsem rozhodně čekal víc. Mnohem víc. Opravdu zábavných tu je asi jen tak prvních pět minut - Kamila Špráchalová nevědomky flirtuje, Oldřich Navrátil hází nešťastné grimasy. Ale jak naskočila snová scéna dívky na koni, pocítil jsem rozpaky. Tedy, ne že bych se kvůli velmi lehce erotickým scénám červenal - naopak jsem se navzdory jim nudil. Postavu "chlípníka" záhy opouštíme a sledujeme, jak Špráchalovou balí Lukáš Vaculík, ale kazí mu to popleta Jiří Strach. Momentů k úsměvu je tu minimum, celé je to hodně rozvláčné a nudné. Závěr ukáže, že to celé mělo být o tom, jak bylo za cenu osobních "obětí" zabráněno tomu, aby vlakový omyl nebyl politicky zneužit. Ale je to spíše o ničem, protože film jednoduše nemá šťávu - navzdory dobrým hercům, hezké výpravě (občas se sice do záběru dostaly moderní stožáry elektrického vedení, ale vem to čert) a vůbec docela povedené atmosféře staré dobré první republiky. Výsledný dojem je tak velmi rozpačitý.

Je trochu záhadou, proč název zní Zvláštní případ, když klasické detektivní schéma zde není ničím ozvláštněno. Skupina lidí tráví vánoční svátky na horské chatě pravděpodobně v Krkonoších. Jeden z obyvatelů je nalezen zavražděný a vyšetřovateli Vašátkovi je jasné, že vrahem musí být někdo z přeživších. Jenže motiv jich má hned několik... Stručně: zápletka sice ničím neobvyklá, ale dobrá, spolehlivé herecké výkony (hlavně Lukavský a Kemr) a ač zub času zapracoval na kvalitě obrazu, spolu s černobílým obrazem a útulným prostředím chaty to dnes působí docela mile retro.

Rodinný příběh s povedenými hereckými výkony - vyčnívají zejména Petr Kostka a Jiří Hálek, mile překvapí i Ivan Řezáč. Komediální výstupy jsou chvílemi až na hranici bláznivé komedie a i když někdy staví na ohraných schématech, díky hercům to ani nevadí. Problém je, že tvůrci film koncipovali ne jako bláznivou komedii, ale jako příběh ze života s trochou nadsázky i hořkosti. Scénář sice nelze označit za odbytý - děj má spád a žádná hluchá místa - ale nutí postavy dělat věci, nad kterými lze jen kroutit hlavou. Hlavně když je v úvodu zcela cizí člověk vpuštěn do bytu, ačkoli se představí jen příjmením, neprozradí úmysl své návštěvy a navíc už je pozdě večer. Nebo dávali byste sousedovi - otravnému dědkovi - klíče od bytu jen kvůli případné katastrofě plynu či vodovodu? Kdyby byl děj aspoň nějak zajímavě ukončen, jenže jak to vlastně skončilo mi není doteď jasné. Jakousi snovou sekvenci a nezodpovězené otázky (Maminka umřela nebo je tedy jen v nemocnici? Dali se mladí snoubenci nakonec znovu zase dohromady?) za smysluplný konec zkrátka nepovažuji.

Nejvíc mě pobavila Gabriela Wilhelmová pronášející veselé průpovídky jako že "Ondrášek má rád hezky prostřeno" nebo že "je trochu ťululum" :) Jinak jde o dost slabé televizní zpracování klasické pohádky. Z herců ještě stojí za pochvalu Marta Vančurová, v kontrastu s ní a Wilhelmovou ovšem zamrzí poněkud bezradná Markéta Hrubešová. Yvettě Blanarovičové sice nelze nic zásadního vytknout, ale podobnou hereckou polohu mnohem lépe předtím rozvinula v O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Pohádku hodně kazí technické zpracování - pozadí jsou sice pěkná, ale použití "klíčování" dojem z jejich malebnosti kazí.

Když Nataša Gollová vstoupí na scénu, jeví se její postava jako karikatura z nějaké bláznivé komedie - něco na způsob americké tetičky z "Co je doma, to se počítá, pánové…". Naštěstí tento dojem netrvá dlouho, protože Gollová si postavu dámy, co ráda ovlivňuje dění a lidi kolem sebe, nádherně vychutnává. Třeba ve scéně, kdy se snaží na svou stranu získat dceru Jiřího Adamíry, je vyloženě kouzelná. Ostatně Adamíra jako "synovec" marně se snažící vymanit z vlivu "tety" také předvádí kvalitní herecký výkon, přestože jeho postava přirozeně není tak diváky vděčná. Škoda, že jinak příběh vyznívá celkem průměrně a končí až moc dobře a že identita vraha byla snadno předvídatelná.

Krátký televizní film natočený v rámci jakéhosi mezinárodního projektu. Zjevně ambicióznější než bakalářské povídky, dějově však ještě řidčí. Ze zvoleného tuctového motivu se dalo vytěžit mnohem více humornějších situací a dovést je více do absurdna, než tvůrci udělali. Ljuba Krbová a Jiří Štěpnička se snaží, ale co je to platné, když do všeho kecá hlas vypravěče a popisuje to, co stejně vidíme. Nejvíc tato čtvrthodinová záležitost asi poslouží programovým pracovníkům, aby mohli zaplácnout díru v programu (což se také 17.7.2007, kdy jsem Hrnec viděl, stalo :).

Cry_Wolf se tváří jako další béčková teenagerská vyvražďovačka, ale klame tělem. Jak píši ve svém profilu, mám rád filmy s překvapivými konci. A konec Cry_Wolf mě opravdu překvapil - hlavně proto, že jsem ho nečekal :). Tím spíš, že tvůrci diváka průběžně svádějí na špatnou stopu. Pořád sice platí, že jde o béčko, ale rozhodně ne o béčko odbyté a bez ambicí. Zápletka je sice možná za hlavu přitažená, ale docela propracovaná a ač s podobnou pointou už asi někdo dávno přišel, snaha o originalitu se musí tvůrcům přiznat.