bobrux

Druhá polovina dokumentu je jen hezky natočenou reklamou na album Real To Reel, kde se všichni tři čtvrtě hodiny ohánějí bezkonkurenčním pultem Neve produkujícím ten nejúžasnější zvuk na celé planetě. Skutečnost, že ten nebeský analogový rozsah zvuku stejně nakonec ořežou digitalizací, je zde taktně zamlčena. Kdo se podívá jen na první hodinu, která je divácky naopak velice zajímavá a přitažlivě sestříhaná, tak přijde jen o pokrytecké žvásty o zlé digitalizaci.

Jestli po mě chcete nějaké věcné zdůvodnění, proč neprásknu od pasu pětihvězdu, tak se ho nedočkáte. Čistě pragmaticky nic nechybí. Dějové zvraty, špetka vtipu, monumentální hudba jde ruku v ruce se skvělými vizuálními efekty, Cumberbatch jako Khan taky nemá chybu a při snad nejlepším příletu do San Francisca v dějinách a chytnutí druhého finálového dechu mi jemně ztuhly obličejové svaly s ústy ve tvaru O. Je mi to až trapné, ale i přes všechna pozitiva a filmařské jistoty J.J. Abramse jsem z kina neodcházel s pocitem, že jsem viděl skvělý film. A o hodnocení plným počtem se nesmí pochybovat, proto umírněně zaokrouhluji dolů.

Po delší době jsem se podíval na film, aniž bych si o něm cokoli zjistil a budu to asi dělat častěji. První půl hodinku jsem protrpěl, ovšem pak mi bylo vše vynahrazeno. Atmosféra a cit pro detail z tohoto filmu prská do všech stran a poctivě vygradovaný příběh vše rámuje do jednoho z těch filmů, které si budu pamatovat ještě dlouho. Nebýt nevyváženého obsazení a jeden na hlavu postavený dějový zvrat, mohl film atakovat i vyšší příčku.

No na rovinu překvapení se nekoná. Zápletka (už tak silně přitažená za vlasy) by možná vystačila na celovečerní film, ale roztáhnout ji na seriál, to již od začátku vonělo oním pověstným taháním žvejky (čím delší, tím tenčí). Hlavní hrdina sympatický asi jako pondělní ráno (kdo by taky chtěl fandit alkoholické trosce) a záporné postavě Jamese Purefoye nevěřím ani nos mezi očima, natož monstrum tvořící tak dokonalé vraždící veledílo. Z vynucených "nečekaných" zvratů mi u třetího dílu bylo na zvracení a jen čekám, kdy se začnou za němého úžasu a otevřených klapaček všech zúčastněných stávat vraždící pěšáci z původně kladných postav. Čeho je moc, toho je příliš a z přílišného tlaku na wow efekt se velmi rychle stává bůůů efekt. Obyčejně hodnotím seriály až po první sezóně, ale zde udělám výjimku a svůj čas raději strávím jinak, než koukáním na tuto patlanici.

Upozorňuji, že následující komentář obsahuje spoilery. Každý díl jede jako přes kopírák. Začne rekapitulací posledního dílu plus návnadu co uvidíte po reklamě. Po ní rekapitulace, co jsme viděli před reklamou, jeden až dva tragédi prokážou i mě bez hudebního sluchu svůj absolutní antitalent za opěvného poplácávání po ramenou od poroty, že nic lepšího nikdy neslyšeli (v tuto chvíli si bradou otlačím svůj pivní břich) a následuje rekapitulace co jsme viděli a co uvidíme po reklamě. Po reklamě opět opáčko pro trubky a takhle se dá třicetiminutová záležitost roztahat na tři hodiny. Na konci za se hromového dunění jeden tragéd vrátí ke své kariéře třídního baviče na základce ve vidlákově a všichni sborově ryčí, jako by ho měli následně ubít kovovou tyčí. Člověk by až řekl "kéž by". Čekám na chvíli, kdy nějakou chytrou hlavu napadne zkrápět i kamery, aby všechny dívající se děti pochopily, že pláče i kamera a proto soucítí skutečně všichni! No a když do toho začne bulit i moderátorka Zorka, tak si dáme titulky, tentokrát naštěstí nečekaně bez opáčka, co jsme vše dnes viděli. A teď ruku na srdce, nejsem sice cílová skupina diváků, ale co se mi na této trapné sestavě netalentovaných puberťáků (čest těm dvěma výjimkám) a patosu má líbit a co by stálo byť za jednu hvězdičku z lítosti?

Představte si film, který vás dvě hodiny baví, má spád a ve chvíli, kdy už jste dostatečně natěšeni na napětím a akcí nabité finále, je vám plivnut do obličeje takový chrchel, že jen silné povahy se necítí zneužité. Pro přesnější popis si představte Usaina Bolta, jak běží svou stovku pod deset a na posledních deseti metrech zakopne a obličejem rozryje dráhu. Přitom film jede na plné obrátky, zdejší zombíky by nechtěl potkat snad ani Chuck Norris a napětí by se místy dalo krájet. Jen ta pointa jemně pokulhává, ovšem ve srovnání s celým závěrem snímku je skoro až dokonalá. Netuším, co stálo za tím super rozhodnutím naplácat na konec jakýsi dvouminutový sestřih záběrů z dožívání nemtrvých podkreslený asi jakože velice duchaplným komentářem. Pokud toužíte vidět čtyřhvězdičkový film, který během pár minut sletí až téměř ke dnu, tak se jedná o snímek přesně pro vás.

Scénář nepatří mezi nejnápaditější, ale herecký koncert všech zúčastněných to v mých očích dokázal srovnat. Zkuste přimhouřit oko a moc nepřemýšlet. Pak vás dokáže snímek díky propracovanosti postav odměnit dokonale hrajícím ansámblem, který potěší i nejedno oko (Amy Adams dostává bludišťáka ze nejvíc sexy scénu filmu) a vynikající soundtrack vše rámuje do stylové retro jednohubky, kterou by byla škoda minout. Už jen kvůli Bradleyho Coopera s natáčkami...

Po přečtení stručného popisu děje sice vykulíte oči a zvednou se vám koutky posměchem, nicméně stačila trošička invence a citu pro gradaci a hned se bylo na co dívat. Sice jsem málem rozdrtil lahváč vzteky, když hlavní unesená místo té trošky spolupráce a logického myšlení akorát půl hodiny kvičela jak podsvinče, ale záhy se vše objasnilo. Bez nelogického chování všech zainteresovaných postav by byl film záležitostí na 15 minut, takže cokoli se v ději odehraje je zapříčiněno buď naprostou tupostí nebo posunutým pudem sebezáchovy. A tyto scénáristické berličky trošku kazí dojem z jinak napínavého thrilleru s pro někoho možná až hororovým finále.

Lze vůbec něco zazlívat partě herců, kteří si jen tak pro radost natočí komedii, kde si utahují sami ze sebe a z celého Hollywoodu? Bohužel ano. Rogenův humor je přesně pro mou krevní skupinu, evidentně má v tomto směru talent, ale ještě by mu někdo měl vysvětlit pravidla správného načasování gagu. První hláška - bez chyby, učůrávám smíchy, podruhé to člověk ještě zkousne, ale když se jedna a ta samá záležitost rozpitvává pět minut v kuse až do stádia naprosté nechutnosti a trapnosti, tak po ní zbude jistá pachuť. Takových okamžiků je naštěstí v celém filmu jen pár a zbytek scén vše zdatně kompenzuje. Fotbal s hlavou, neuvěřitelné množství různých filmových narážek a fakt, že všichni zúčastnění byli ochotni si ze sebe hodinu a půl dělat legraci s takovým nadhledem, že je musí člověk místy až obdivovat, mi naštěstí na zmíněné hluché místa trapnosti daly rychle zapomenout. Před-závěrečná zpověď všech zúčastněných byla jen třešničkou na dortu.

Už začátek naznačí, že se pojede v klasických kolejích plných trapných klišé a občasného patosu. Táta, který se usilovně snaží být za dobře se svou dcerou, toho času žijící u své rozvedené matky, americký prezident jako největší lidumil všech dob, teroristé jsou sehraní jak balet v nároďáku při Labutím jezeře a americká armáda naopak připomíná cvičení z policejní akademie, kdy jsou všichni rádi, že se nikdo ze skupinky neztratí, nebo sám nezastřelí služební zbraní. Stíhačky na Bílým domem létají rychlostí Štefana s práškovacím letadlem, aby pilot stihl rozeznat malé dítě a ještě si ho na displeji přiblížit, problém patřičně rozebrat s velením a pak odmítnout splnit rozkaz, protože na děti se nestřílí. Toto všechno se ale dalo čekat a k žánru už to tak nějak patří. Co sem ale tak úplně nepasuje je humor. Je ho sice poskrovnu, ale obyčejně je vám do obličeje vražen ve chvíli, kdy čekáte nějakou dojemnou rozjímačku nad bytím a nebytím. Takže po vypnutí mozkových závitů si lze užít svižnou akční jízdu plnou explozí, přestřelek a vrtulníků padajících jako přezrálé jablka.