vik

Reprise v sobě spojuje vybrané atributy charakteriteristické atmosféry norské přírody a výrazné montáže. Přesto je to film plný filozofie a odkazů na kulturní minulost severského národa. Máldí a svěžest ve filmu nereprezentují jen partnerské vztahy, zdravé popichování se nebo románky na terasách Paříže, ale také podmanivá hudba. Všimnete si zejména punkových Le Tigre nebo nepřeslechnutelných Joy Divison. Reprise, jenž je zároveň celovečerním debutem Joachima Triera (mimochodem bratrance známého Larse von Triera) sklidil obdiv publika na festivale v Torontu, ale především v Karlových Varech, odkud si odnesl cenu za režii. To vše je důkazem, že norská kinematografie má pro nás stejně exotickou příchuť jako kinematografie z jiných mnohdy vzdálenějších kontitnentů.

"I know nooothing about the horse."

Dobrý film je jako rána pěstí do oka.

Famózní herecký výkon Bena Gazzary na pozadí poněkud surrealistického kabaretu a jednoho mrtvého Číňana.

Baron Prášil, ztvárněný Olegem Jankovskijm, není o baronových dobrodružstvích, nýbrž o jeho životě a o tom, jak byl postaven před soud, aby obhájil své skutky. Jde sice v prvé řadě o satirické dílo, ale nelze mu upřít určitou vnitřní hloubku vyjádřenou skrze dialogy. A právě baron Prášil zde pokládá otázky o smyslu lidské existence, když tvrdí, že nechce být jako každý obyčejný člověk, ať už na Měsíc skutečně letěl nebo ne. Výrazným rysem filmu je také hudební složka, na kterou je kladen velký důraz, ale spíše než dobovou atmosférou je charakteristická svou syntetickou moderností sedmdesátých let.

Michalkovovo zpracování vyznívá zcela opačně než původní Gončarovův román. Oblomov je prototypem zbytečného člověka, do ničeho se mu nechce, nic ho nezajímá a pravděpodobně by celý svůj život prospal, kdyby ho z lenošení a nezájmu nevytáhl jeho německý přítel Štolc. Teprve až silné citové pouto k dívce Olze dokáže změnit Oblomovův postoj k životu a ukazuje se, že není tak zbytečný, nýbrž že je to v jádru dobrý člověk.

Muzikálová romance podle Gorkého mně svým dějem připomněla Olbrachtova Nikolu Šuhaje. Ani v tomto filmu nemůže zvítězit láska tím spíš, že proti ní stojí svoboda – svoboda cikánských kočovníků. Hudebně i vizuálně je však dílo provedeno výborně, což dohromady spolu s romantickým příběhem nemůže na diváka jinak než zapůsobit.

Romantický film s prvky sci-fi odehrávající se ve slunném Mexiku. Typické dobro proti zlu a netypický hrdina bojující o srdce dívky. Příjemná záležitost bez vyšších ambicí.

Obraz Ruska na úsvitu carského režimu má tendence vyjadřovat se očima Rasputina, ale hlubšího pohledu se divák nedočká. Místo toho se zabývá obecným stavem ruské společnosti a dějinnými souvislostmi (průběžné představování skutečných politických osobností) důrazně podpořené archviními dokumentárními záběry. Film zobrazuje úpadek režimu spojený s hrůznými činy Rasputina a vyznívá tak navenek velice naturalisticky.

Mladík Miko je konfrontován se životem ve stínu Sovětského svazu, s výrobním plánem za každou cenu a s láskou, která se mu směje do očí.