Amster22

Někdo by mohl říct "předvídatelné, klišovité, líbivé". A nemýlil by se. Jenže... Tenhle film si nechce hrát na to, že odhaluje velkou pravdu o tom, jak krásný venkov se slaměným kloboukem co do plnosti života poráží korporátní město s utaženou kravatou. Všichni zúčastnění a především pak režisér si velice době uvědomují prokouknutelné schéma svého díla a rozhodli se mu čelit tak, že ho přiznají od samého počátku. A proto nelze Dobrý ročník odsoudit oněmi třemi adjektivy v první větě. Protože je víc než všechno hlavně příjemný, trefný a velmi vtipný. Svižný střih, břitké dialogy a atypická hudba z něj přitom dělají v rámci "vinařských" filmů výjimečný počin. Ridleyho filmografická odbočka od výpravných eposů představuje vzácný příklad snímku, na který se díváte poprvé a máte pocit, jako byste ho sledovali už podesáté: víte dobře, jak to celé dopadne a přesto se díváte dál.

Jsem redaktor okresních novin. Jediné, co skutečně nesnáším na své práci, je povinnost vyjet k vážné nehodě, která se v okrese odehraje, a vyfotit ji. Naposledy jsem z dálky sta metrů viděl hasiče vyprošťovat z nabouraného auta mrtvou ženu a dávat ji do bílého pytle. Sto metrů bylo na mou povahu tak akorát... Po shlédnutí Slídila ale už o sobě nebudu říkat, že jsem hyena, ačkoli to vždycky říkám s nadsázkou. Skutečné novinářské hyeny jsou ti, kteří kvůli exkluzivním záběrům natáčí topícího se člověka místo toho, aby mu pomohli z vody. A takoví, jako Bloom, kteří jsou schopni člověka do vody shodit a pak ho natočit, jsou už skuteční vyvrhelové. To snad ani není třeba říkat. Ale kdo jsou pak ti, kteří tyhle záběry hltají v televizi? Kdyby film trochu víc zatlačil na tuhle notu, plné hodnocení by ho neminulo. Neříkám, že žádná kritika vůči dnešním bulvárním konzumentům v něm nezaznívá, ale nepřišlo mi, že by na ni bylo poukázáno tak ironicky a pichlavě jako třeba v Truman Show. Proto nemohu dát plné hodnocení. I tak si ale Slídil devadesát procent stoprocentně zaslouží: a to především za dokonalého kazatele zvrácenosti Gyllenhaala, za jeho mrtvý pohled uchvácený smrtí a za ojedinělou ukázku toho, jak se některé milenecké vztahy staví na vzájemně výhodné nabídce. PS. Dovolím si oponovat Djokmovi: zlomový moment Slídilovi nechybí, možná ho jen každý vidí jinde. Já ho viděl v Bloomovi, který s kamenným výrazem zvedá kameru, aby z lepšího úhlu zachytila jeho konkurenta právě vytaženého z auta.

Kdyby Locke uvízl v Telefonní budce, snažil by se Kiefera Sutherlanda přesvědčit, aby odhodil pušku a porodil betonový kvádr. Asi by neuspěl, ale nenechal by toho, dokud by mu kulka neprovrtala hlavu a možná ani potom ne. Protože když si tenhle člověk něco umane, tak si jde prostě za tím. Možná trochu váhá, když dojede ke křižovatce, ale jakmile se rozhodne, kam odbočit, už z cesty nesjede, přesvědčen o tom, že dělá, co je správné. Dobře ví i to, že ho za to nikdo nebude mít rád, ale udělá to, protože to prostě správný chlap má udělat. Jediné, co scházelo k tomu, aby mi byl dokonale sympatický, bylo alespoň jedno jediné "promiň", "omlouvám se", nebo "je mi to líto" směrem k manželce. Přiznat si svou vlastní nedokonalost je jedna věc, druhá je přiznat se k ní i ostatním. To nic ale nemění na tom, že to je silný (tedy dobře napsaný) charakter, který bez potíží utáhne celý film na telefonním drátě, zvláště když se ho ujme někdo jako Hardy. Když k tomu připočteme uhrančivou vizuální stránku (miluji jízdu po noční dálnici - tedy kdekoli na západ od Česka), je cesta s Ivanem skvělý zážitek, který ani na chvilku nenudí. Proto si ji asi ještě jednou budu muset zopakovat, abych zjistil, proč nemůžu přidat tu poslední hvězdičku.