moriero

U čehokoliv jiného by bylo krajně nefér hodnotit po pouhých 30 vteřinách sledování, ale jedna scéna s Písaříkem, kozou a Srstkou zapříčinila, že jsem si připadal, jakoby mi někdo do tváře vychrstl hovno, které se mi sadisticky pomalu snaží rozmazat po mé šokované tváři (nejdelších 30 sekund mého života). Ještě teď - 20 minut poté - sedím u svého PC, kouřím a čumím jak vyoraná myš.

Kouzelné. Po všech stránkách. Scénář, kamera, hudba, Jessica. Nechci machrovat, ale konec jsem tak trochu předvídal už někdy od poloviny filmu. Možná dřív. Ale kupodivu mi to ani trochu nepokazilo dojem ze sledovaného díla. Rafinovaností a prostředím připomíná Dokonalý trik, Scarlett možná líp hraje obličejem a je krutopřísně sexy, ale pohled lapené laně Biel je mocnější než sexappeal.

Tak to byl unikátní velkolepý mazec. Člověk nevěděl, na co/koho dřív koukat. Hvězd (těch hollywoodských) tam bylo víc než těch na nebi. A všechny postavy bez výjimky byly kupodivu sympatické (čarodějnice, piráti, osel, ale i mrtví bratři). Claire jako padlá hvězda hrála tak kouzelně, že nebýt jedné "věci", tak jsem se znovu zamiloval. Tou "věcí" (věcí Makropulos) byla Michelle Pfeiffer, moje láska od dob Ladyhawke. Tady zářila víc než Padlá hvězda. Bejt Jeníček od Mařeny, klidně jí vlezu na lopatu a nechám se sežrat. Mám snad jedinou výtku - na pohádku (i když fantasy) tam bylo strašně moc děje. On by bohatě stačil příběh o obyčejnému klukovi putujícím za padlou hvězdou. Ale Vaughn do toho nabalil mrtvé prince, sadistické čarodějnice, piráty, rodinné drama jak z telenovely...ale pohled na macho-travesti De Nira mě pronásleduje už 7 let.

Tak tohle můžu. Hodně můžu. Vesmír & konspirace & survival thriller.Dokonale namixovaný koktejl podávaný po kapkách, kdy se jako správný pijan nemůžu dočkat další a další kapky. Dvě hodiny utekly jako prd. James Streisand Brolin dnes vypadá jako starý vypelichaný kocour, ale díky tomuto snímku už chápu, na co Barbru uhnal. A bylo tam překvapivé množství nenápadných ale zároveň rozsekávajících hlášek: "...A já byl tak prima chlap..." "Já se asi pozvracím....Tím to teda vyřešíš..." "Bylo to náročný pátrání. Našla jsem námořní základnu, kterou hledáš. Táta tam sloužil." "To bylo to náročné pátrání?" "Ano, budit tátu v jednu hodinu v noci je hodně náročný." Komunikace mezi Hustonem a kosmickou lodí: "Prosím nezdržujte, nezapomeňte, že je to sakra meziměsto."

Hele - možná je to fekální sračka a určitě není pro každého. Ale pro všechny, kdo jsou alespoň trochu z oboru (včetně mě) je to sonda (nikoliv parodie) do našeho všedního pracovního dne. Ač nejsem přímo číšník, všechny typy do jednoho těch "šílených hostů na pěst" v té hospodě znám. Tu namachrovanou píču (pardon), co chtěla středně propečený steak, tu otylou slepici, co by si dala ještě zmrzlinový pohár... A žabomyší války mezi číšníky a kuchaři probíhají úplně přesně tak, jak je snímek zobrazuje. Znám dokonce i tu cholerickou servírku i flegmatického kuchaře, kterému trvá 20 zasraných minut udělat steak.

Do dvou třetin jsem si říkal: Ach jo, další scientologická mainstreamová cruisovka. Hezky to ocejpá, hezky se na to kouká, neurazí ale nenadchne. Cruise naprosto neměnný jako ve všech svých posledních filmech. Ale pak se něco stalo. Z jasných tří hvězd se pomaličku stávaly čtyři. Třetí třetina mě jednoduše nenápadně pohltila a nadchla. A z očekávaného finále se stalo grandfinále. A soundtrack je fakt mazec.

Mělo by se to jmenovat Limitless 2. Stejný námět, ale daleko víc propracovaný. V Limitless s Cooperem se mi víc líbila hra s kamerou a vizuál obecně. Viděli jsme trojrozměrně, tak jak by asi viděl dokonalý člověk. Slyšeli jsme růst vlasů cizích lidí, tak jak by je slyšel člověk se 100%-ní mozkovou kapacitou. Lucy mě naproti tomu docela rozhodila, když si pamatovala chuť mateřského mléka. Docela síla. A ukázala nám, že člověk s takovou mozkovou kapacitou je stvůra, bez těla, bez pojetí času a prostoru. Je všude. Napříč celým časoprostorem.

Asi mi tento snímek nesedl, nebo jsem na něj nebyl dostatečně naladěn. Ač z duše nesnáším mánii kolem masových vrahů, do momentu Suziiny smrti jsem měl úplně stažený krk. Film očividně splnil účel. A potom se to semlelo do sentimentálního abstraktního mišmaše - něco mezi deníčkem puberťačky, rodinným dramatem a řeckou tragédií. Herecké výkony mých oblíbenců Weisz & Wahlberg & Sarandon nezklamaly, to nepopírám. I Tucci byl nádherně odporný - jako správný Helmut z východního Německa, do nabízí před školkou bonbony. Jediný kdo tedy zbývá - je hlavní hrdinka samotná. A v tom je asi ten průser. Nevěřil jsem jí zhola nic (tedy mimo okamžiky těsně před smrtí). Láska, nenávist, pomsta - nic nebylo dotaženo do konce. A i onen abstraktní posmrtný svět se mi ve filmu "Jak přicházejí sny" líbil mnohem víc. Tam měl aspoň nějakou formu. Tam měl Ráj podobu místa, jak si ho duše zemřelých představovaly ještě za svého života. Každý individuálně. V tom jejich konkrétním případě to byly nejčastěji obrazy, které milovali za života. Nebyl to nějaký strom v poli, kde se všichni sejdeme v nějaký okamžik, ke kterému nemá nikdo ze zemřelých žádný vztah. Navíc ani Suzie - žádné objevení jejího těla, pohřeb, setkání s tatínkem v kómatu. Prostě se tam všichni potkali a že společně půjdou do Nebe. Měl jsem pocit prázdnoty a nenaplněnosti.

Skvěle vygradovaný komorní thriller...skoro se mi chce říct noir. Jiskření mezi ústřední mužskou dvojkou bylo skvělé, ale chtělo se mi poznamenat: Jen houšť a větší kapky. Cruisovo otvírání Foxxových očí mohlo být delší, záchrana jeho života při přestřelce výraznější, mohl problesknout náznak Stockholmského syndromu, líbilo by se mi taky, kdyby Cruise ztrestal nějakého Foxxova nepřítele, jako nečekaný bonus takovéhoto "nuceného přátelství". Ale final fight v potemnělém mrakodrapu byl geniální. Možná po opětovném shlédnutí přidám hvězdičku.

Tak to je srdcovka. Každý, kdo vyrůstal na konci 80. let a měl na zdi alespoň jeden plakát Bon Joviho nebo Europe, si musí u této rockové lahůdky zasněně povzdechnout. Film možná sám o sobě není žádným veledílem, ale kombinace Marky Mark & Jennifer Aniston & rockové pecky osmdesátek solí jednu hvězdičku za druhou. A oprávněně se zastavují těsně před vrcholem.