moriero

Tři čtvrtiny filmu mi pořád něco padalo do oka. Já... já vážně nevím, co říct/napsat. Pořádný útok na chlapské emoce. Snad jen, brilantně natočený přežívák. Jeden z mála, kdy jsem byl napnutý až do konce, i když jsem dobře věděl, že nepřežil nikdo. A taky tvůrci skvěle zachytili ten dusivý pocit bezmoci rodin, zahraničních záchranářů a vlastně i samotných námořníků na Kursku. Člověku se chce říct: Sakra, když nemáte prachy na pořádné vybavení, neposílejte lidi na vodu, pod vodu, do vzduchu a do kosmu! A když něco poserete, spolkněte tu svou zatracenou sovětskou hrdost a přijměte zahraniční pomoc! Nevím, jestli závěrečný moment, kdy děti v kostele nepodaly ruku admirálovi, se zakládá na pravdě, ale dost mě vzal za srdce. Takové filmy by se prostě MĚLY točit.

Velkolepé završení nejnudnější a nejzbytečnější trilogie o superhrdinech. První dvě třetiny jako pokaždé standardní nuda, aby vám ta poslední vzala dech. Všechno hezky propojené a plné pravé filmové nostalgie. Tak to mám rád. Co ale rád nemám, je Vyvolený. Nuda k uzoufání. Rozpolcený už byla jiná káva. A tohle... jak říkám, důstojné završení. Pro mě to ale byl především herecký koncert McAvoye. Ten chlap je génius... nebo blázen. Vyberte si. A kingkongovský prvek - kráska zabila zvíře - by si zasloužil trochu větší prostor. První dvě třetiny 45%. Poslední třetina 85%. Bez debat.

A teď vám něco povím o tom, jak mrňavý slizký zlodějíček během šílené, krvavé odysey plné sraček (doslova) k lásce norské Daniely Peštové přišel. A víte vy co? Byla to docela zábavná jízda. A kdyby mě ten ústřední skrček tolik neiritoval, vypálil bych snad i 4 hvězdy.

Jo, máte mě. Přiznávám. Jsem kýčař. Po ikonické čtyřce jasně nejlepší rockyovka natřískaná emocemi. Zarazila mě jen jedna věc. Přesto - anebo právě proto - že v rockyovkách tak funguje "cesta losera na vrchol", fandil jsem mladému Dragovi (Florian Munteanu je teda neskutečné hovado). A když ho do té doby přísný Dolfík po zápase objal a utěšoval, něco mi spadlo do oka. Jen Stallonova ex-manželka "olympijská plavkyně Ludmila Drago" měla dostat víc prostoru. Ne jako megabitch, ale jako matka. Za Creedův trénink v poušti a geniální vstup do ringu 97%.

Hodně silných momentů. Viděl jsem mraky válečných a poválečných filmů, ale nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, kdo ten bordel musel uklízet. Až teď. A budu o tom přemýšlet ještě dlouho. A připomnělo mi to jednu slavnou fotografii, jak německým zajatcům těsně po válce pouštěli záběry z koncentráků. Většina z nich neměla ani tušení, co ta kníratá svině prováděla, a ten šok v jejich očích snad ani nešlo předstírat. A kluci v tomto filmu na tom byli podobně. Neměli ani šajnu, která bije. A dost mě překvapil počet roztrhaných postav. Fakt síla.

Telepati v komatu komunikující prostřednictvím reflexů jako plivání a prdění do filmu prostě nepatří. Možná tak do Scary movie. A ten jeho urputný pohled do stropu tolik vychvalovaný v originálu ze sedmdesátek, jsem tomuhle manekýnskému dřevu ani trochu nevěřil. A taky jsem začal být alergický na jméno Patrik (ač se tak jmenuje můj brácha), protože ho ve filmu řekli 198 x. A co to mumlání ostatních v komatu? "Patrik ho chce vykouřit!".Ne. Ne. Ne. Takhle prostě na mě jako na diváka ne.

Po La cara oculta další výtečná španělská záležitost s Clarou Lago. Amíci by z takové béčkové zápletky uklohnili jen další béčkový film. Španělé na to jdou ale od lesa. Každý dílek příběhu je tak nějak plnokrevný a tíživě napínavý. A absurdní brutalita násilí na vás dolehne jaksi zpětně, kdy ve vás ještě doznívají příjemné pocity z předchozího záběru. Skvělé. Prostě tleskám. Za mě poctivých 99%. P.S. Ta dlouhá sexy striptýzová scéna, během které se událo víc věcí najednou, mě úplně rozložila na molekuly.

Jsou kultovky, které by nikdy neměly mít remake. Nový Papillon k nim naštěstí nepatří. Tohle se mi líbilo víc jak originál. I když srovnávat tyto dva snímky není moc fér. Jsou jako přes kopírák. Tady to vlastně mohlo pohořet hlavně na nesouznění mezi oběma hlavními protagonisty. Chemie naštěstí zafungovala a oba kluci udělali čest jak Stevovi tak Dustinovi. Rami se věrně držel původního charakteru. U Papiho jsem byl ale napnutý. McQueen je prostě McQueen, mlčenlivý řízek z oceli. Ale Hunnamovo pojetí mladého berana, co jde hlavou proti zdi, bylo příjemné osvěžení. P.S. Moje životnost v té kolonii by byla asi 15 minut.

Přes nepokrytě béčkový námět (náckové, lékařské experimenty, nesmrtelní zombíci) to mělo drajv, sympatické postavy a dechberoucí vizuál. Obzvlášť na počátku. Scény před seskokem vás vtáhly do toho pekla víc než kdejaké dokumenty. Asi si to už nikdy nepustím, ale dneska mi to dost sedlo.

Hele, víte vy co? Mně se to líbilo. Takové trochu úsměvné (hromada mrtvol tvořená členy mé rodiny) , vymazlené (kopírování mozku) béčko s céčkovou zápletkou (hromada mrtvol tvořená členy mé rodiny + kopírování mozku). Keanu (ač ho jako jeden z deseti lidí na této planetě moc nemusím) coby šílený vědec hravě utáhl celý snímek, pořád se tam něco dělo a většinu času jsem měl sevřený žaludek, kdy a jak praskne pravda o Zoe. Za mě 68%.