peregrino

Po všech stránkách velké špatné. Příběh, postavy, jejich vývoj, syntetické prostředí, nedoladěné dialogy a nemohu si pomoci, ale hlas jedné z hlavních postav na mě působil velmi rušivě (možná se jen tvůrcům nepodařilo vychytat zvuk, ale nic to nemění na tom, že to sráželo zbytek atmosféry). Rozumím, že se autoři pokusili volat různé fantasy prvky, ale výsledek se jim nepovedl. Suma sumárum, film jsem nedokázal dosledovat do konce a jestli Dungeon and Dragons dokázal navodit tu správnou atmosféru a vzpomínky na hodiny odehraných RPG dobrodružství, v případě PZ2 se pro mě jednalo o anestezii.

Vystihnout Jonebajašiho počin v rámci studia New Ghibli v mém pohledu? V jeden okamžik nežijeme v jednom těle, prožíváme více životů ve více dobách. A spříznění duší nenarušuje ani čas, ani prostor, není konce a začátku, smrt a život jsou vlastně jen myšlenky. Směr tvorby se vydal trochu dál, grafika je pořád pastvou pro oči a hudební podkreslení si hraje s divákovým vnímáním. Pomalejší první část vystřídalo postupné zapadání dílků skládačky a člověk se v té tajemné loďce naučil pádlovat, aby doplul k místu, ke kterému ho to vždycky přitahovalo.

Když vyfiltruji disneyovskou filmařinu, pokračování se posunulo dále, (některé) postavy vyzrály jak kvalitní cheddar a pojetí elementů coby symbiózy ekosystému včetně mutualismu může vést k zamyšlení. Což je u dětí dobrá cesta. Sečteno podtrženo, první díl byl možná pohádkovější a větší chytlák na marketingové produkty všeho druhu, dvojka je pro mě posun, dobrý krok, ve kterém se postavy zaobírají životem, smrtí, přírodou a vlivem myšlenek. A nápad s kulningem to jen doplňuje.