Bernhardiner

Film ukazující skutečnost, že boj muže se ženou je velmi tvrdý a málokdy má vítěze. Stejný nebo ještě tvrdší boj probíhá, když dvě ženy bojují o muže. Vlastimil Brodský je sice geniální vědec, ale i na něj je toho tady trochu moc. S tím mu musí pomoci i chlípný kapitán Jan Libíček s kolegyní Jiřinou Jiráskovou. Možná by bylo lepší zůstat do konce života svobodný a užívat si s mladými kolegyněmi. Ale to by bylo moc jednoduché... Je to vydařená komedie s mnoha černými momenty, ve které občasnou scénáristickou nedůvtipnost zachraňují herečtí velikáni. Kdeže loňské sněhy jsou... takové filmy dneska nikdo netočí, a přitom diváky by si určitě našly, a navíc takových herců už u nás existuje pramálo.. 90%

Jako rudá barva na býka musí tenhle film působit na odpůrce uměleckých filmů, neuvěřitelnější, pozohoruhodnější, uhozenější a psychedeličtější film jsem dosud neviděl. Strašně moc se mi líbila hudba a především - nesouhlasím zde s kolegou dopitakem - mi uhranul sitár. Do groteskního prostředí s množství těžce absurdích dialogů a jednání, v porovnání s kterým by i psychiatrická léčebna vypadala jako vědecká konference, se hodil jako ulitý. Dále bravůrní herecké výkony - chladná, nezúčastněná a lehce přidrzlá Alenka versus panoptikum "zvířat". Dívaky by mohlo i bavit snažení se uhodnout, o kteréže zvíře se vlastně jedná.A já mohu jen litovat, že jsem nikdy nečetl knihu. 90%

Co mi uděláš, až mě chytíš... Poláci i Polky mají zvláštní vkus. Podvádět svou blonďatou fenu domácí s jakousi mladou unylou jezevčicí (avšak s dobrým rodokmenem) může jen zazobaný ředitel podniku a dobrý člen polské komunistické strany. Stejně tak jen v Polsku se může podváděná blonďatá a řádně zajištěná fena spustit s čokliskem, které se svou vizáží, rychlostí i inteligencí může směle měřit se psem poručíka Columba. Nu což, každý národ je nějaký. Dost odvážným způsobem kritizovat politické i společenské poměry bylo na konci 70. let v Polsku již možné, a tak vznikaly filmy, jako je tento (Barejovi to prošlo vícekrát). Korupce všudepřítomná, efektivita výroby v lepším případě neznámá, nahraditelnost nepohodlných funkcionářů okamžitá... zkrátka: pravda je krutá, avšak v tomhle filmu se jí můžeme zasmát. 80%

Komedie tam nebylo zrovna mnoho, vlastně žádná, pokud pominu pohyby úst Shirley MacLaine při obědu. Navíc režisér, se kterým jsem setkal úplně poprvé, mi nepřijde zrovna moc schopný - neuspořádané střídání výpovědí lidí z města, povídání Matthewa McConaugheyho alias Danny Bucka o Berniem a hraných scén. Herecky tomu nelze nic vytknout, Jack Black zahrál Bernieho s velkým citem, Shirley MacLaine byla zase dokonale hnusná a Matthew McConaughey dokonale arogantní. Ač tento film nějakými vysokými filmovými kvalitami nevyniká, je to výborná sonda do americké společnosti, kde existuje karierismus zosobněný Dannym Buckem, který z našeho hrdiny udělal doslova bezohlednou bestii, a touha po pěnězích zosobněná Nugentovic rodinkou, která Marjorii začala bezmezně milovat až po její smrti. Smutný to osud dobrého člověka, který udělal zásadní chybu. Nebo vlastně dvě... 70%

Jak známo, i s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo, jenže když není dobrý scénář, může to být kašpar o velikosti Mount Everestu, a stejně výsledek bude nijaký. Sice se to zpočátku tváří jako komedie ve stylu Nenapravitelného, nicméně velmi brzy divák zjišťuje, že si tvůrci s velmi malým množstvím nápadů vystačili na hodinu a tři čtvrtě. Vzájemné vyřizování účtů mezi mafiány, policií a Belmondem postrádalo zábavnost i logiku (přibouchnuté prsty do klavíru??). A navíc poprvé v belmondovské "komedii" vidím, že celkem zbytečně umírají hezké holky. 50%

Tento film asi víc ocením, až budu starší a zkušenější - ale doufám, že dříve než Imamura, ve svých 75 letech zde zúročil celoživotní zkušenosti se ženami. Scénář je velmi originální a obsahuje mnohé metafory, které v sobě ukrývají mnoho pravd o obou pohlavích. Žena tvoří vlastně u lidského pokolení životodárný pramen, který napájí řeku a zvětšuje říčním rybářům úlovky. Když pramen vyschne, rybáři živoří a muž... přestává být mužem. 90 %

Pokud aspoň trochu pochopíte Bergmanův smysl pro humor, možná se i zasmějete, koneckonců hned na začátku jsou zdařilé scény se sochou a v ložnici (pak ještě povedená honička ke konci), které zcela evidentně skládají poctu grotesce. Jinak se ale jedná se o nejslabší snímek od Bergmana, který jsem zatím viděl, je totiž dost povrchní. Sice v sobě ukrývá režisérův unikátní pohled na svět kolem, na muže, ženy, umění a kritiky, ale není to zrovna kus, který bych doporučoval na potkání. 70 %

Pokud si odmyslím úvodní pasáž s ruskými překupníky aut (Proč musíte z Rusů vždycky dělat negativní postavy?) a souboje, které jsou tvrdší, rychlejší a krvavější než kdy dřív (Kam ten svět spěje?), je to film o tom, jak ten božský kapitalismus s cynismem sobě vlastním rozděluje lidi na ty, co mají a na ty, co nemají (Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?). Vlastně mi to připomnělo ruský film O zrůdách a lidech, který má s tímhle filmem společného jmenovatele - lidské zrůdy. A konec konců by něco o zrůdách mohlo být v názvu, název Veterán mi k tomuhle vůbec nepasuje - kterého veterána měli tvůrci na mysli? Policejního šéfa? Mafiánského tatíčka? 70 %

Že je Šion Sono úchyl, o tom nemůže pochybovat vůbec nikdo. A ačkoli to dlouho vypadalo, že filmy bez krve, násilí a sexu není schopen točit, zrovna tenhle snímeček je důkazem, že tomu tak není, a přesto je to dostatečně ujeté. Zdá se, že si Sono dal dostaveníčko s Jeunetem nebo alespoň zhlédl Amélii z Montmartru či Galimatyáš, protože parta zvířat a hraček kolem kouzelného děduly, která je vlastně jedním z hlavních hybatelů děje, je přesně v Jeunetově stylu. Příběh jako takový se točí kolem Ryoichiho, chlápka s extrémně nízkým sebevědomím, jenž v práci vypadá jako kdyby měl slimáky v puse a hřebíky ve střevech. Ten je navíc tajně zamilován do kolegyně Yuko, která je na tom trochu lépe - tváří se totiž jako socha při zemětřesení. A ještě jedna postava je zde důležitá - želva, která mu svérázným způsobem pomáhá v jeho pěvecké kariéře. Přestože Sono ještě nedávno vzýval 35mm film, tady na právě želvu, hračky a dění kolem nich využívá počítačovou animaci téměř v jednom kuse. Vůbec to ale nevadí - scénář je fantastický a těžce bázlivý až silně arogantní Hiroki Hasegawa a šedá myš Kumiko Asó (prakticky k nepoznání) zvládli své postavy naprosto jedinečně. Na Sona to je možná až příliš křehké a milé, zároveň ale tvrdě pravdivé - při kterémkoli plánování v životě je dobré vědět, co chci dělat, až dosáhnu svého cíle (nebo po Vánocích spláchnout Pikadona zase do záchodu). Protože jinak může PIkadon přijít až za vámi. A takovéhle vyznání lásky, to bych si snad ani nepřál. 100 %

To máte stejné, jako když se z předpovědi počasí dozvíte, že od západu dorazí do místa, kde bydlíte, výrazné bouřky s krupobitím, přívalovými lijáky a silným větrem, který bude brát střechy, převracet auta a kácet stromy. Když má ta situace nastat, kašlete na zalévání zahrádky i přesto, že listy okurek se na znamení protestu odívají do hnědé barvy. Má přece být ta hrůza a proč tedy riskovat, že to přijde náhle a vy zmoknete na kost a utrpíte od krupobití otřes mozku? Proto se choulíte u na západ orientovaného okna a netrpělivě vyhlížíte tu slíbenou katastrofu. Dlouho nic, jen pár obláčků se líně povaluje po nebi. Pak vám začne tuhnout krev v žilách: slyšíte hřmění, které je čím dál silnější. Ale směrem na západ stále nic. Je vám to divné, proto seberete odvahu a vyjdete z domovních dveří. Temná oblaka na sever, temná oblaka na jih a ještě temnější oblaka na východ, zde dokonce i se světelným doprovodem. Dokonce se i na pár okamžiků zvedne vítr, aby vám pročesal vlasy a následně odcestoval do zaječích. Ná západě už nic vidět není, jen modrá obloha, slunce a letadla. Temné mraky, který váš dům obklopovaly se postupně vzdálují dál na východ, hřmění slábne až do ztracena, slunce se kloní k obzoru a vám dojde, že není jiné cesty, než ty okurky přece jen zalít. Večer pak sedáte k počítači. Na ČSFD píšou, že to bylo opravdu mimořádné. Kousek od vás padaly kroupy velikosti slepičího vejce, které přinutily lidi schovat se do sklepů, támhle na řece byl dosažen třetí stupeň povodňové aktivity a bylo nutno evakuovat tisíce obyvatel a v krajském městě vítr odstrojil katedrále střechu. Jen u vás jaksi nic. Irské psisko se snaží, to bych si zpochybňovat nedovolil, ale moc mu to nejde, respektive u mě jeho snažení nezafungovalo. Ano, záblesky tam byly, jenže na víc než na pár uchechtnutí a lehce pokřivených koutků úst to nebylo. Dylan Moran totiž celou dobu vaří z vody, mluví o všem a zároveň o ničem a ta slavná nekorektnost nebyla tak nekorektní, aby to nějakého moralistu muselo obzvlášť pohoršit. Možná by to chtělo nabrat užší okruh témat a ta následně rozpitvat (jak to dělá třeba Volker Pispers, i když to je úplně jiná kategorie). Na ČSFD tamní meteorologové předpovídají, že v Monsteru budou padat kroupy velikosti pštrosího vejce. Co myslíte, mám jim věřit? 50 %