Bernhardiner

Černá komedie, která je natolik černá, že se divák u toho ani nedokáže smát. Ale s Lene bych opravdu nechtěl mít dvojdomek. Obávám se, že bych skončil stejně, jako ti čtyři chlapíci ve filmu. Přiznávám, že mi vůbec nevadilo, že Lene byla dost často skoro nahá. 70%

Slamění vdovci... švédskému Pierru Richardovi Göstovi Ekmanovi odletěla manželka na služební cestu a on se těší, že bude mít klid na práci. Kdepak! Hlavní hrdina Gary naráží na Lasseho, který je na tom stejně a už se ho nezbaví. Zažije neuvěřitelný týden vyplněný hospodami, kocovinou, hrou s dětmi a dokonce nevěrou. Na první zhlédnutí je to velice dobré, ale obávám se, že kdybych to viděl vícekrát, asi bych šel trochu níž. Místy se mi to totiž zdálo až moc standardní. Pokud nevíte, o co se jedná, tak si opravdu pusťte nějaký film s Pierrem Richardem. Herecký projev a vytváření komických situací je u Gösty Ekmana úplně stejné. 75%

Deutschneyland... obskurní německý podnikatel se rozhodne přestavět švédské městečko podle svého. Krásnou klidnou pláž hotely a stovkami turistů, místo pásu luk bude rozkošná dálnice, doprostřed lesa dáme stánek s hranolkami a támhle bude letiště. Pár odvážných lidí si řeklo: "Ne" a rozhodli se jednat. Dokonale využili svůj důvtip a pozvali na pomoc několik nadpřirozených pomocníků (jakousi vílu a obra). Je to pěkná bláznivá komedie, kterou ze všeho nejvíc sráží právě její bláznivost. Zdá se mi, že tu tvůrci neznali jakousi míru nenormálnosti. Přesto se u toho člověk celkem pobaví, je to takové osvěžení od těch filmů, kde si divák připadá jako vědma. Tady to opravdu nehrozí. 70%

Abych tohle považoval za komedii, to bych musel mít v sobě alespoň deset panáků vodky. Řekněme spíše, že je to solidní historické drama, které bylo obdařeno několika celkem vtipnými momenty a také určitou mírou trapnosti, která je ovšem Korejcům tak trochu vlastní. Musím tvůrce pochválit za skvělé dialogy, jen mně místy připadalo, že logika si občas našla slabší chvilky. Z herců mě nejvíc zaujal Ryu Seung-Ryong v roli rádce Heo Gyuna, ale ani ostatní účinkující rozhodně nezklamali. 80%

Je to pěkná černá komedie o dvou až příliš živých dědcích a jejich povedených potomcích. Černý humor zde prostupuje celým filmem a donutí diváka se v některých chvílích pořádně zasmát. Nejlepší chvíle nastanou při návštěvě doktora Pratta. Škoda jen, že Peter Sellers nedostal větší prostor.85%

John Cleese zde svým herectvím opravdu zachraňuje, co se dá, protože ostatní herci hrát moc neumějí a ani se o to zřejmě moc nesnaží. Jedině snad Jamie Lee Curtis hraje, teda pardon, hraje její vystřih, který je středobodem celého filmu. Když jsem viděl zase po nějaké době Kevina Klinea hrát, tak jsem hned poznal amerického herce. Nikdo nedokáže hrát debila tak debilně jako Američan. John Cleese je asi dobrý herec, nicméně pan scénárista to není. Ano, uznávám, že byly momenty, kdy jsem se skutečně smál a nebylo těch chvil zas tak málo. Dohromady zhruba 40 minut. Zbytek filmu vyplňuje fekálně-vaginální humor, hluboký výstřih a Kenovo koktání, což na skvělou komedii nestačí. Film měl 104 minut (alespoň u mě), takže 40 minut smíchu/104 minut celkové stopáže + John Cleese = 50%.

Scénář je zde opravdu jednoduchý, to však nevadí, protože diváka dostatečně naplňují záběry na zasněženou i nezasněženou ruskou tajgu. Vím, že při hodnocení nejsem příliš objektivní, ale já zvířata (ta skutečná) mám ve filmu skutečně rád. Je vidět, že s nimi Rusové umějí před kamerou výborně zacházet. 90%

Ingmar Bergman se rozhodl spojit se s Mozartem a tihle dva pánové vytvořili tohle dílko. Od ostatních Bergmanových filmů se liší prakticky vším, ale to by nemělo fanoušky tohohle velikána odradit od zhlédnutí. Snímek vystřeluje do výšin legendární Mozartova hudba. Navíc Bergman měl štastnou ruku při výběru herců, kteří nepůsobí jako operní primadony. Přesto snímek dost shazuje jeho divadelnost i jeho délka. Na druhou stranu ale chápu, že s délkou původního materiálu nemohl dělat Bergman prakticky nic, protože operu samotnou zkrátit nemůže. Navíc si myslím, že živé divadelní představení by bylo pro mě zajímavější, neboť na tak dlouhou stopáž je ve filmu příliš mále děje. V divadle to člověk tak nevnímá. 80%

Na možnost zhlédnout tento snímek jsem netrpělivě čekal. Dost šeredným způsobem se to na mně projevilo: dva měsíce jsem nespal, za den jsem nesnědl víc než několik kuliček hrášku, celé dny jsem proseděl na záchodové míse, polykal jsem v jednom kuse prášky na uklidnění a zhubnul jsem během té doby o 20 kg. Tak vážně, takový fanoušek Shiona Sona opravdu nejsem. Nemůžu nicméně neocenit jeho přínos kinematografii. I tenhle snímeček zdobí celá řada skvělých nápadů - viz např. reklama na zubní pastu, polibek na rozloučenou apod. Závěrečnou část pak zdobí bizarní filmová bitka. Nicméně snímek nesplnil úplně moje představy, celé to totiž na mě působilo trochu neuceleným dojmem a některé místa jsou dosti hluchá. Všem dalším netrpělivým fanouškům Sona tedy vzkazuji, že můžou vysadit prášky na srdce. Zas až taková bomba to fakt není. 85%

Stačí jeden blbej den... Shinobu Yaguchi začal svou režisérskou kariéry tímhle filmem, který na jeho pozdější počiny opravdu nemá. Je na tom vidět příliš mnoho nováčkovských neduhů, především tenhle film táhne dolů nevypilovaný scénář, který místa temné zábavy střídá se spoustou nudy. Ani herci zde bohužel moc nepomáhají, představitelka hlavní hrdinky je veskrze průměrná herečka, jejíž komediální talent na typově podobnou Naomi Nischidu nestačí. Na druhou stranu však režisér hojně využívá lehce zlomyslné momenty, které jsou pro jeho tvorbu typické a které dodávají filmu trochu šťávy. Do značné míry se snímek podobá o 2 roky mladšímu My secret cache (hrdinka, její rodina i postavy okolo), přičemž během těch dvou let se z poloamatéra Yaguchiho stal Režisér Yaguchi s velkým R. Pozn.:Neřekl bych, že to je road movie, spíše se jedná o rail movie, hrdinka totiž většinou cestuje vlakem. 55%