Hrátky s peklem
Džigoku de naze warui
Why Don't You Play in Hell?
Réžia:
Šion SonoScenár:
Šion SonoKamera:
Hideo JamamotoHrajú:
Hiroki Hasegawa, Fumi Nikaidó, Gen Hošino, Šin'iči Cucumi, Džun Kunimura, Tak Sakaguči, Akihiro Kitamura, Taró Suwa, Denden, Mickey Curtis, Tecu Watanabe (viac)Obsahy(2)
Bezbřehá krvavá lázeň se rozpoutá ve chvíli, kdy ctižádostiví amatérští filmaři narazí na šéfa japonské mafie, který chce natočit film se svou dcerou. Štáb náhle dostává jedinečnou příležitost - zrežírovat velkou finální řežbu jakuzy! Mezi dvěma znepřátelenými klany jakuzy právě probíhá válka - to však nemůže odradit skupinku dychtivých amatérských filmařů zvanou The Fuck Bombers od splnění jejich snu. Chtějí totiž natočit největší akční nářez vůbec. Před deseti lety vedl mafiánský boss Ikegami útok proti svému rivalovi, donu Mutovi. Teď, když nastal čas jeho pomsty, se ale Muto nemůže soustředit na nic jiného, než je dokončení jeho mistrovského díla - celovečerního filmu s vlastní dcerou v hlavní roli. Snímek potřebuje dotočit dřív, než bude jeho žena propuštěna z vězení. The Fuck Bombers náhle stojí před životní příležitostí - mohou zachytit velkou finální řežbu jakuzy. Navíc na klasický, pětatřicetimilimetrový materiál! Hrátky s peklem jsou komediální reflexí tradičních jakuza filmů v tarantinovském stylu - nakonec dojde i na nejkrvavější lázeň všech dob. (Cinemax)
(viac)Videá (3)
Recenzie (84)
Velice šílená komedie, oslavující filmové řemeslo. První polovina je dosti rozporuplná, ale jakmile se začne točit film s Yakuzou, tak je to neskutečná, nonstop krvavá lázeň, vzdávající poctu Samurajským filmům a lásce k filmovému řemeslu a přijde i "Japonský Bruce Lee". První polovina za 50%, druhá za 100%. ()
Kdyby chtěl někdo ještě hlubší bizzar, tak vzhůru do Love Exposure, případně Survive Style 5+. To jsou moji zbožňovaní. Ale kdyby chtěl někdo famózní film, čerstvý jako orosené supermango, který se opět tak krásně švihloasijsky vymyká - well, Why Don't You Play in Hell? Zvuk - dobrý! Moc příjemné. Téměř plno. ()
Zpočátku velká rychle sprintující bžunda, kde skupinka nadšených filmařů-školáků filmuje pouliční násilí z bezprostřední blízkosti a řádně si to užívá - do toho vstupuje dějová linie s galony krve. Režisér-scenárista chrlí nápad za nápadem a zdá se, že dvouhodinová délka na konci vyplivne diváka z kinosálu celého upoceného. Zkrátka něco, co byl před deseti lety schopen natočit šestkrát za rok Takashi Miike. Bohužel, asi po půl hodině se začíná objevovat dějová vata, navíc ubíhající slimáčím tempem a ke konci se to už jen zhoršuje. Finální film masakr je sice krvavý dostatečně, ale už tomu chybí ta lehkost, s jakou v úvodu projížděla japonské ulice filmařská esa Fuck bombers. Na půlnoční film pořádně zábavné, ač ve druhé půlce už znatelně dlouhé a prošpikované scénami, které jen zdržují od zábavné podívané. I tak ale jeden palec a čtyři hvězdice nahoru. ()
Moje prvé, relatívne, normálne stretnutie s týmto prapodivným Japonským režisérom (Šion Sono) dopadlo nad moje očakávania, skoro za 5*. S celej snímky som mal pocit akoby išlo o satiru na celú tú gangsterskú yakuza manga pop kultúru spolu zo zreteľom na samurajský Chanbara žáner. Neviem to ani riadne pomenovať ale vidím to tam. Keď ja Japonskú kultúru a kinematografiu až na pár výnimiek ( skôr by som to nazval štatistických odchýliek) nesledujem, nepáči sa mi ide o úplne iný svet mimo mňa. Ale toto malo proste toľko sviežich nápadov, nehorázne trefné charaktery a narážky na úplne všetko, že som neodolal. Mnohé veci čo na Japonských filmoch mám aj nemám rád tu boli doslova gurmánsky sparodované... A všetko to celé vyústilo do záverečného monumentálneho masakru. Obrovská škoda, že tvorca si nedokázal svoju brutalitu ustrážiť alebo nejako inak zobraziť než odpudivou digitálnou krvou. Čím viac striekajúcej krvi, tým viac manga štýlu to chápem ale mne to tam nesmierne prekážalo. ()
[AFF 2014] Japonský film si už preskákal všeličo a v súčasnosti sa to zaujímavé sústredí len v bezprostrednej blízkosti pár výstredných, neslávne (a poniektorých slávne) známych mien súčasnej scény, medzi ktorých sa radí aj pološialený génius Šion Sono. Uprostred ďalšieho bizarného úletu v štýle Love Exposure o partii filmových nadšencov, pomedzi useknuté končatiny, komické postavy, absurdné scény reflektujúce popkultúrne trendy a vývoj kinematografických prúdov nenásilne vkladá (paradoxne vzhladom na obsah filmu) kritiku filmového priemyslu a ekonomiky, a nostalgickú poctu tradičnému spôsobu natáčania (odsudzovanie videa a vyzdvihovanie 35 mm formátu). A samozrejme desiatky odkazov, citácií, štýlový humor, brutálne akčné scény a množstvo parodicko-cinefilných momentov, vyjadrujúcich Sonovu ultimátnu lásku k filmu nekomerčnému a nekonvenčnému. Dokonalá nepredvídateľnosť a nálož nápadov z neho robia nákazlivo vtipnú a znovupozerateľnú záležitosť, ktorá neomrzí. 95% ()
Reklama