Hurley

Pokud je život fakt jako bonboniéra, jak říká­val starej dobrej C.G.B. Spender, pak Sebevražednej oddíl je jako rumová pralinka, do který někdo zapomněl dát rum. Na venek to sice furt vypadá jako čokoláda, uvnitř ale najdete jen nekonečnou prázdnotu, svou neúprosností se vysmívající samotnejm základům vesmírný existence a jakejm­koliv formám lidskýho snažení. Z čistě nihilistickýho úhlu pohledu je to celý svým způsobem i zajímavý… Ne ale zas až tak moc. víc »

Paletu věcí, nad kterejma jde v tomhle seriálu uchcávat, asi nejlíp zachycuje to, že mezi konkrétníma odkazama na Stephena Kinga nebo Johna Carpentera Stranger Things v určitým bodě dokonce i přímo citujou jednu z nejikoničtějších scén ze Spielbergova E.T. Mimozemšťana, zároveň se od ní ale odchylujou stylem, kterej by byl podobnější spíš právě konkrétně Kingovi. Celý je to prostě mišmaš různejch žánrovejch přístupů, všechny tyhle přístupy ale zároveň mají vzájemně vždycky alespoň jeden společnej jmenovatel. A díky tomu to prostě funguje. víc »

I když je samozřejmě spousta věcí, který tomuhle filmu momentálně všichni metaj do ksichtu, z nějakýho důvodu, kterej sám dost dobře nechápu, konkrétně mně Úsvit spravedlnosti jako celek prostě sednul. Sednula mi jeho atmosféra, sednulo mi vystavení jeho rozšířenýho univerza, sednula mi jeho příběhová struktura, která se ze mě nesnažila každejch pět minut dělat totálního dementa, a sednul mi i jeho naprosto parádní soundtrack. A i když ta komiksová autenticita místy fakticky hapruje, ve výsledku mi sedlo aji to, že každá postava byla svým způsobem zajímavá, skvěle zahraná a měla v celkovým příběhu svou logickou roli (ano, dokonce i Superman). víc »

Řekněme, že se smíříte s tím, že jednotlivý epizody tohohle šestidílnýho zvěrstva nemaj absolutně žádnou vnitřní soudržnost, že nová mytologie naprosto popírá celej původní seriál nebo že sebeparodickej díl s ještěrodlakem s novozélandským přízvukem se dokonale mine účinkem, pokud mu nepředchází 20 epizod, který se berou vážně. Jenže i když tohle všechno akceptujete a chcete si jen užít nostalgickou jízdu s vaší oblíbenou paranormální dvojkou, zničeho nic vás kopne do koulí nahoubičkovanej Mulder na kovbojský diskotéce, po jehož haluškovým znovushledání s Osamělejma střelcama (který při špatně načasovaným blití do kýblu můžete snadno přehlídnout) už prostě ztratíte veškerý naděje a začnete si přát, aby Bobby Ewing vylezl ze sprchy. víc »

Strašně bych si přál mít tenhle film rád víc, než ho skutečně mám, ale bohužel to nejde...

Titanic na sterojdech.

Žánr klasickejch bondovek je poslední skoro dvě dekády nemilosrdně zadupávanej do země "temným a realistickým" pojením špionážních filmů v podání Jasona Bourna, Jacka Bauera anebo i přímo Craigova Jamese Bonda. Takže pokud se chtějí vůbec pokoušet o nějakej ten comeback, musí se klasický bondovky spojit s žánrem, kterej je na přelomu milénia v podstatě nahradil: s žánrem superhrdinskejch komiksovejch frančíz. A společně jim to šlape fakticky pěkně.

Další pěknej důkaz toho, že jde natočit odlehčenou a zároveň poctivou akční střílečku i bez ždímání nostalgie nebo zabřednutí do sebeparodický fanfiction.

Celou tu hodinu a půl se mi chtělo na záchod, ale já to stejně celou tu hodinu a půl vydržel. A jestli se takhle nepozná dobrej film, tak už nevím jak.

Singer se snažil natočit kvalitní pokračování jak První třídy, tak i jeho původní x-menovský série. Problém je ale v tom, že tahle x-menovská série už dávno není jeho a sama se kvůli lidem jako Brett Ratner dostala do sraček a zapomnění. Takže zatímco Budoucí minulost na jednu stranu skutečně funguje jako parádní pokračování První třídy (kvalitativně minimálně srovnatelný), na stranu druhou už to není ani tak pokračování původní X-Men série, jako spíš taková kuriózní prohlídka, ve který si připomeneme nejen Picarda, Gandalfa a spol. (na celý dvě vteřiny se jim tam vešla dokonce i Sookie), ale zároveň i palčivý připomenutí toho, co všechno se v tomhle fikčním světě vlastně logicky posralo. Jediným vážným Singerovým prohřeškem v Budoucí minulosti proto není ani tak Budoucí minulost samotná, jako spíš to, co jí předcházelo. To, že se Singer na svý X-Meny vykašlal a nechal dopustit X-Men 3 a oba Wolveriny. Zároveň je ale vtipný, že jakkoliv velkej bordel tyhle tři filmy natropily, Singer to všechno v podstatě zase uklidil a teď si může hezky s čistým štítem točit Apocalypse. A na to se fakt těším.