Recenzie (75)
To Kapitola 2 (2019)
Zatímco první To se ve svý atmosféře a hlavních motivech mohlo odrazit od toho, co se lidem líbilo na Stranger Things, u dvojky už evidentně nikdo neměl moc tušáka, co zajímavýho s ní vlastně udělat, a tak nám byla po zásluze naložena v podstatě jen schizofrenní nostalgická jízda se sérií strašidelnejch pouťovejch atrakcí bez větší vnitřní soudržnosti. víc »
Jiný život (2019) (seriál)
Another Life by šlo do jistý míry přirovnat k béčkový klasice Plán 9 šlokovýho velikána Eda Wooda. Jak Wood, tak tvůrci Another Life si totiž myslí, že sou skuteční kinematografičtí géniové, rozdíl je ale v tom, že zatímco Woodovy bizarní dialogy a nepobratelný příběhový spletence doprovázel i skoro nulovej rozpočet a mizivá režisérská zručnost, Another Life je po technický stránce špičkově zpracovaná záležitost, do který musel Netflix nacpat neuvěřitelnou fůru škváry, což z celýho seriálu dělá vlastně ještě mnohem depresivnější zážitek, než kdyby šlo jen o nějakou nízkorozpočtovou úchylárnu od Asylumu. víc »
Midsommar (2019)
Member The Wicker Man? Yeah, I member…
Godzilla II: Kráľ monštier (2019)
Zatímco Edwardsův Godzilla byl smrtelně vážně se beroucí rýmejk původního Gojiry z 50. let, kterej byl svýho času víc politickou a enviromentální alegorií než jen příšeráckou mlátičkou, novej Král monster je naopak perfektní rýmejk všeho, co na Gojiru navazovalo. Od přerostlý můry a lávovýho pterodaktyla přes trojhlavýho draka z vesmíru(/budnoucnosti) až po osekání původního alegorickýho poselství o absolutně jakoukoliv nuanci. víc »
John Wick 3 (2019)
Ve svý choreografii, stylizaci a celkovým spádu danejch akčních scén John Wick 3 opravdu naprosto exceluje, a to obzvlášť když si vezmem, že čtyřiapadesátiletej Keanu by spolu ještě i s o dva roky starším Tomíkem Cruisem dokázal všechny ostatní současný akční hvězdy klidně i polovičního věku sfouknout jak svíčku, až by samotnej (a ve třetím Wickovi vizuálně záměrně citovanej) Buster Keaton dojetím zamáčk slzu. víc »
Avengers: Endgame (2019)
Moje výsledný pocity z posledních Avengers tak vlastně shrnujou i to, jak vnímám celý MCU. Nejsem sice schopnej si je užít tak jako jejich průměrnej algoritmicky vygenerovanej fanda, protože po dramatický a emocionální stránce sou pro mě na úplně jiný koleji, zároveň ale musím přinejmenším respektovat to, jak extrémně složitý a náročný muselo bejt dát celej tenhle svět dohromady. víc »
Potichu (2019)
Pokud si vezmete základní příběhovej námět divnejch oblud háklivejch na zvuk, který začnou atakovat lidstvo, prakticky každý klišé, co vás napadne, je i v tomhle filmu. Každý z nich je tu ale zároveň napozicovaný vždycky jen tak akorát šejdrem, aby se ve vás mohlo dokonale minout opravdu jakýmkoliv emocionálním účinkem, takže se ve výsledku vlastně ani nejde moc divit, že Stanley Tucci se tu celej film zoufale snaží neusnout ve stoje, zatímco Miranda Otto jen matně vzpomíná, jak tu samou roli ustrašený matky hrála už přes čtrnácti lety ve Spielbergově Válce světů. víc »
Overlord (2018)
Nebudu tvrdit, že je Overlord kdo ví jaký mistrovský dílo, a vzhledem k jeho tónovýmu směru upřímně docela chápu, proč ho čeští distributoři rači nechali ležet. Je to ale zároveň i jeden z těch filmů, za který musí bejt člověk prostě vděčnej, že vlastně ještě vůbec vznikaj, protože nám připomínaj, že určitý žánrový přístupy furt můžou perfektně fungovat, i když už dneska možná nejsou tak populární. Takže až na Netflixu zas vyhřeznou nový Stranger Things nebo do kin přitrajdá další rýmejk nějaký klasiky od Johna Carpentera, alespoň už vím, co si doma můžu pustit místo toho… víc »
Predátor: Evolúcia (2018)
Humor si tu například sice pořád udržuje rakovinotvornou frekvenci průměrný marvelovky, zároveň je to ale necenzurovanej a často záměrně přemrštěnej humor Shanea Blacka, kterej má o dost ostřejší hrany a tudíž i postrádá fýling korporátního dotazníku nejoblíbenějších fórků vaší mámy, i když ta v komediálních eskapádách novýho Predátora hraje dost klíčovou roli taky. víc »