Mrijnyk

Zatím nejzdařilejší adaptace Dostojevského románu, kterou jsem měl možnost vidět. Film se může na první pohled zdát vleklý a málo dramatický, ale je třeba si zvyknout na dobovou vyprávěcí metodu a jemnou dramatickou práci herců a je to dramatické až až, obzvlášť v některých scénách by se napětí dalo krájet. Ty herecké výkony bych zvlášť vyzdvihl. Zaujal mě především vynikající Georgij Taratorkin jako Raskolnikov, ale velmi na mě zapůsobili také představitelé Marmeladova, Svidrigajlova a Porfirije Petroviče. Naopak herečka ztvárňující Soňu mi do mé představy této postavy nezapadla, vůbec jsem z ní necítil tu vnitřní sílu, kterou jako literární postava rozhodně měla. I přesto, že je velice těžké natočit psychologický román, jakým je Zločin a trest, už jen proto, že všechny ty psychické stavy, myšlenky a vnitřní život postav podle mě do filmu vložit prostě nejde, ale tvůrci dělali, co mohli, a do filmu přenesli všechno podstatné, a tudíž se jim podařilo ducha literární předlohy zprostředkovat i divákovi. Nedostatky byly, třeba ta otravná hudba, ale vem to čert...

Velmi povedený krátkometrážní film z dílny tvůrčí dvojice Antonia San Juan - Luis Miguel Seguí. Jde v podstatě o jeden rozhovor v kavárně mezi manipulativní (snad teprve budoucí?) herečkou a studentem medicíny na jejich prvním rande. Tento dialog je ale tak výborně napsaný, zahraný a vygradovaný, že opravdu je čím se bavit. A ten konec? Inu, na jeho význam zřejmě bude tolik názorů, kolik diváků ;-).

Romanticismo puro y duro... Film je velice komorní, zápletka jednoduchá, retrospektivní vyprávění plyne zvolna a jen postupně odhaluje jednotlivé klíčové momenty příběhu. Atmosféra filmu je celá jaksi delikátní, jemná, umírněná, žádné divoké emoce, vyhrocené situace, hlasité hádky, nic podobného, všechno je jakoby přikryto pod pokličkou, i když emoce tu rozhodně jsou, a to intenzivní, díky dobrému scénáři a slušným hereckým výkonům je výborně patrné, co postavy prožívají, jak trpí, jaké jsou mezi nimi vztahy a konflikty. Atmosféru podtrhuje nepříliš výrazná, ale pěkná a příjemná hudba, která s příběhem dokonale souzní, a nádherné záběry na krajinu, mraky, scenérie zahalené mlhou... Myslím, že působit na divákovy pocity a nějakým způsobem jím pohnout je tady přímo tvůrčí záměr, který na romantické povahy bude určitě fungovat. Musím ale přiznat, že na mě to občas bylo trochu moc sladkobolné, tak nějak bezvýchodně beznadějné a sentimentální – což samo o sobě není důvod ke kritice, ale vzhledem k té míře a k tomu, že se to táhlo celým filmem, to člověka po chvíli může začít trochu otravovat, navíc ta určitá staromódnost celého zpracování... Jeden má pocit, že podobných romantických filmů jsou stovky a začne se podivovat nad oním nadšeným přijetím, kterého se filmu dostalo ve Španělsku i jinde. Je nejspíš potřeba být k filmu v tom správném rozpoložení, ve kterém jsem asi zrovna nebyl. Proto to trochu rozpačité hodnocení.

Už několik let cítím podivnou potřebu se tohoto nedoceněného filmu zastat. Myslím, že se zde zase jednou projevuje dvojí metr, se kterým mnozí zdejší uživatelé přistupují k českým a slovenským filmům. Jistě, nepopírám mnohé technické a formální nedostatky (ten zvláštní střih ke konci filmu je opravdu matoucí, člověk pomalu neví, co se děje; postavy mnichů atd). Bitevní scény mohou být možná v rámci žánrových konvencí podprůměrné, ale mně tedy celkový dojem z filmu rozhodně nezkazily a ruku na srdce - jak víme, že ony velké slavné bitvy nevypadaly třeba i nějak takhle? Jsme příliš zvyklí na choreograficky vyumělkované filmové výjevy se spoustou efektů, zpomalené záběry atd., ale takové filmařské "lahůdky" mají s realitou často pramálo společného, když už se tu tolik uživatelů pohoršuje nad jejich věrohodností. Kromě toho o bitvy v tomto filmu skutečně nejde. Kdyby chtěl Jakubisko natočit film o Ferenci Nádasdym, byla by to jiná. Výtky mluvící o tom, že je film historicky nepřesný, nebo stížnosti na to, že film nevykresluje hraběnku jako krvavého psychopata, ty nemá cenu ani komentovat, jde tak jako tak o legendu. Výhrady k dějové výstavbě filmu taky nesdílím, vzhledem k velké časové šíři příběhu mi rozdělení na 3 části, zaměřené na jednotlivé aktéry, a víceméně výběrové vyprávění "kapitol ze života" jisté osobnosti vůbec nevadilo. Dále nechápu, jak může tak málo z mého pohledu celkem fundovaných uživatelů přiznat filmu některé kvality, které jsou ve spoustě českých a slovenských (ale i evropských!) filmů v dnešní době poměrně řídké a které z filmu dělají velmi zajímavé dílo evropské úrovně, to se nebojím napsat. Především je to kamera F. A. Brabce (mám slabost už od Kytice), výborné exteriéry (Telč, Velké Losiny, Točník...), vymazlené kostýmy, výprava a fakt úchvatná hudba, stejně jako často zmiňovaná Anna Friel jako hraběnka Báthory, za jejím výkonem je vidět velká práce (kam jsi dal, Český lve, oči!). Celkově audiovizuální stránka táhne moje hodnocení hodně vysoko, přispívá totiž k výrazné a podmanivé atmosféře celého snímku. Bathory je prostě něco mezi historickým filmem, legendou (lehce fantasy, chcete-li) a vztahovým dramatem, pro mě konkrétně pak alternativní pohled na život a trápení jedné šlechtičny v jisté době. Nálepka "historický velkofilm" je zkrátka marketing, i když proč ne, velkofilm to skutečně je. Sečteno a podtrženo, s hodnocením nemůžu jít níž ani o hvězdičku, zvlášť když se vrátím k onomu výše zmiňovanému dvojímu metru a srovnám například hodnocení Bathory s hodnocením jiných, jistě historicky "věrnějších" a scénáristicky "propracovanějších", historických velkofilmů typu 300: Bitva u Thermopyl apod. Come on, people...

„Musela jsi strašně trpět... žít mezi komunisty, bolševiky, lidmi z jiné třídy, bez svého náboženství." - „Ano, trpěla jsem. Ale ne protože jsem byla lepší katolička nebo lepší Španělka než ostatní. Trpěla jsem, protože jsem měla rodinu, které jsem se nemohla svěřit, že jsem vášnivě milovala jednoho muže. Trpěla jsem, protože jsem měla náboženství, které mě za moji lásku trestalo. A protože jsem součástí země, ve které bratr zabíjí bratra, a součástí světa, který je schopný v jedné jediné válce zabít 60 milionů lidí, mezi nimi i toho, koho jsem na celém světě nejvíc milovala." - „Takový je život." - „Ne, to není, copak to nechápeš? Ten život utváříme my sami a dějinám dávají podobu naše vlastní činy." Velmi zajímavý film o lidech žijících v šíleně zideologizované době, kromě jiného v době španělské občanské války a druhé světové války. Vlastní rodinou zatracená svobodná matka, pocházеjící z falangistické rodiny, zatížené konvencemi, bigotností a nenávistí k Republice. Na druhé straně je tu republikán, hájící ideály komunismu. Ideologicky naprosto nesmiřitelní, ale se stejným cílem, spojeni soucitem a utrpením vlastního národa. Podobných válečných filmů bylo už natočeno nemálo, tento mě ale zaujal mj. tím, že se dotýká ne úplně známých a nepříliš často diskutovaných témat, jako jsou španělští republikánští uprchlíci a etnické nucené deportace v SSSR. Film je podle mě dobře napsaný, dobře zahraný a pěkně výpravně natočený. Podobné filmy si vždycky rád pustím.

Opravdu vřele všem tento seriál doporučuju. Knižní předlohu jsem (zatím) nečetl, nemůžu proto srovnávat, ale o to příjemněji mě seriál překvapil a jsem moc rád, že se podobná díla v Rusku filmují. Celkem patnáct sérií vypráví o mladé generaci dospívající v hrůzných 30. letech, kdy Stalinův teror dosahoval svého vrcholu (léta 1934-1943, tedy doba tzv. Velké čistky a moskevských procesů, pokračující kolektivizace, ježovštiny, Velké vlastenecké války, hladomorů apod.). Seriál není nějaká rozsáhlá dokumentární historická freska (i když historicky je rozhodně zajímavý, nepochybně i pro českého diváka!), pozornost je zaměřena hlavně na „obyčejné lidi" a jejich mnohdy vážně těžké životní osudy. Fiktivní postavy se střídají se skutečnými (Stalin, Ježov, Berija...), můžeme zhlédnout scény z kremelských kanceláří, sibiřského venkova, plného politických vyhnanců, a přičichneme k atmosféře moskevských komunálek. Vynikající jsou hlavně herecké výkony všech protagonistů, které jsou velmi civilní a autentické, s postavami jsem se opravdu velmi rychle sžil. Atmosféra postupem času graduje, stává se díl od dílu temnější, závažnější a „hutnější". Obecně to pro mě byl jeden z nejkvalitnějších ruských seriálů, které jsem měl možnost vidět, docela se při dnešním pohledu na ruskou televizi divím, že něco takového mohlo v roce 2004 běžet na federálním kanálu... Myslím, že zrovna u takových kusů, jako je tento, by české kanály neprohloupily, kdyby seriál zakoupily. Poučné, napínavé, strhující a velmi dobře zahrané.