luke774

Upřímně, nečekejte nějakej děj. Berte to jako komedii o životě a nebudete zklamaný.

Ten film je prostě geniální. Nemám co vytknout, to prostě nejde. Scénář - skvělý Herečky výkony - vynikající Hudba - dechberoucí. Rozhodně si zaslouží být na prvním místě v žebříčku.

Nádhernej dokument. Je tam všechno. Po shlédnutí se doporučuji podívat na Zachraňte pana Bankse :)

Xandera zabili na Bora Bora. Takhle lakonicky a "off screen" se s námi rozloučí Vin Diesel a na jeho místo nastupuje v supertajné agentuře bývalý agent, toho času mukl Darius Stone s xichtem Ice Cubea, který už druhou dekádu protáčí stále stejnou grimasu - je naštvaný na celý svět a navíc zjistí, že mu zlí běloši zrychtovali kámoše (Samuela L. Jacksona) a hodlají podělat i americký způsob života. Takže je na čase zmobilizovat černý kámoše s opancéřovanýma džípama a siláckejma hláškama... Lee Tamahori natočil pokračování v mnohém usedlejší (přehlednější akční scény), odvážně černo-bílé (pokud tu nějaký běloch hraje klaďase, jedná se o komickou postavičku) a ve svém finále až příliš digitální... Pokud ale zkousnete prkenného Ice, rádi se v kině "jen" bavíte nebo přímo bažíte po nějakém béčku od pohledu, splní xXx 2 všechny vaše tužby. Zapomeňte zkrátka na namachrované hlášky z jedničky a českou policii útočící na hrad v Alpách. Dvojka nabízí první pouliční krádež tanku v historii, dokonalou honičku s člunem (kdo neviděl, nepochopí) a spoustu scén, při kterých vyprsknete smíchy, jen zahlédnete Cubeův žiletkový pohled. Oba filmy s xXx agenty se tak řadí do kategorie "dokonale hloupé, dokonale zábavné" a je minimálně chvályhodné, že Tamahori se vydal svou vlastní cestou, kterou lze, s výjimkou poslední desetiminutovky s virtuálním vlakem, s klidem absolvovat bez újmy na zdraví.

Oproti Škole ro(c)ku neměl Linklater takové štěstí na hlavního herce (Thornton je o poznání horší komik než Black) i dětské představitele. Přesto příjemná podívaná, u které oceňuji hlavně výrazný rukopis jejího autora.

Je Adrien Brody magor nebo ne? A dá se něčemu v tomhle filmu opravdu věřit nebo si z vás režisér John Maybury permanentně střílí? Tyhle dvě otázky jsem měl v průběhu filmu na jazyku snad desetkrát a jsem moc rád, že jsem našel jakž takž uspokojivé odpovědi. Nerad bych se pouštěl do úvah, zda Svěrací kazajka jakýmkoliv způsobem stojí na reálné bázi, pouze konstatuji, že film má svou fungující vnitřní (i když neuchopitelnou) logiku a veškeré skutky se snaží být natolik racionální, jak to za daných okolností jde. Původní idea je slušně vystavěná, scénář nemá příliš výrazných logických děr a s grácií se pere i s obvyklými paradoxy jako příčina důsledek při cestování v čase. Pochmurně-psychologickou notu, na kterou se tvůrci už od začátku snaží brnkat, se víceméně úspěšně daří udržet po celou dobu a i když v první půlhodině nebudete chápat „vo co gou“, za chvíli tomu přijdete na chuť a atmosféra pokřiveného vnímání vás zcela pohltí. Velká škoda proto poslední čtvrthodinky, která neodvratně spěje k přeslazenému happyendu a trochu se příčí všemu, co Maybury tak pěkně celou dobu stavěl. A to už vůbec nehledím na to, že obsahuje porušení jasně daných pravidel, které jsem po celou dobu trpělivě vstřebával. Není mi moc jasné, proč už i na půdu nezávislé produkce prosakují hollywodské manýry a tvůrce nemá možnost položit svému filmu logické (i když pro masy méně přijatelné) vyústění. No nic. Svěrací kazajka působí s odstupem jako něco mezi Butterfly Effectem a výletem do Bohnic, což není vzhledem k nadstandardnímu hereckému obsazení (které se urvalo ze řetězu) a velice podmanivé vizuální stránce kombinace vůbec špatná.

Co se týče roku 2005, žánr hororu zažívá jeden z historicky největších úpadků. Zatímco Nenávistí jsem se v kině jakž takž prokousal, u druhého Kruhu už jsem skutečně trpěl. A tak jsem ani nedoufal, že by ještě mohlo přijít nějaké zlepšení. Ba, ba. Akční kouzelník Michael Bay, který před nedávnem produkoval remake Texaského masakru motorovou pilou, vrací úder s Amityville horrorem, který je čirou náhodou rovněž remakem třicet let starého originálu a rovněž je narýsován podle skutečné události. A opět má to něco, kvůli kterému ho vydržíte bez hnutí sledovat až do konce. Ač je Amityville takový kočičkopejskovský guláš a Andrew Douglas se pořád nemůže rozhodnout, zda chce točit Vymítače ďábla, Poltergeista nebo právě onen Texaský masakr, jednomu mu upřít nelze. Jeho film má zatraceně dobrý feeling a spoustu nečekaných es v rukávu, která vás přibijí do sedadel. Ať jde o klasické lekačky (není jich tolik) přes záběry typu „tam v té tmě určitě nikdo nestál, ale teď uhodil blesk a já ho viděl“ až po nefalšovaný adrenalin, když mrtví přetahují živé na svou stranu. I přesto, že je film krátký a tudíž značně uspěchaný, a navíc v něm spousta věcí nedává valný smysl (i v rámci logiky žánru), budete se bavit královsky. Bayův vliv na vizuální formu je znatelný více než dost a film místy připomíná něco mezi videoklipem Prodigy, Úsvitem mrtvých a srazem nadržených řezníků. Zamíchejte do toho pekelnou hudbu a atmosféru, že by se dala krájet a je jasné, že na druhé straně téhle rovnice vypadne zatím nejlepší horor letošního léta. A mimochodem, z Ryana Reynoldse roste opravdu šťavnatý herecký řízek ;).

Průměrná komedie, která z tématu a možností nevytěží maximum a na můj vkus má příliš neznámého hlavního hrdinu.