rogerkint

Zatím poslední Captain America zásadně posouvá způsob vyprávění marvelovek. Občanská válka je tak mnohem důležitější epizodou, než se původně zdálo. Více zde: http://www.obrazor.cz/captain-america-obcanska-valka-meni-…/

Věčný Žid dnešní doby

Dada zábavička s jednoduchým humorem, která nevyjadřuje ani tak kouzlo/směšnost atributů 90' či 80' popkultury, jako spíš zhulenecké nálady tvůrců. Jestli chcete amatérský film s feelingem osmdesátek, doporučuji spíš Blaster nebo Noc v myší díře.

Jako když se chcete předvést, že máte koule, ale jedna vám chybí.

Jako pocta oldschool béčkovým thrillerům je to dobrý - zlo nemá jasnou motivaci, ale ta není pro film ani hrdiny důležitá. Záleží pouze na aktuálním problému a akci. A coolovosti morálně ambivalentního hlavního hrdiny, který pro sličnou děvu neváhá obětovat náhodného bezdomovce (trochu jako v Total Recall, kde Arnold použije náhodného chodce coby živý štít) a není nepodobný Tomovi Codymu z Ohnivých ulic nebo Napoleonu Wilsonovi z Přepadení 13. okrsku.

Když o punku, tak punkově.

Emilio Fernández hrával ve filmech Sama Peckinpaha (například generál Mapache v Divoké bandě) a vliv jeho tvorby je na La Choca hodně znát - falešný machismus, nahlížení na ženy jako na sexuálně provokativní prospěchářské svině, upínající se na nejbližšího alfa samce, ilustrace světa, prodchnutého násilím, potem a chlastem, zpomalovačky při přestřelkách, "peckinpahovská" úvodní montáž, nediegetické vsuvky... plus určitý amatérismus a home invasion či rape and revenge zápletka, přičemž snímek porušuje konvence obou těchto žánrů a vyprávění vždy posune jiným směrem, než obou žánrů znalý divák očekává. Nakonec se však vrací k očekávanému vyústění. Jako se kdyby Sam Peckinpah rozhodl natočit I Spit On Your Grave nebo Poslední dům nalevo. Abych trochu upřesnil text topvidea - nejedná se o matku a dceru, nýbrž o dvě švagrové, jejichž chýši navštíví tři pašeráci poté, co byli zrazeni manželem titulní Chocy.

Trololo

Dlouho jsem neviděl nic tak cheesy. Pavel Zedníček jako "keyserosozeovský" hlavní záporák (na první pohled strejcovitý a lehce ňoumovský dobrácký polda, ve skutečnosti však chladnokrevné manipulativní monstrum), nucený pronášet věty typu "Můžeme tě kdykoli sejmout", vyhublý Jan Dolanský jako obávaný macho...a voice overy hlavní hrdinky, snažící se napodobit drsnou školu, ale znějící spíše jako něco z Mazaného Filipa ("veškerý pochybnosti se rozplynuly jako kocovina ze včerejší noci."). Navíc je vše vyprávěno z retrospektivy, která nám odhaluje střípky ze situace hlavní hrdinky. Ta situace a všechno, co se překvapivě odhalí, je však zřejmé od samého začátku. Scénáristé, kteří se nejvíce proslavili jako lovci zločineckých senzací, zde uplatňují obvyklou bulvární rétoriku, která tak dobře fungovala v Kajínkovi. Jen mají v oblibě víc kriminálních subžánrů, než Petr Jákl. Guilty pleasure jako prase.

Tematizace existenciální krize, která dopadla nepřekvapivě - borci zůstali ustavenými borci, loseři se ustavili jako borci a padouši se ustavili jako loseři. K tomu fakt špatný humor a představitel Shaggyho, jemuž jsem hrozně toužil amputovat žalud.