Alchamei

Nechápu co tady všichni kosočtvercujete do Pkomémonů. :-D Ano, není to největší umělecké dílo všech dob, ale já jsem dítě devadesátých let a na Pokémonech jsem vyrostla a dodnes a mé skříni v pokoji ční docela velká sbírka samolepek (hlavně Pikachu :-)). Myslím, že když něco pro děti nevidíte jako děti, tak to nebudete moci schopně ohodnotit. Respective, já taky všem seriálům co běžely na Disney Channel a já je viděla dala odpad. Ale viděla jsem to když mi to tak stupidní nepřišlo a líbílo se mi to a zajímalo mě to. Pokud se něco dětem líbí a není to něco co je podněcovalo k násilí nebo špatnému chováni, tak proti tomu nic nemám. Takže z nostalgie 70%, i když dnes bych to taky moc nedávala.

Kdo nebyl na lyžáku, tak to nikdy úplně nedocení. Hodně lidí říká, že to nereálné kvůli typické socialistické atmosféře (všichni se máme stejně dobře) a že dnešní lyžáky jsou o nečem úplně jiném, ale teď jsem se z něho vrátila a bylo přesně takové, jako tady... Jak po komediální, tak po dramatické stránce, i když tam to bylo trochu jinak. Nejlepší film tohoto druhu vůbec (aspoň pro mě). Klidně bych i dala 100%, i když rezerva být musí.

Nechápu, proč to všichni tak shazují... Neviděla jsem ani Zlaté Globy, ani ceny BAFTA ani nic dalšího, ale jak už tady podotklo několik dalších uživatelů, i když se tam nepochybně spoustu lidí navzájem nesnáší a v hlavě na ostatní hází granát, tak umí ocenit herectví toho druhého a nepochybně většina osazenstva přála každou cenu všem. A ta pocta všem filmům! Ne, tohle se s Českými lvy nedá srovnat, protože tohle bylo úžasné a nejen kvůli větším finančním možnostem. Takže se pokusím navštívit příští rok Světozor! :-) PS. Ten pád Jennifer nebyl tak trapný, vždyť byla dojetím bez sebe!

Tak jak ohodnotit? Po shlédnutí filmu na mě působily rozporuplné emoce... Emoce štastné plynoucí z konce filmu a pak také emoce typu: sakra... vždyť to tak dobré nebylo. Děj filmu mě hned zaujal, protože tohle se děje dnes a denně, ale u lidí. Tučnák, který je kvůli své odlišnosti vyřazen z kolektivu a delší hovor s ním podstoupí pouze rodiče a sympatická Gloria. Odlišnost se netoleruje. Na této skutečnosti staví první polovina filmu a tato část na mě působila věrohodně. Jen mě neutále otravovaly hudební vstupy, ale to je spíš mou nelibostí k muzikálům. Ale ve druhé půlce nastupuje to už do sucha proždímané ekologické poselství... Nebudu první ani poslední, co napíše, že Oskara tento film dostal hlavně kvůli tomu. Pak by totiž smímek ztratil vše ze své údernosti a na nikom by nezanechal kousek sebe. Druhá polovina se tolik nezabývá diskriminací kvůli odlišnostem a tak jsem se už tolik nezžila s hlavním hrdinou. K tomu nedotažené dialogy. A ten konec byl sic pěkně optimistický, ale kéž by se takhle řešily všechny ekologické strasti... Normálně by všem by byl takový tučnák ukradený, i kdyby tančil sebelíp vše od valčíku po break dance. Film není vyloženě tak špatný, ale takové umělecké dílo to není. 60%.

Můj první komentář! Takže začnu s jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Zhlédla jsem film po dopotučení mé sestry, která mi ještě jako bonus prozradila, jak vše dopadne, takže jsem byla ušetřena jakéhokoliv překvapení. Ale hned musím přiznat, že jen vědění toho, jak vše dopadne, mi dělalo dost špatně. A po skouknutí filmu, i když to bylo po částech, mi bylo jěště hůř. Hned na rovinu přiznám, že jsem se při poslední scéně rozbrečela. Režisér sázer hlavně na dojem a vyšlo to. Hlavně za zvuků písně ,,Ma ei sure'' od představitele Joosepa Pärta Uusberga jsem cítila jen bezmoc, smutek a vztek. Postavy sice mohly působit černobíle, ale přehnanost v tomto případě nevadí, neboť to jen ilustruje zákeřnost šikany. Musím pochválit herecké výkony, i když šlo o hlavně o neherce. Vallo Kirs a Pärt Uusberg jako hlavní hrdinové a Lauri Pedaja jako Anders, hlavní záporák - ty chválím nejvíc. Ale teda na to, že Lauri Pedaja je v civilu kadeřník, tak Anderse ztvárnil neuvěřitelně přesvědčivě. Čtu jiné komentáře a někteří recenzátoři píšou, že není možné, aby dva lidé byli šikanováni celou třídou. Já z vlastní zkušenosti říkám, že to možné je... U mě to nebyla žádná vůdkyně třídy, ale přesto si ze mě tři holky udělaly jehelníček, a i když se mě někdy zastali spolužáci, poté si ze mě začali dělat legraci taky! V šikaně většinou podle mého názoru figurují tři skupiny lidí. První je ta, která souhlasí s hlavním agresorem a podílí se na šikaně největším dílem a aktivně mučí oběť(,,Hele, můžu mu dneska nakopat prdel já?''). Druhá je ta, která to považuje za přehnané, ale bojí se a neřekne ani slovo (vyděšené pohledy dívek na chodbě, které se staly svědkyněmi zmlácení Joosepa před hromadou lidí). A pak je tu ta třetí, kdy je to lidem úplně jedno, neřeší věci, které se jich netýkají a případně ti, kteří se šikanou souhlasí a dělají jakoby nic (Ale já přece nic neviděla, že jo holky?) Případně čtvrtá, ta nejušlechtilejší skupina, a to lidé, kteří se ozvou a oběti se zastanou. V tomto filmu je to Kaspar. Film už na mě nepůsobí tak silně, ale to je tím, že jsem se na něj dívala přehnaně a měla jsem pak také depresivní náladu. Ale neboť se mi dost líbí Vallo Kirs, tak spíše subjektivně dávám pět hvězd. Ale film je stejně excelentní, minimálně v tom, že vyvolává diskuzi, jestli jednání Kaspara a Joosepa byla oprávněné a jediné možné řešení. Diskutabilní filmy se jen tak nezapomenou. Neskutečně skutečné. 90%.