Vavča

Detektiv Kozaburo Himuro (Domoto Koichi) je výjimečný policista, vyřeší případy na které jsou všichni krátcí, žal bohu jeho spolupracovníci neudrží jeho tempo, nevydrží jeho aroganci. Jeho speciální oddělení je vskutku unikátní, Himuro je totiž hikkikomori a odmítá už rok opustit sklep svého domu. Osud mu do cesty přivane Ayami Kurumi (Fukada Kyoko), která vyniká no, pouze v běhu... Tato netradiční dvojka se pustí do řešení případů. Tato série mě vážně dostala, kriminální vyšetřování bere s lehkostí nadhledem. Domoto Koichi má úžasné charisma a celou sérii jeho nabručená postava táhne (geniální samorost alá Dr. House), geniální epizodní roličku tady vyfasoval Hiroshi Tamaki, který se poučí, jak plány na sex se snoubenkou Kurumi vždy vezmou za své. Netypická sbírka charakterů, napětí, ale i uvolněnost, humor, série se Vám bude líbit pokud budete akceptovat, že Kyoko Fukada má prostě hrát naivního mazlíka, který je roztomilý a nic více. Postupem času odhalujete minulost hlavního hrdiny a nemůžu říct, že by seriál v něčem chyboval, nebo nebyl zábavný, není tady nic, co by jste museli skipovat... Pravda uvítal bych možná více dílů, nebo další sezónu, Kyoko pořád vypadá jako panenka.

Obrovské prachy, herecké hvězdy a proč vlastně, za krásu mírových misí OSN, náborové video pro armádu a lékařské fakulty? Joon-ki Song i Hye-kyo Song umí lépe. Prvních 5 dílů mě to bavilo, pak se z toho ovšem stala nuda, začalo to silně řídnout i přes pokusy o akci a dramatičnost. Výsledek by mě neměl překvapit, protože hlavní režisér nemá nic povedeného na kontě, hlavní scénáristka napsala naposledy výraznou věc v roce 2010 (Secret Garden). Takže to šlo do kopru, slabé charaktery, řídký scénář. A nejhorší na tom je, že se to Korejcům líbilo, sledovanost dosahovala někdy i 30% a více, věc nevídaná více, než dekádu, naposled u série Emperor of the Sea (2004). Tohle mě hodně mrzí, nicméně nezoufejme, věřím, že oba hlavní herci nám spraví chuť v něčem jiném. Co mě nesmírně iritovalo, byla fiktivní země Urk, jako myslel jsem si, že po letech sledování anime a různých šílených nápadů mě už nic nemůže překvapit. Může!!! Na Balkáně je totiž možné všechno, jak nám chtěli ukázat korejští tvůrci, žijou tam pohromadě Afričani, běloši, muslimové a mají se rádi, samozřejmě všichni jsou chudí, hlavně černoši, do toho nějaké to zemětřesení a pašování diamantů, Evropa, tam je přece možný všechno... Výborný výsledek korejské vzdělávací soustavy, nebo spíše pohled do dementních představ scénáristů.

I přes netypický úvod, zajímavý detektivní thriller o policistovi, který se snaží odhalit pravdu v nejvyšších patrech indické politiky. Farhan Akhtar mi do role traumatizovaného rodiče, nekompromisního poldy sedl, navíc filmu šéfuje jako šachista Amitabh Bachchan. Ve vedlejší roli krásná Aditi Rao Hydari, mihne se tady John Abraham, roli démonického záporáka zastal skvěle Neil Nitin Mukesh, takže herecky je na co koukat. Akce rozhodně nadupaná, ale největší devizou filmu je určitě příběh, postupné odhalování děje. Svěží akční jednohubka, která na čtyři hvězdy dosáhne s lehkostí.

Výpravný hrdinský velkofilm je v indické kinematografii oblíbený žánr, ani zde se penězi nešetřilo. Audiovizuální stránce, výpravě snad nemám co vytknout, instrumentální i písňové OST je skvělé. Jenže moje hodnocení filmu ovlivňuje jednak určitá znalost historie a taky celkově vyznění filmu, to jak na mě působil. Jednak je velmi nešťastná komiksová vložka na začátku, dost necitlivě působí také nereálné ztvárnění soubojů v podobném duchu (300 vzorem?). Chápu, že je to hrdinský epos a na realitu a fyzikální zákony se nehraje, jenže to prostě nepůsobí tak jak má, v tomhle jsou Číňani, Korejci i Japonci o parník vepředu. Urumi pro mě zůstává nepřekonatelným indickým titulem v žánru historických velkofilmů, zde jsou souboje také stylizované, ale tak nějak to tam sedí, tady ne. Problém není jen v choreografii, ale i hlavních postavách, emočním dopadu na diváka. Možná, je to tím, že na tak dlouhý časový úsek měl režisér málo času, musel toho hodně vystřihnout. Přijde mi to z větší části takové dost emočně ploché, střely prostě míjejí cíle, není tady nic kvůli čemu bych si film chtěl pustit podruhé a to přesto, že vidíte schopné herce. Prostě atmosféra doutná, dialogy se snaží vyvolat napětí, ale impakt většinu času bohužel nikde. Teď k historické stránce, ačkoliv na úvod máte ve stylu newspeaku nové politické korektnosti vysvětleno, že je to jen úhel pohledu na historii, nemá nikoho urážet. On ale uráží inteligenci diváka, tady není nic moc vznešeného, to se zde hledat nedá. Peshwa Bajirao v 18. stol. rozšiřoval říši Maratha pro svého krále, drtivou většinu armády tvořilo jezdectvo, i ti nejchudší často měli koně, pěšáků měli minimum, ne jako ve filmu zástupy pěších. Jejich vojáci civilní obyvatelstvo nikdy nešetřili (na rozdíl od Mughalů). Navíc úhel pohledu je hezká věc, ale ono to rozšiřování říše nemělo ideu nějaké náboženské tolerance, nebo polarity hinduismus vs. islám, jedno náboženství musí zvítězit. Bylo to mnohem složitější, byť náboženské konflikty existovaly. Důvod, proč říše Maratha rostla? Úpadek Mughalů, kteří se marně snažili své poddané před těmito nájezdníky chránit. Marathové chtěli tribut až ve výši 25% příjmů, zatímco ostatní indické státy té doby se spokojily s 10%. Mnohé státy byly proti mobilitě jejich armády bezbranné, byli to prostě nájezdníci, co chtěli bohatství, nějaké ideály, slávu bych tam nehledal, jen pragmatické zájmy (navíc to nebylo nějak geograficky úchvatné ve srovnání s Mongoly, Mandžuskou říší). Škoda, držet se více historie mohla se ukázat jedna složitá historická epocha v pravém světlem, nikoliv jen jako romantický příběh s nepatřičnými nacionálními konotacemi o sjednocení země a budování národa. O tohle v té době vážně nešlo.

Divoký kocour Yamaneko bojuje proti nespravedlnosti kvůli křivdě z minulosti, nebo jen pro slávu a peníze? Manga předloha je dost poznat, náš kocour zpívá falešně, má atletickou nohu, ale hlavně neuvěřitelný šarm, Kamenashi Kazuya je se svým miau a jazýčkovým gestem prostě neodolatelný. Do toho má k ruce schopnou hackerku Mao (Suzu Hirose), i zbytek obsazení mě silně bavil. Autor předlohy bral svého hrdinu i příběh s nadhledem, takže musíte být připraveni na nereálně vypadajícího záporáka, nějaké ty akční nadsazenosti, které jakoby patřily do ranku anime. Jenže mně to vůbec nevadí, naopak mě příběhy kočičího zloděje silně bavily, stejně jako jeho poťouchlý smysl pro humor, ujetost některých situací a charakterů. Pro někoho možná svatokrádežné použití Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka, ale OST není co vytknout celkově do atmosféry sedí. Navíc mě dostává cameo Maki Horikity v 6. epizodě. Konec série nám poněkud potemní zůstává neuzavřený, ale za další sezónu bych se nezlobil, rozhodně je pořád o co hrát. Celkově musí pochválit nejen povedené výkony herců, dobře napsané postavy, ale perfektně zvládnuté akční scény. Fantastic...miau!

Seriál, který se snaží přiblížit průmysl smrti (umění), tedy nakladatelské domy, spisovatele, jejich zvyky, praktiky. To co uvidíte, se určitě týká světa, posledních c. 130 let, nejen Japonska, stačí si přečíst Hellera - Portrét umělce jako starého muže, nebo živtopis J. Londona. Seriál těží z toho, že hlavní hrdinky jsou dobře obsazené, Miki Nakatani (Tono Risa), jako chladnokrevná, manipulující sociopatka, která sama sebe nenávidí nemá chybu. Její counterpart podala výborně Asami Mizukawa (Yuki Kawahara), idealistka, co se poučí, jak proplouvat špínou a útesy knižního byznysu, PR. Velmi mě překvapilo idealistické řešení konfliktu, ale budiž série má svoji sílu, dává rozhodně zajímavý námět podívat se zblízka na japonský knižní trh a průmysl, jak to doopravdy chodí. S těžkým srdcem a depresemi z toho, jak blízké a známé téma mi je, dávám jednoznačně za 4 hvězdy. Závěr je svým způsobem pohádkový, ale neříkám, že úplně šťastný pro všechny. Zaujalo rozhodně vynikající OST (podíleli se na něm 4 skladatelé, přesto působí kompaktně, zadumané smutné motivy, komorní orchestr, piano, rovněž však výrazné, dramatické, tísnivé motivy), povedený je i opening Unlock. Dobře obsazené jsou i vedlejší postavy, které jsou rovněž výrazné a ne žádné křoví, takže rozhodně 4 hvězdy bez kompromisů.

Režisér se rozhodl dostat hrdiny svých tří povídek do nemožných situací jako sníh v létě. Dva bývalí boxerští rivalové, se potkají v nemocnici, impulzivní a svéhlavá herečka, kterou musí tahat z průšvihů její agent, policista, který má na starosti svoji malou dcerku. Jakkoliv nesourodě postavy i povídky působí, vytváří docela zajímavý film, který má na kontě známá jména. Těžko řešitelné situace, citová frustrace jako hlavní téma, určitá atmosféra nostalgie u všech hlavních postav. Povídky jsou spojeny ve stylu, že stále pokračují, sejdou se na jednom místě až ke konci. Nebýt toho lehce vydíracího segmentu o policistovi a jeho dceři, zvažoval bych 4 hvězdy. Boxeři, kteří se sejdou po letech nemají chybu, stejně tak mě baví část s Yuri Sung v roli rozmazlené herečky, která se však potřebuje definitivně dostat nahoru, pojistit svoji kariéru. Je na ní vidět, jak si roli užívá, tvůrci si dělají srandu ze schémat korejských seriálů, jejich praktik, fandomu. Kde tohle máte? Rozhodně tři a půlhvězdy, film je přece jen většinu času dost zajímavý a dovede doručit emoce bez vydírání a omšelých schémat. Takže matematicky to máme segment herečka, boxeři za 4 hvězdy, policista za 3, takže kvůli matematice a subjektivitě vůči Yu-ri Seong dám nakonec 4 hvězdy.

Velmi civilní a většinou času dost dospělý seriál, který dovede být smutný, frustrující jako manželství samé. Dvě třetiny seriálu jsou vyhrazeny manželské krizi, kdy se Eiji snaží udržet vztahy s manželkou i milenkou - Terui Misa, kterou hraje jedna z nej. japonských hereček Asaka Seto. Poté seriál ztrácí tempo stává se poněkud útrpným a předvídatelným, nicméně je to zajímavé téma, jak přežít manželství, když srdce manželů vychladla. Japonská emancipačně odvážná 90. léta přináší celkem nekonvenční a zajímavou odpověď, kterou samozřejmě v rámci spoileru nemohu vyzradit. Příjemný seriál, který si rozhodně nechám nejen kvůli účasti své oblíbené herečky Asaky Seto i ostatní herci podávají své party dobře, sympatický opening a hudba, je to na rozhraní 3-4 hvězd, ještě se rozmyslím, viděl jsem však z dané éry i lepší tituly, které mě dokázaly od začátku do konce strhnout. Přesto tomu dám ještě šanci na reprízu.

HK Sherlock Holmes, detektiv Donglu (Ching-wan Lau) se vrací do časů hospodářské krize v Číně, aby si posvítil na sérii podivných sebevražd v jednom velkém městě, které ovládá západní kapitál a zlý místní bankéř, jehož pohůnci jsou zákon, nikoliv policie. Naštěstí zde máme uvědomělé studenty, obyvatele a skrytého vůdce revoluce, že to nezní moc jako detektivka? No bohužel ne, hádám, že režim přituhuje http://chinadigitaltimes.net/2016/03/open-letter-devoted-party-members-urge-xis-resignation/ takže se máme ještě na co těšit. Detektiv Donglu má k dispozici dvě ženy na pomoc ve svém vyšetřování, ale v zásadě jsou to zbytečné postavy, kdežto jeho noví zvířecí pomocníci (německý ovčák, který by zahanbil Rexe a kůň páchající cirkusové kousky) jsou mnohem více cool a užitečnější. Film má i zajímavého záporáka, ale většinu času doplácí film na to, že vypadává tempo, místo vyšetřování člověk sleduje ideologickou agitku, jak to bylo v Číně dávno minulé špatné. Detektivní vyšetřování je tak zbytečně odsunuto do pozadí, když už se začne konečně něco dít, a je se věru nač dívat v akčních scénách, je to už bohužel pozdě. Film nezachrání vymazlené akční scény, cool nápady, skvělé kaskadérské jezdecké scény. Prostě se tohle pokračování vůbec nevydařilo a navíc, zmizela původní idea mít vychytanou akční i krimi složku, tempo, výrazné postavy. Kamera je fajn, hudba jaki prošuměla okolo, jsem z toho smutný, tři hvězdy s odřenými zády. Mám pocit, že zvnějšku existovaly násilné zásahy do scénáře a film by vypadal naprosto jinak, kdyby měl režisér tvůrčí svobodu.

Seriál má zápletkou o seznámení studenta architektury Kyoichi Suzku (Hideaki Takizawa) se záhadnou mladou ženu Surumi (Kyoko Hasegawa), která přes jeho byt stalkuje svého vyvoleného (ano emancipace dorazila i do Japonska). Surumi ho má dokonale na háku, hlavní hrdina je navíc i objektem zájmu své spolužačky. Seriál spadá do žánru slice of life, navzdory tomu, že má vypointované dialogy, slovní humor, romantickou zápletku. Kyoko Hasegawa dává ve své roli slovu mischievous nový rozměr, i kazišuk může mít tvář anděla. Ano seriál má průhlednou zápletku a průběh, jenž do dílu 8 si není na co stěžovat, nebýt ten kulhavý konec bylo to za čtyři. Uslyšíte nejen příjemnou hudbu, ale uvidíte naprosto skvěle napsané a zahrané vedlejší roličky, aspirující spisovatel, herec, majitelka baru atd. Tyto postavy mají prakticky větší sílu a přitažlivost, než hlavní dvojka. Hideaki nemá na to přebít Hasegawu, ale charakter obyčejného studentíka zahrál dobře. Určitě titul, který měl na to získat legendární status a známost, ale díky konci to prostě do vyšších vod nevyšlo. Nicméně ten seriál má svoji přitažlivost, nevylučuji, že ostatní nadělí o hvězdu více. Nejen ze studijních důvodů zvažuji, zda seriál archivovat.