kenkaku

Hawaii Five-0 patří rozhodně k tomu lepšímu co seriály nabízí a v případě mnoha epizod i o dost víc než kdejaká filmová detektivka. Příběhy jsou neokoukané a vždy se snaží nabídnout něco navíc než jen klišé (a to se mi líbí). Snad se autorům podaří "standard" i nadále udržet. EDIT: po sedmi letech je znát obrovský posun. produkce dostala peníze. tak moc, že si mohli dovolit i "oživit" již mrtvého představitele z původního seriálu (a vypadalo to celkem slušně). Dokonce i zcéna z Prahy byla opravdu točena v Praze... jsem rád, že seriálu nedochází kreativita a stále si drží standard.

Asi jsem už příliš háklivý na scénáře kde dobře vypadající pipka je obrovskou hvězdou (i když dělá prakticky stále pitomá rozhodnutí). Nemluvě o tom že celá "agentura" je tak nějak pouhou přehlídkou modelkoidních postaviček obojího pohlaví kde všichni jsou tak Americky dokonalí až to unavuje... Přiznávám že některé epizody byly zajímavé, bohužel převládající naivita a pitomoučké chování přeměnilo zpočátku příjemnou podívanou na Piper Perabo v čím dál větší alergii... Je mi líto.

Seriál mám rád protože drží svou laťku v té správné výšce, dokáže pobavit, neuráží mě přehnanou hloupostí hlavních představitelů a má klasický koncept mini-epizod s kontinuálně pokračující dějovou linkou na pozadí. Prakticky vše se mění až s šestou řadou, kde je znát posun děje primárně k "hlavní lince". Poslední sedmá řada vše jen potvrzuje. Seriál se dostal někam dál a velice oceňuji jeho ukončení. U mě si tím laťku udržel.

Seriál je perfektní kombinací mnoha esencí které mi prostě sedí. První tři řady byly opravdu výborné. Čtvrtá a pátá byla už cesta dolů z kopce kterou zastavila řada šestá, která mi v paměti hodně zůstala. Sedmá řada opět nasadila sestupnou tendenci a za sebe jsem rád že s osmou přišel konec (8 řad bylo tak akorát). Prakticky celá je hodně specifická a i ten závěr byl po vzoru Sherlocka Holmese dost předvidatelný (a za sebe říkám byla to dobrá volba).

Uf... tenhle film byl celkem náročná podívaná. Klobouk dolů před hlavním představitelem (prakticky od té doby je u mě ve škatulce "pan herec"). Bohužel to zpracování bylo na mě místy až moc surrealistické na to abych měl chuť si film dobrovolně zopáknout...

Přiznám hned z kraje že jsou to "slabé" 4 hvězdy. Dát ale jen tři mi bylo opravdu líto. Prakticky za vše může taková zvláštní nevyváženost. Prostě kdyby nebylo napětí vzbuzované samotným faktem že "něco může bouchnout" tak se fakticky nudím. Tedy když se zrovna nedeaktivuje, je to podprůměr. Můžou za to postavy (nebo postava hlavního hrdiny) kdy prostě nějak nemám šanci chápat proč se chová jak se chová. Prostě mu nefandím a skoro je mi i jedno jestli další bomba bude i jeho poslední a to je škoda. Přesto je to film který za podívání stojí protože jakmile "jde do tuhého" je to dokonalé.

K seriálu jsem se dostal prakticky náhodou a to začátkem druhé řady, protože upoutávka a vlastně ani myšlenka a námět mě nijak nenadchly. Po dodívání epizody mi bylo jasné že si budu muset doplnit obzory protože mě začalo skutečně zajímat co se na obrazovce děje. Takže sice se s hrdiny seriálu ztotožnit nedokážu, ale fandím jim :). Body navíc také u mě získává to "decentní dávkování" a díky tomu svižný děj. Seriá byl ukončen se čtvrtou sérií (a nedivím se, byla znatelně horší než všechny předchozí). Takže na poslední řadu oprvdu s rezervou ;)

Film je nad časový a geniální. Moc rád jsem si jeho sledování zase zopakoval...

Pokud se někdo pustí do remakeu musí ho potkat srovnání s originálem... nemyslím teď knihu, ale film Johna Miliuse (aby to bylo fér). Tragická volba č.1 je Jason Momoa. Arnold nebyl herec, ale byl "barbar od pohledu". Jason není ani jedno a vše dohání tím divným výrazem obličeji (jako by se neustále telepaticky snažil, aby všem okolo explodovala hlava). Tragická volba č.2 je hudba. Sorry pánové, ale Basil Poledouris je Basil Poledouris. Ten soundtrack mám doma už roky a je to pastva pro uši. Tragická volba č.3 je režisér. Marcus Nispel prostě neví co chce a výsledek vypadá jako většina jeho filmů (stačí se jen podívat na hodnocení tady na CSFD). John Milius to věděl dobře. On přesně věděl jak má jeho film vypadat (proto vlastně obsadil i do hlavní role ne-herce)

Film se nebere vážně a to je jeho jediné štěstí. Člověk se nemusí zdržovat důvody proč se kdo chová jak a logikou děje celkově (nebo nedej bože fyzikou). Stačí si jen užívat ty zpomalené záběry, exploze a Johna Cenu jako za starých dobrých časů "Arnoldovek"...