Frankie

Nenáročná oddychová zábava relaxujících bratří Coenů. Vůbec nevadí, že nevytvořili další hlubokomyslnej opus, nejde tu o propracovaný charaktery ale o čistou elegantní zábavu s občasnou drsnejší či vulgarnější etudou. Tom Hanks, který v roli vzletného výřečného intelektuála je doslova k sežrání, a ostatní protagonisté ztvárnili nijak komplikované ale typově přesné sebeironizující komické postavy.

Oldboy, jako další vyslanec asijské kinematografie, vypraví prastarý příběh o smyslu pomsty, její morální komplikovanosti a fatálním vlivu na lidský úsudek. Celé toto jednoduché schéma je ale zabaleno do omračujícího zpracovaní využívajícího všemožné vizuální finesy, grafické montáže s fanatickým smyslem pro detail, kamera a střih je nesmírně pestrý, režiser Park střídá klipové zaběry s dlouhými nestříhanymi scénami. Oslňující forma snímku se ale bez naležitě propracovaného obsahu neobejde. Přestože je příběh ve svém jádru snadno pochopitelný, je vyprávěný zbytečně složite a nesrozumitelně a to nedovoluje dýchat s postavami, pochopit jejich jednaní, sme pouze v roli pozorovatele, který nezúčasněně a bez emocí sleduje vzdálený děj. Tato neuchopitelnost by se měla vyjasnit v závěrečné pointě ke které snímek průhledně spěje, leč nestane se - i po skončení jsou motivy k vyhrocenému chováním obou rivalů těžko pochopitelné. Célé to vypilované zpracování se v té chvíli jeví manýristicky, brutální otevřené násilí zbytečně a občasné příměry k antické tragedii odborných kritik úsměvně. Jakkoliv je film příběhově nekompaktní, naznačuje, kam až je pomstichtiví jedinec ochoten zajít, co obětovat a jak se pro něj stavá pomsta náplní i zkázou zároveň...

Nesmírně dynamické existenciální drama muže, prchajícího před minulostí, ačkoliv se paradoxně jakékoliv vzpomínky z jeho mysli vytratili a zbyli jenom matoucí utržky. Gradace a stupňování tempa je ukázkové, Greengrassovi se hlavním prostředkem k navození vyhrocené atmosféry stává roztřesená, až dokumentarizující, kamera, ale i vyjímečná zvuková stopa talentovaného Johna Powella, kombinujíci orchestr s agresivní techno elektronikou. I osamělá ustřední postava prošla vyvojem, od prvního dílu získavá na sebejistotě a dřívější zmatenost zdé ústí v odhodlání vybojovat si nezávislost na své minulosti. Dvojka Bourna, syrovější, osobnější a emotivnější než předchozí díl, je totalní thriller 21. století a okamžitě se stává inspirací pro své budoucí žanrové brášky.

Komediální seriál sázející především na důvěrné prostředí hospody, pro Čechy druhý domov:), selhává jak v technických disciplínách (chaotická kamera, občasné neslyšitelné dialogy) tak v unylé a nezáživné atmosféře. Serial nezáchraní ani výborné obsazení či čas od času povedená scénka a pokud divák vzápětí dojde ke zjištění, že se jedná pravděpodobně o nejlepší projekt n@vácké produkce, přepadne ho lehký smutek.

Filmařsky i herecky na té nejvyšší možné úrovní. Po celých krátkých 80 minut filmu navíc běžícím v reálném čase Schumacher drtivým tempem stupňuje napětí a napíná nervy k prasknutí nejenom hlavnímu hrdinovi ale i divákům. Zničujíci thriller ukazující herecké možnosti Colina Farrela, postupem se měnícího ze sebejistého frajírka na trosku na pokraji nervoveho kolapsu. Plus ďábelský Kiefer Sutherland, jenž nabídne Stuovi jakési vykoupení a vyrovnání se z minulostí, se při lehce zvráceným úhlu pohledu jeví jako člověk nastavující zrcadlo naší pokrytecké společnost, samozvaného soudce lidské zbabělosti usilujícího o nápravu našich hříchů.

I na poměry katastrofického filmu značně přitažené za vlasy, těžko uvěřitelná výprava do středu planety nemá navíc oporu ani v bezkrevných hercích ani ve směšných efektech. Když se k tomu časem přidá nuda a šeď, věškerý zájem o osud planety se vypaří jak voda nad vařícím zemským jádrem:)

Sci-fi seriál vzdálený plastovým a obrazově vyžehleným projektům typu Star Gate či Star Trek, zasazený do špinaveho a nelítostného světa daleké budoucnosti spojující klasický galakticky rozmáchlý svět a atmosféru pozdní průmyslové revoluce 19. století. Každý člen posádky lodi Serenity je výborně charakterově načrtnut, utíká z různých důvodů před svoji minulostí a proto se divák s těmito nevyrovnanými hrdiny brzy ztotožní. Velký rozdíl oproti jinému televiznímu projektu Josse Whedona, průměrné a teenagerskému publiku poplatné, Buffy, přemožitelce upírů. Pouhých patnáct dílů je skutečně na potenciál tohoto seriálu málo, na druhou stranu se tento seriál neměl čas zkazit a nezbývá než doufat, že připravovaný celovečerák z tohoto prostředí udrží nastavenou kvalitu a obohatí svět Firefly o nové motivy.

Burton příběhově jemnější a vizuálně prosvětlenější. Burton dospělejší a režijně uhlazenější. Tímto způsobem se Tim rozhodl zpracovat životní pouť snílka Eda Blooma, věčně ponořeného ve své minulosti, vypravujícího rodině příběhy plné dobrodružství, bizarních postav a úžasných výprav. A je to jedině dobře. Sředobodem Timova vyprávění se stává nedobrý vztah mezi otcem vypravěčem a jeho synem, u kterého se otcovi fantaskní příběhy setkávají s nepochopením. Ostrý kontrast mezi životními postoji obou mužů žene film dopředu a ačkoliv už od začátku je jasné, že postupem času k sobě naleznou cestu, mistrovsky vystavěný děj s mnoha užásnými příhodami a doslova erupcí imaginace jak vizualní (nic zvlaštního u Burtona:) tak i u vypointovaných epizod Edova života, davá na tuto scénáristickou průhlednost rychle zapomenout. Vnitřně nadherný snímek o splněných snech, detských fantazíích a naivní romantice může každý snadno odsoudit pro okázalou kýčovitost či závěrečný přebujelý sentiment, mnohem snadnejší je mu ale kompletně podlehnout...

Omračující, jedinečný a strhující drama o rebelovi předstírajícím malomyslnost, aby se vyhnul pracovnímu taboru a dostal se do psychiatrické léčebny, aniž tuší, že ho jeho zdánlivá mazanost připraví postupem času o vše. Emocemi nabitý koncert dirigenta Formana si zaslouží nejvyšší uznaní i přesto, že mnoho otázek zůstavá nejasných či nezodpovězených. Co vedlo Náčelníka k předstíraní hluchoněmosti? Byl McMurphy pouze vychytralý prevít s anarchistickymi sklony toužící po svobodě, skrývá se za jeho chováním nějaký účel nebo je nemocný a léčebna je, bez toho, že si to dokáže připustit, pro něho to pravé místo?

Jedno je jisté. Kdo shlédnul původní Jacksonovu tvorbu, predevším trilogii Meet the Feebles, Bad Taste a Braindead, tomu musí být jasné, že sázka New line Cinemy svěřit adaptaci Pána Prstenu do rukou tohoto zvráceného šílence bylo takřka sebezničující. Nic naplat, risk bezezbytku vyšel, Pan Prstenu se uz teď řadí mezi klasiky, Jackson si nyní prožívá svých 15 minut slávy a o to je zajímavější posunout se v Jacksonově tvorbě právě o pár let dozadu a z odstupu se podívat, co jeho nezávislé tvůrči já vytvořilo. Nadsázka, divácká přívětivost a potlačený filmový vkus. Pokud s tímto kapitálem přistupujeme k filmu Braindead bude nám odměnou absurdni, ničím nelimitovaná bizarní zabava, kde druhá polovina je natočena ve strhujícím adrenalinem napumpovaném tempu, které ke konci graduje v krvavá jatka obludných rozměrů chvílemi připominající ztřeštěnou grotesku ze staré školy. Motiv pomsty syna na matce dávající filmu alespoň jakousi hloubku (je-li to vůbec zde možné:) je v kontextu celkového vyznění filmu zbytečný, ale naštěstí nepůsobí nijak rušivě - kečupový kolotoč zabíjení to nikterak nezpomalý:) .... Jackson si v počátcích režijní kariéry vypracoval svébytný rukopis sázející především na nenáročnou, ale přesto zábavnou podívanou za minimálni prostředky. Možná bláznivý, bizarní či totálně šílený, ale rozhodně ne genialní...