Recenzie (189)
Den konce světa (2005) (TV film)
Nadějný, ale po shlédnutí vlastně zhola zbytečný dokument (?), který úspěšně pohřbila na čtyři příběhy příliš malá stopáž, hlavní hrdina s nezvládnutou tvůrčí úlohou (co tam proboha dělal?) a bohužel ani se na to ve srovnání s velkými katastrofickými filmy dobře nekouka, spíše svými "triky" odvádí divákovu pozornost. No a krom toho informační hodnota dokumentu je mizivá.
Ulica (2005) (seriál)
Ono předstírat, že něco jako "Ulice" neexistuje je nesmírně povznášející.
Ženy z rodu Gilmorovcov (2000) (seriál)
Není příliš mnoho filmových záležitostí, které ve mně vzbuzují tak silný pocit odporu jako je tomu v tomto případě. Vymanipulovaná hysterická věc s ambicema stát se rodiným seriálem, spíš ale impozantně zakecaná prkotina. ------------------------------ 5.2.2007 - nestastnou nahodou sem shlednul kratky vysek s Devcat v TV a pristihl sem se ze se na jejich ucet potmesile bavim ... a rozhodne ne tak jak autori zamysleli. Krepcim radosti, ze sem si konecne pro soukrome ucely obhajil svych puvodne zamyslenych 20%...:))
Pějme píseň dohola (1990)
Za čtyři, protože nevim jestli ta laskavá infantilita a plytkost je ve všech případech výsledkem tvůrčího úmyslu a nebo jde spíš o milosrdnou shodu šťastných náhod. Jarchovský s Hřebejkem tu každopadně působí poněkud uvolněněji a svěžeji než v pozdějších společných filmech.
Láska nebeská (2003)
Téměř dokonalý posel dobré nálady a positvní energie. Milujme, dokud máme koho!
Autá (2006)
Ach... Kinematografická nádhera prostoupená laskavostí, vstřícností a láskou, že se jednomu až může zatočit hlava. Chvěji se vzrušením co nám Pixar chystá převyprávět v budoucnu.
Letec (2004)
Netuším, jak verně Scorsese vystihl charakter Howarda Hughese, ale vím určitě, že se mu povedlo ve mně probudít zájem o jeho život. To jestli to je způsobené precizní vizualní stránkou, DiCapriovou uhrančívosti a jeho dechberoucím balancování mezi odvahou geniálního člověka a psychicky rozklíženého šílence nebo sugestivně zpracovaným prostředím je mi v celku jedno. Velký příběh velkého člověka vyprávěný velkým režisérem se zbytečně velkou metráží.
Ples príšer (2001)
Drama příliš rozmělněné v druhé polovině a milostný příběh příliš vykalkulovaný než aby mohl zasáhnout divácká srdce. Film v velkými ambicemi, to by se ale struktura vypravění nesměla v půlce zaseknout na težko uvěřitelné proměně světonázoru Hanka Grotowskiho a nudné setrvačnosti romance, kterou neoživí ani násilně vklíněné soulože. Film není o rasové problematice současné ameriky jako spíš o mezilidských vztazích v šiřším měřitku, což se daří naplňovat v úvodní hodině a film ma tak pro mě předčasný vrchol již zahy ve veznici se svým silným emotivním nábojem.
Braček, kde si? (2000)
Neuchopitelná bizarnost vyústila (v tomto případě) v nadstadardní nudu...
Silent Hill (2006)
Z šíleně zvraceného Silent Hillu herní předlohy zbylo pouze přefitrované torzo zbavené intimní tragiky každé oběti, která je zlákaná pekelným městečkem, a rituální industrial prokladaný klavírními intermezi hudebniho mága Akiri Yamaoky.