house336

Skvělý zážitek, sjel jsem to za jeden den, místy vtipné, místy dojímavé. Skvělý cast, linky otevřené na případné pokračování; soundtrack v pozadí je boží. Emma Mackey vypadá úplně jak Margot Robbie, snad se prosadí v herectví. Doporučuju, je to nevšední seriál.

Od srdíčka... spousta geniálních narážek (rudé trenky, korunovační schodky, polibek na čelo temu k***tu, co dělal Andrejkovi kampaň) + obdivuju všechny zúčastněné, co svou účast na tomto projektu úplně neočekávali, nicméně skvěle reagovali (Ivan Bartoš bůh, i když pirátům nefandím). Stopáž ideální, nemám na co si stěžovat, když si do dám někdy znovu, tak se zase pobavím, i když zjevně nejdu s proudem...

"The city is flying, we´re fighting an army of robots and I have a bow and arrow. None of this make sense." Hawkeye V podstatě to dokonale vystihuje, slovní špičkování je skvělé, akce vás baví, a nemusíte o ničem moc přemýšlet, zkrátka se díváte a necháváte se unášet dobře obsazenými postavami. Účel to plní, jak na straně distribuce, tak na divácké. Víc si člověk nemůže přát.

Dal jsem si s tímto seriálem takový drobný víkendový maraton a stál za to. Ačkoliv českou tvorbu moc nesleduju, tak jsem dostal doporučení, že toto je fakt dobrý. Jo, vyplatilo se. Je pravda, že tam nacházím logické a někdy i časové díry (tím nemyslím ten přechod do dvaaosmdesátého) - spíš, že je to celé koncipováno tak, že hrdina netráví v minulosti zase tak dlouhou dobu, ale dostane se tam v květnu (podle hokejového mistrovství světa, co běží v prvním díle v TV) - o dva díly později je už v srpnu na písňovém festivalu - následně se jeho matka dozvídá, že je asi těhotná a nevím, jak chce stihnout synka porodit do konce roku (on na začátku říká, že se narodil v roce 1982). Možná jsem to jen nedobře pochopil nebo hledal zbytečné časové posloupnosti v seriálu, který skáče o 34 let nazpět. Každopádně ve spoustě ohledech tento seriál vyniká a vzdaluje se průměrné české televizní tvorbě. Jakkoliv může být námět přejatý, tak probudit se ve dvaaosmdesátém tady a v Anglii je setsakramentský rozdíl. Dobové prvky, narážky a parodie (ať už sledovačka Honzy Zemana nebo Sloky s úžasně bizarní hudbou Petra Marka) tady skvěle fungují i pro někoho, kdo tu dobu nezažil (možná i lépe). Je tomu trochu vyčítán uspěchaný konec, ale aspoň byl celkem dobře vyřešený a my si mohli užít Ivana Trojana až do posledního dílu. Ten člověk mě neskutečně baví a vzdávám mu hold, protože je to zkrátka Pan Herec. Co dodat: doporučuji - Svět pod hlavou (dle verše z písně šílené Jany Kratochvílové) je nadprůměrný počin, který stojí za zhlédnutí.

Po prvním díle dávám 1* z milosti. Obávám se, že nejsem cílová skupina, i když nevím, na koho to má být mířeno. Já se zasmál asi 2x a to až za půlkou. Prostředí školy mi přišlo absolutně nerealistické, dialogy i postavy takto ve školách fakt nevypadají. Stejně tak casting na mladou část osazentstva mi nepřijde nikterak povedený, málokdo mi přišel talentovaný. Celkem mě zajímá, jak to bude pokračovat, ale nedovedu se přinutit k tomu, abych se díval dál. Opravdu mi ten námět nepřijde natolik kvalitní, aby jedna epizoda měla přes půl hodiny - jakkoliv to na veřejnoprávní televizi musí splnit nějakou časovou podmínku. Suchánek mě nalákal v rozhovoru v DVTV, ale byl jsem spíše zklamaný.

"Ty jsi snědl mého Marcela?" "Já? Já ne." Pravý český bizár. Asi nejvíc mě pobavili lidé, kteří to brali vážně. (viz komentáře pod videy na Streamu) - tím se dá spolu s některými narážkami na naše kuchařské zvyky reflektovat česká povaha - jemná satira ve které se najdeme (bez přehnaného důrazu jako u Baldýnského Kosma a jeho věčného zdůrazňování, že to jsme my Češi). Ty pořady ze kterých to vychází znám, ale nikdy jsem je neviděl, ale není to potřeba. Tady je krátký uzavřený příběh rozdělený na 8 dílů, kvalitou vystupují jen díly Souboje Titánů, jinak je to spíš slabší. Postavy jsou dobré, vlastně díky Janě Plodkové jsem se k tomu dostal a měla pravdu, opravdu ji tady nechali volný prostor. Nemám potřebu to vidět znova, ale pobavilo.

Pustil jsem si to krátce po dočtení knihy a trochu se asi zklamal. Kubrick si sice vyhrál s vizuálem, vytvořil svět plný barev a asburdna, nicméně o moc víc toho nepřidal. Celý ten příběh je původní, některé pasáže vystřižené nebo předělané a tudíž na mne ten film nepůsobí tolik šokujícně a zvráceně jako kniha. Pro toho, kdo se s originálem nikdy nesetkal, bude filmové zpracování Mechanického pomeranče mít to kouzlo (jestli se to tak dá nazvat... spíš ne) a ten účinek, ale kvality, jazyka a atmosféry, kterou tomu Burgess dal, to nedosahuje. Nicméně na 4* to stačí.

Nejsem nijak velký fanoušek světa superhrdinů a z té nabídky "souvisejících" filmů na záložce vpravo jsem viděl všehovšudy 2, ale Doctor Strange mě bavil. Přišlo mi pozoruhodné, že většina děje mi přišla taková trochu zrychlená, že toho mohlo být víc a přesto má film bezmála 2 hodiny, které utečou jakoby nic. Šel jsem na to především kvůli obsazení a to je určitě tahákem i jistotou celého filmu. Stejně tak akce a vizuál. na němž je vidět, že si tvůrci vyhráli a museli se skvěle bavit. Ten humor byl občas jako vystřižený z úplně jiného filmu, ale v porovnání s druhým Thorem. bylo ho s rozumem a rozhodně na něm nebyl ten scénář postavený.

With friends like Will Smith, who needs luck... Na můj vkus trochu moc zvratů a pokusů překvapit, až to mnohdy balancuje na hranici uvěřitelnosti (pořád lepší než Podfukáři). Nicméně ústřední dvojice mě bavila, bylo tam spousta vtipných dialogů v místech, kde by je člověk ani neočekával (scéna před koncem, kdy se hádají o tom, kdo vlastně lhal) - ale jako celek už to asi nemusím znova vidět, snad jen kvůli Margot...

Nutno uznat, že Prušinovský to ještě nevzdal. V místech, kde při pohledu do televize by jeden řekl, že originalita je sprosté slovo, se opravdu snaží natočit něco s myšlenkou. Ale jakkoliv to bylo fajn, nemusím to vidět znovu. Jako celek to na mě moc nezapůsobilo a během posledních deseti minut to vyzařovalo dojmem, že došly nápady a hlavně peníze. Některé scény byly řešeny tak jednoduše, že působily až trapně. Filmu však nelze upřít realističnost a kvalitní výkony bratří Hádků a hlavně snahu neupadnout do filmařských sraček, kam už dnes postupně upadá většina Prušinovského kolegů.