house336

Nejsem Quentinův fanoušek a nikdy jsem nebyl, ale na Hateful Eight jsem se poměrně těšil. Říkal jsem si, že ta myšlenka může být velmi dobrá. Nicméně Tarantino by se ujal spíše jako spisovatel, protože ve chvíli, kdy začne psát, tak neumí přestat. Nedovedu si představit, kolik materiálu vůbec neprošlo střižnou, aby se vůbec stlačil pod 3 hodiny a stejně bych stříhal dál. První hodinka má skvělou hudbu, ale je přecpaná dialogy, které nejsou moc zajímavé a spíše nudí. Pak konečně dojde k tomu napětí. 9 lidí v napjaté atmosféře, plní tajemství, nádherně napsané. A pak se objeví Channing, celá scéna začne postupně červenat, a Quentin je tam, kde je vždycky. Já se nedivím, nejsem ani překvapený, jen toho nejsem zkrátka fanouškem. 3* každopádně za další Enniovu krásnou hudbu, herecké výkony (ve skvěle napsaných postavách) a celkově dobrou, napjatou atmosféru. Ale víckrát už to patrně neuvidím, stejně jako Djanga.

Asi největším zklamáním je ta dlouhá doba, během níž jsme na tohoto Sherlocka čekali. Tvůrci se pokusili udělat takový půl na půl výtvor, ve kterém v podstatě vysvětlí konec 3.série, aby se nám zavděčili. Taky naznačili, jak Sherlock přežil svou smrt. + hodili část dílu do doby původního Doylovského Sherlocka. A v neposlední řadě se snaží zavděčit do dnešní době přeživším Sufražetkám. Neboli je tam 20 minut pro každého, aby se vlk nažral etc. Nicméně jako ucelená forma to nefunguje. Pod 3* jít nemůžu, protože to vše má pořád skvělé vtipné dialogy a oba protagonisté mají i tady své kouzlo. Ale to je tak vše. (Navíc bych chtěl poděkovat ČT, díky níž jsem si opravdu cítil světově - 24 hodin po premiéře na BBC, neskutečné),

První byl pravdivý, méně zábavný. Druhý už byl velmi povedený a ukázka na třetí pobavila ve svých 5 sekundách. Kolem a kolem to má stoupavou tendenci a myslím, že z toho v konečném důsledku vyleze dobrý počin... Po dílech jako Marcel nebo Číňan jednoznačné 4*. Sice je pravda, že ta krátká stopáž nebývá tak úderná jako u Blaníku, ale i tak dobré.

Po pilotu se to pohybuje okolo těch 3*, ale není to nic světoborného. Už po dvou minutách mě ten umělý smích absolutně vytáčel, především proto, že byl velmi nahlas, aby hloupý divák pochopil, že teď se má smát a navíc k němu ani nebyli správné chvíle. Zápletka je velmi jednoduchá a okoukaná, stejně tak vtipy jsou většinou na hranici klišé. Co to drží celkem dobře je hlavní dvojice. Uvidíme, jak dál./ Po první sérii se to hodnocení mírně zvedlo. Ten seriál je příjemný a hlavně není trapný. Trochu mě mrzí, že Matthew Perry si v posledních letech píše neustále ty samé postavy, akorát jim mění jméno. Nicméně si myslím, že se to může na obrazovkách udržet nějakou dobu.

Ten film jsem ještě ani nedokoukal, protože po přečtení knihy mě vůbec nebavil. Nevím čím to bylo, ale přišlo mi, že ten film nepřišel s ničím jiným než kniha, jen ty kapitoly tak otrocky proletěl. Určitě by mě pobavil, kdybych nečetl knihu, ale takhle je celkem nudný.

Myslím, že tak 8. či 9. díl by měl každého přesvědčit pro 5*. A pokud ne, tak poslední díl od Pavarottiho provedení Nessun dorma, až po závěrečné titulky. Nikdy bych nevěřil, jak dobře se zdá zvládnout komiksový hrdina [mimo Batmana ;-)]. Daredevil občas balancuje na hranici uvěřitelnosti, ale záleží na tom, nakolik vás uchvátí a tudíž, nakolik mu to odpustíte. Jeho hlavní výhodou jsou postavy, a to především, jak skvěle jsou napsány. U většiny ostatních komiksových hrdinů na to tvůrci důraz nekladou, hlavně ať se to blýská, vybuchuje a má to happy end pro všechny diváky, které na to při PG-13 dostanete. Netflix se jako již tradičně pouští do inovativního projektu a to velmi úspěšně. Vytváří (aspoň dle mého) nový typ záporáka. Žádný slaboduchý maniak, co se snaží zničit svět; ale spíše idealista, se spoustou lidských vlastností a chyb, se kterým se dá poměrně dobře ztotožnit. Stejně jako všechny ostatní postavy dělá vše s určitým záměrem, který, i díky skvělému scénáři, dává smysl. V podstatě žádná postava nedělá nic, co by odporovalo jejich povaze či cíli. Nechtěl bych se opakovat, tudíž shrnuto a podtrženo je Daredevil nesmírným překvapením, s koncem uspokojivým a zároveň připraveným k dalšímu vývoji, Charliem Coxem, jakožto nesmírně nenápadným a charismatickým hlavním hrdinou, bojovými scénami, jež jsou nesmírně reálné svým provedením (i když občas ne úplně důvěryhodné, co do schopností téměř polomrtvého člověka) a mými dvěma dny, o které jsem rád přišel.

Ricky je zkrátka geniální moderátor, obzvláště pro takovéto příležitosti. Další roky s Tinou a Amy šli celkem očekávaně do kytek, protože se snaží být stejné.

Jakkoliv tomu chyběl příběh a v podstatě i scénář, tak to byly nesmírně rychle utíkající dvě hodiny. Dalo by se to nazvat takovým sestřihem těch nejlepších misí z Mafie, kde si zastřílíte na všechno, co se hýbe třeba v hotelu nebo na nadzemním parkovišti. Zkrátka svižné, užijete si odpoledne, byť z toho nedostanete ucelený příběh. Navíc na mě velmi zapůsobil Ryan Gosling. Do této doby jsem s ním viděl asi jen jeden film, nicméně má v sobě nesmírné kouzlo, jímž si tahá každou scénu, ve které se objeví. Jinak závěr pěkně po americku, rasově spravedlivý. Příjemný večer.

Již druhý dánský film (opět s Madsem) ve dvou dnech mi způsobil těžkou emocionální újmu. Opravdu těžký, psychologický snímek (přesně tak, jak si Seveřané představují umění již po staletí) rozhodně volá po otrlosti diváka. Ukázka toho, jak jedna drobná událost navždy zničí váš život a na Lucase se vždy budou dívat mezi prsty, nehledě na pravdu. Je zbytečné házet zde do plénu superlativy, stačí se podívat a pochopit. Při Štědrém dnu se musí hrdlo sevřít každému.

Tady se opravdu nebojím sáhnout pro 5*, protože film plní přesně to, co se od něj dá očekávat. Když se dal Tarantino na westerny a přišel se svým úchylným Djangem, tak každý normální western potěší. Z pera dánských scénáristů vzešel opravdu syrový, hutný, žánrový film, který nahodí a drží atmosféru. Stopáž je ideální, protože příběh nebylo kam dál protahovat. Drobně mě zklamal takový trochu američtější konec, ale nic víc tomu nelze vytknout. Eva Green ve velmi těžké roli, protože zahrát celý film pouze a jen obličejem (a být uvěřitelný) je těžká zkouška, se kterou si zvládla poradit. A o Madsovi se ani není třeba zmiňovat. On je ten, kdo mě na film přivedl a nezklamal. Opravdu skvělá ukázka evropské tvorby.