Ant

Hodně hodně slabé. Ty omezené informace šlo nacpat do dvou dílů. Dokument nepřináší vůbec nic nového. Jen přebral informace, co proběhly v novinách a médiích a ty převyprávěl. Vůbec se nesnaží odkrýt Epsteinovy komplice nebo jak daleko sahal jeho pedofilní kruh. Už vůbec nic se tvůrci nesnaží zjistit, co se vlastně stalo v noc jeho údajné smrti. Pořád dokola jen omílá výpovědi jeho obětí. To je samozřejmě důležitý aspekt, ale už po jednom díle se to začne opakovat. Někdo očividně jen zahlédl populární téma a rychle slepil dohromady dokument, který bohužel jen klouže po povrchu.

Ze začátku dost dobré. Má to spád a skvělé tempo. Ale jakmile se začne odkrývat příběh, film začne mít čím dál větší trhliny. Lařin otec zmizel, protože mu zemřela manželka a začal být posedlý nějakou divnou Japonkou, co šířila smrt? To vážně nedokázali pro takhle drahý film najít lepšího scénáristu? No a nemluvě o druhé půlce filmu, kde přestává dávat smysl úplně všechno. Posledních 20 minut jsem se úzkostlivě dívala na hodiny, protože se na to nedalo dívat. Indiana Jones jen smutně kouká, co se to s tímhle žánrem stalo.

První tři epizody vás namotají na seriózní příběh ze zlaté éry Hollywoodu a jak se tehdy žilo menšinám všeho druhu. Příběh gigola, co se snaží uspět jako herec jen proto, že ho v dětství bavilo chodit do kina? Paráda. Stupidní jako facka a zároveň uvěřitelné. Jenže to jsem netušila, že Murphy z toho plánuje udělat Glee na x-tou. Další 4 díly jsou napsány ve stylu, kdy scénáristi sebrali několik "woke" hashtagů z Twitteru a postavili kolem nich příběh, který je asi tak uvěřitelný jako sníh v létě. Aneb všechno je krásné, pozitivní, postavy úplných grázlů najdou svědomí bez jakéhokoliv vysvětlení. Herci jsou jednorozměrní jako příběh samotný. Jediný Jim Parsons hraje jako o život. Seriál jsem dokoukala se znechucením z toho, jak tohle vůbec někdo tohle schválil do produkce.

Dokonalý slow burn s tak hustou atmosférou, že by se dala krájet. Celých deset dílů funguje úžasně jako celek. Cynthia Erivo a Ben Mendelsohn jsou vynikající. Až mi bylo líto ty postavy opustit. Finále je pak neskutečný nářez. Scéna v lese mě vynervovala jako málo co. Tahle epizoda mě taky vyděsila nejvíc ze všech. Rozsvítila jsem světla v polovině baráku, než jsem došla do ložnice a za to má The Outsider 5-tou hvězdu.

Absolutně nekompromisní a originální, tím pádem pro běžného diváka asi trochu nepřístupné, ale pokud se naladíte na vlnu Safdiů, budete odměněni skutečně nebývalým zážitkem. Místy jsem myslela, že mi z té úzkostlivé atmosféry praskne žilka v oku. Sandler podává životní a dá se říct až kultovní výkon. Howard si tady projde opravdu peklem. Konec je šokující, ale padne tam jako žádný jiný. Další kiks Oscarů, bohužel.

Pokud vám sedne Waititiho humor, tak si JoJo Rabbit zamilujete v prvních několika vteřinách. Začne to jako předvídatelná parodie na dějiny 2 sv. v. a postupně se z toho stane nejen čím dál zábavnější komedie s nekorektním humorem (smálo se celé kino), ale hlavně drama s takovou spoustou dojemných scén, co se vám vryjí pod kůži, že jsem měla několikrát slzy v očích. No a ten konec je definice feel-good finále a to už slzy tekly regulérně. Malý Jojo a Scarlett Johansson jsou vynikající.

Celkově lepší než první řada, protože mě hlavní hrdinka neštvala svou tupostí. Zvrat na konci výborný, Joeova existenciální krize uvěřitelná, hejtování LA zábavné a díly s LSD a "vyšetřováním" zkrátka boží. Není nic lepšího než soucítit s naprostým psychopatem. You baví čím dál víc.

Já vám nevím. Jako whodunnit to docela funguje, ale film tak nějak vyvrcholí v první třetině určitým odhalením a pro mě za mě to v tu chvíli mohlo skončit. Na to jaké má film obsazení je většina herců zoufale nevyužita. Craig a jeho Colonel Sanders má jen jeden rozměr. Ana de Armas jediná vyčnívá a to tu máte takové jména jako Shannon, Lee Curtin, Colette. Takové And Then There Were None sice není komedie, ale udrželo moji pozornost celé tři hodiny. Ale chápu, proč některým film sedl. Johnson zkrátka není moje krevní skupina.

S každou minutou lepší a lepší, protože si začnete uvědomovat, že ten film stojí právě na tom, že si na nic nahraje. Pomalu spěje ke konci, který vás zničí jedinou konverzací (pokud si nepamatujete přesnou historii Henryho V). Vynikající režie a komorní, ale o to silnější hudba. Nejvíce mě ale dostal Chalamet, který mě zatím v každé roli iritoval, ale tady snad podal nejlepší výkon, jaký jsem za rok 2019 viděla. Neskutečně vyspělý a emočně doladěný k dokonalosti. Opět škoda, že takovou věc člověk nemůže vidět v kině...

Ačkoliv pana Scorseseho uctívám jako boha mezi námi smrtelníky, tenhle jeho vysněný projekt mě nechal podobně v rozpacích jako Silence. Filmařsky precizní, z některých scén mrazí a při sledování trojky DeNiro/Pesci/Pacino se mi chtělo skutečně brečet, protože ničeho podobného se už od nich nedočkáme, nicméně stopáž 209 minut dnes asi neobhájí nikdo. Stojím si zatím, že film by fungoval skvěle jako třídílná minisérie. Vůbec by mi nevadilo, kdyby nejmladší verze hlavních postav hrál někdo jiný. Navíc po tříhodinové palbě desítek různých jmen z mafiánského podsvětí, jsem usoudila, že to na jeden zatáh prostě nedám. Nicméně posledních cca 40 minut filmu jsou zcela devastující. Ať už je to telefonát Franka Hoffově manželce nebo moment, kdy přijde za Peggy. Ve výsledku je to film, o tom, že stáří a samota jsou někdy tím největším trestem. Na poslední záběr budu vzpomínat ještě dlouho.