smrt.ka

Šok! Zlo! Smrt! Násilí! Absolutně zvrhlé! Tak trochu psychopatické. Přestylizované. Artistní. Nevkus zabalený v absurditě s mašlí ironie. Myslím, že je to jeden z nejrozporuplnějších filmů, jaké jsem kdy viděla. Skvěle napsané postavy, dobře laděný humor (jež je svým reálným základem - tedy inspirací současné společnosti spíš k pláči), a dobré dialogy (i když to není úplně to "moje"). Váhala jsem mezi 4 nebo 5 h. Za odvahu a vytrvalost kolem tohoto snímku dávám 5. Ačkoli dřív, než za rok si tenhle náročný film nepustím. Ať si říká Trent co chce, že to viděl 50krát po sobě mu nevěřím. To by mělo velmi silné trvalé následky, a to jsem díkybohu nepostřehla.

Dlouhou dobu můj vůbec nejolíbenější film, dnes ho nemůžu zařadit ani do své top10, přesto bude vždy, VŽDY mým "osobním" filmem a jedním z těch filmů, které mi otevřely bránu do světa kinematografie, kterou se teď pomalu, ale šťastně prokousávám. Pro mě je tento film také nejlepší ukázkou Hanksova hereckého umění, evokuje mi spoustu věcí, seznamuje mě s historií nemoci, která je dnes již "starou známou neoblíbenou celebritou" na seznamech ročních úmrtí. Streets of Philadelphia je pro mě možná vůbec nejlepší filmovou skladbou a dodnes se stává zřídka, abych se u ní nerozbrečela, jo. A to já moc často brečím, u hudby ne. Skvělý, fenomenální film!

Podle mě jeden z nejlepších filmů natočeného z toho překrásného (a jak je v tomhle filmu krásně nastíněno také krutého a trochu nelidského) období 19. století. Nebudu se tajit tím, že mě by se ten film zdál skvělý (ovšem když to pojmu velmi subjektivně), i kdyby si Newland Archer otevřel na začátku knížku a nahlas z ní dvě a půl hodiny předčítal. Na začátku ho Daniel ztvárnil jako příliš hezkého a příliš obyčejného. Později nekonečně upřímného k sobě samému. Dále vnitřně odvážného. Rozpolceného. Zoufalého. Nešťastného. A nakonec smířeného. A celý ten proces, který se skládal více než ze slov z výrazu a drobných gest, byl na celém filmu určitě vůbec to nejzajímavější a nejspíš také nejpodstatnější. Trošku mi na filmu vadí jeho přílišná učesanost, která jde od náderných kostýmů, bohatých rekvizit a četného komparsu mnohem dál - ovšem bohužel trochu na úkor příběhu - mám na mysli vypravěčský styl a možná "trochu" urychlený konec a na mě příliš rychlý spád z bahna k nebi. Poslední minuty se mi zdály opravdu asi nejhorší, ale díky bohu úplný konec se mi líbil moc. Byla by také hanba chválit jen Daniela coby hereckou perlu; Michelle i Winona totiž byly také (překvapivě?) opravdu velmi slušné, a kdybych měla vybrat jednu z nich, musela bych Winonu, protože ač Michelle mě celkově zaujala víc, Winona se své nepříliš "povahově atraktivní" a těžké roli chopila na výbornou. Dokonce mi i přes tu délku uběhl film velmi rychle. Vím proč. Každopádně myšlenka tohoto příběhu je věčná, důležitá a velmi trefná. A samozřejmě romantisticky ponurá...

Miluju Daniela. Miluju Irsko. Miluju drama, boje za spravedlnost a zkoušení lidského ducha. Miluju, když nám film může ukázat něco z té temnější stránky světa. Miluju, když se nadává na IRA. Miluju, když filmy začínají s písní, kterou zpívá Bono. Tak co, je stále nutné, abych se vyjádřila k filmu samotnému?

Film je podle mě tak čtyřhvězdičkovej, ovšem humor a herci pěti, tedy dávám pět. Nejen téma má co do činění s bohémy, bohémové jsou i ve formě, i v tom humoru. Je to něco mezi absurditou na hraně dadaismu, stylizací a pokusem o vytvoření autentické atmosféry života a myšlení určité skupiny lidí (obecně bohémů). Zároveň je to velmi kinematografické, poetické a nenucené, překvapivé, neokoukané a hravé. Chci to vidět znovu.

Bylo hanba, že jsem tenhle snímek ještě neviděla, o to víc jsem se těšila, když jsem jej zavětřila v programu. Všechno to šlo ale nějak rychle... Děj se držel předlohy zuby nehty, ale nestačil jí v udržení hororové nálady. Přidal si navíc krásnějšího, lidštějšího, zamilovaného Oldmana, ale i ten mě časem překvapivě omrzel. Postavy se mi zdály přehnané. Krásná Mina byla tak nevinná a její kamarádka Lucy tak nadržená, až se mi z toho ježily vlasy. Každopádnbě nemůžu říct, že jsem se nebavila a že to byl špatný film, to určitě nebyl. Jen mi přišlo, že hraje příliš na efekt kbelíků krve a ošklivé (a občas zase krásné) tváře Draculy, což na mě asi nezapůsobilo tolik, jako na druhé.

To byl nádherný film! Osobní jako román. Jemný jako ústřední melodie.

Řekla bych, že už dávno je jasné, že Cronenberg je génius. Už mě to slovo trochu štve. Film zabral - ne zabral, omámil, to je to slovo. Film omámil, rozpitval a zase mě slepil. Pan Weller byl úchvatnej a stejně úchvatnej byl Roy, kterého dávno miluju. A ten konec, bože, jak tohle může někdo natočit, jak tohle může dát někdo dohromady. Ještě teď mám pocit, že se všechno kolem mě lepí a lidi jsou agenti.

Příjemná pohádka s (jako vždy) poměrně nudnou hlavní postavou, ale o to lepším skvělejšín a úžasnějším záporákem (ať žije krásně odporný Rickman!) a jako vždy sympatickým a charismatickým Freemanem (ty role mu píše někdo na míru?). Mám chuť se na to podívat co nejdřív znovu.

David Lynch je přece malíř. Wild at heart je slušný obraz, vlastně je neuvěřitelně zábavný. Ale to, proč si podle mě zasluží 5 h. je v detailech, ne v samotném celku. Laura Dern se mi tady přestala po Modrém sametu protivit, dokonce se mi zde líbila. Dafoe a Diane Ladd byli neuvěřitelní! Scéna, kde si Luly matka "maluje" celý obličej rtěnkou, byla pro mne vrcholem filmu a scénou tak silnou (a skvělou!), že na ni dlouho, možná nikdy nezapomenu. Ty řečičky o hadím saku, individualitě, vztazích s rodinou a jejich zvláštně silné lásce byly hlavním pohonem filmu, který se lehce line až ke konci. A konec byl navíc překvapení. Ps: Ovšem největším překvapením pro mě bylo, jak málo byl Wild at heart šílený. Nebo, že bych si už tolik zvykla?