Rimsy

Sluncem a nostalgií protknutá dovolená problematického otce a jeho dcery, která se mu alespoň zpětně snaží porozumět. Povedené indiečko příjemně uteče a párkrát se vytasí se silnými okamžiky, v součtu však nenabízí nic zlomového. Více zde.

Další zdařilý desktopový thriller, který sice stojí na značně vykonstruovaném případu, podává ho však velmi stylově a zábavně. Více zde.

Todd Field po dlouhé odmlce předkládá po všech stránkách monumentální biografii fiktivní dirigentky, která je jedním z nenápadných predátorů 21. století. Rozporuplné postavě vdechuje život Cate Blanchett a Field se důsledně vyhýbá jednoznačnému výkladu jejího charakteru i celého dění. Jeho snímek je natolik precizní, až místy působí odtažitě, divácky však nabízí velmi obohacující zážitek. Více zde.

Funkční policejní procedurál, který nenadchne, ale ani neurazí. Jako výplň večera Infiesto dobře poslouží a jak ukazují data o sledovanosti, nekončící zástupy fanoušků kriminálek přesně něco takového chtějí. Více zde.

Rebelie v mezích slušnosti, ze které nevyplyne nic nad rámec předvídatelně jednoduchého poselství. Korzet je tedy opravdu jen solidním kostýmním dramatem, díky němuž se lze spravedlivě pohoršit nad tím, co jsme chápali i před jeho zhlédnutím. Více zde.

Po sérii nepříliš kvalitních děl se Rudolf Havlík vrátil na úroveň Pohádek pro Emu z roku 2016 – tedy k neurážející romantice, která v rámci žánru funguje a láká diváky na populární herce v příjemném prostředí. Co víc chtít? Více zde.

Z očekávaného Babylonu se vyklubal komerční propadák, jedná se však o jeden z nejopulentnějších filmů roku, jehož hudbu ani obrazy z hlavy jen tak nedostanete. Tříhodinový výlet do Hollywoodu před téměř sto lety se tedy rozhodně vyplatí.

Co se stane, když žák osmé třídy prochází existenciální krizí? Kamarádi ho v tom samozřejmě nenechají a pomohou mu najít smysl života, to dá rozum! Ale co když i oni tápají? Drama o dospívání Nic vychází ze silného nápadu, jeho realizace však značně pokulhává.

„Nikdy jsem vám nerozuměl. Ani tobě, ani tvé matce,“ kroutí velkostatkář hlavou nad nečitelnými citovými pochody své dcery Evy. Ta se v podání okouzlující Hedy Kiesler (později Lamarr) stala sexuální ikonou 30. let a československé kinematografii přinesla obrovskou publicitu. Mravokárci měli se snímkem řadu problémů, tomu však na popularitě neubralo – spíše naopak.

Jan Bušta ve svém dlouho chystaném debutu dal vzniknout těžko hodnotitelnému filmu, který snad ani není možné plně pochopit rozumem. O to působivěji a sveřepěji však dílo předává spoustu nepříjemných emocí, což je vzhledem k tématu zcela adekvátní.