Dont

Díky roztřesené kameře a téměř dokumentárnímu způsobu práce se jedná o poměrně autentický pohled do brazilské chudinské čtvrti, kde vládnou tvrdou rukou drogové gangy a policie víceméně přihlíží nebo raději rovnou spolupracuje. Pokud je půlka toho, co se ve filmu děje, pravda, tak nevím, jestli se policii v Riu dá vůbec říkat policie. A to nemám na mysli speciální jednotku BOPE. Ti zkorumpovaní sice nejsou, ale o jejich zdravé mysli mám také jisté pochyby. Tvrdé, syrové a „nepopulární“, takové je tohle akční drama, protože se na to rozhodně nekouká hezky. Trochu pak zamrzí občasná režisérova neobratnost nebo zbytečné a laciné chyby ve scénáři (např. když Nascimento říká, že André se zachoval naprosto hloupě a o pár desítek sekund později řekne, že Neto nebyl tak chytrý jako André, nebo jiné nelogičnosti ve Nascimentově vyprávění). Slabší čtyři hvězdy.

Film mi už na podzim doporučil uživatel Lighter, projekci jsem ale odkládal, až jsem o víkendu narazil na snímek znovu, tentokráte mezi oblíbenými filmy Brinkley s velmi pozitivním hodnocením. Více jsem tedy již neváhal a mohu též jen doporučit. Takhle vytříbený scénář se moc často nevidí. K tomu ještě nutno připočíst úžasnou kameru a na míru padnoucí hudbu. První polovina je taková "seznamovací", jsou představeni všichni aktéři a vytváří se potřebná živná půda pro daleko rychlejší druhou polovinu, kde se teprve vytahují kostlivci ze skříní… Přiznám se bez mučení, že jsem tu režisérovu návnadu sežral i s navijákem. :))) Matthew MacFadyen válí nevídaným způsobem, jeho jméno jsem poprvé zaregistroval nedávno při sledování Pýchy a předsudku, následně se mihnul v Robinu Hoodovi a vedlejší part si střihnul v Anně Karenině. Po nyní zhlédnutém In My Father's Den bez rozpaků putuje do širší skupiny mých oblíbených herců a jsem hodně zvědav na jeho další hlavní roli, protože do těch vedlejších je ho trochu škoda.

Vždycky jsem měl slabost pro velké kočkovité šelmy, zejména pak ty pruhované, takže tygr (byť digitální) v jedné z hlavních rolí byl pro mě nakonec tím pomyslným jazýčkem na vahách, zda se na film jít podívat do kina, či nikoliv. Zvolil jsem variantu 2D v zájmu vyhnout se podle recenzí tragickému dabingu a nelituji. Film tedy nikdy nebude mojí srdcovou záležitostí a ani nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem letos viděl, ale má co nabídnout, především díky pohádkovému příběhu a vizuální stránce, s kterou si Ang Lee skutečně vyhrál. Je to taková příjemně odvyprávěná pohádka o fantaskní plavbě mořským světem, kde mladík a dravá šelma obtížně hledají společnou řeč a divák společně s hlavním hrdinou odpovědi na otázky, co je to víra, jak ji lze chápat a jak s ní naložit v našem životě. Na moři to Ang Leemu šlo bezvadně, i delší úvod v Indii byl akceptovatelný, a když už neohromil, tak alespoň nabídl pár vtípků. Minusem je několik kýčovitých scén, občasná naivita a hlavně závěrečné minuty plné objasňování a vyprávění alternativního příběhu, v těchto chvílích film ztrácel švih i pevnou půdu pod nohama. Ale jako celek se na to hezky koukalo, tak proč nedat čtyři hvězdy.

Film stojí na divácky vděčné myšlence cestování časem. Kdo by nechtěl trochu poopravit dějiny k obrazu svému a když se jedná o přesun celé letadlové lodě na počátek druhé světové války v Pacifiku, tak se logicky nabízí nesmírně zajímavé možnosti. Pobaví tak očekávané momenty prozření velitelů lodi, doprovázeného nejapnými pohledy zajatého japonského pilota na americké stíhačky nebo zmatenost amerického senátora ohledně utajené supermoderní výzbroje. Když už se ale doopravdy těšíte na nějakou pořádnou akci, režisér příběh rázně utne, takže vrcholem veškeré akce je sestřelení dvou naleštěných letounů Mitsubishi A6M Zero. Herci nedostali moc prostoru k hraní, což je škoda, protože obsazení nebylo marné. Závěrečná pointa po předchozím průběhu nebyla až tak překvapivá a efektní, jak zřejmě tvůrci zamýšleli a očekávali.

Už to tady velmi trefně popsal Hroubek, mohu jen souhlasit s jeho komentářem. Pro mě je Argo jeden z nejlepších letošních zážitků v kině, Benu Affleckovi se v úvodu podařilo velmi zdařilým způsobem zasvětit všechny „nezainteresované“ diváky a celý sál jen tiše zíral. Když pak došlo na samotnou exfiltraci, napětí by se dalo krájet. Oceňuji Affleckovo umění kombinovat právě dramatické momenty s vtipem, které tady předvedl v plné kráse. Dokázat diváky rozesmát vtipnou replikou a vzápětí se vrátit zpět na horkou půdu a přitom nijak neslevit z dramatičnosti situace. Vydatně si vypomohl skvělou hudbou Alexandra Desplata. Hereckými výkony jsem byl nadšen, v čele se samotným Benem Affleckem (který u mě stoupá vzhůru), přesvědčivým Bryanem Cranstonem a zábavnou hollywoodskou dvojkou Johnem Goodmanem a Alanem Arkinem. Zaujal mě také překladatelský a titulkářský oříšek Argo fuck yourself, přeložit tohle do vhodně češtiny asi nelze.

První polovina filmu s působivě budovanou atmosférou je hodně slibná, v té druhé „dospělé“ už to nebylo tak bezchybné, ale na plné hodnocení mi to stačilo. Bylo to dostatečně poutavé a propracované, líbil se mi „šťastný nešťastný“ závěr z režisérské verze, holt žádná alternativní realita není dokonalá… Nezklamali mě ani herci, Ashton Kutcher předvedl docela přirozený výkon, který se do takto laděného snímku perfektně hodil.

Podobně laděný snímek jako Blue Valentine, poctivá a nepříjemná sonda do zdánlivě běžné americké rodiny. Nekoukalo se na to vůbec příjemně, tyhle filmy většinou na duši nepohladí a u srdce nezahřejí. Přesto, anebo právě proto, je to za pět hvězd (okolo 90%), protože mě imponuje ta odvaha Sama Mendeze natočit snímek, jenž svým nezastřeným a kritickým pohledem na manželství, kariéru a naplnění životních cílů těžko pobaví mnoho diváků, ale přesto si klade ambice uspět a sází na osobitou režii a skvělý scénář, které jsou vydatně podepřeny brilantními hereckými výkony. Krize ve vztahu, nápad na oživení vztahu, jeho idealizace samotnými aktéry, následné přijetí (resp. odmítnutí) okolím, nastávající komplikace, gradace napětí ve vztahu a vše končící ve slepé uličce, plus trefné komentáře „blázna“ od sousedů, který paradoxně jediný má dar od režiséra vidět věci tak, jak jsou. Tohle já beru jako skvěle odvedenou filmařskou práci.

Výborné herecké obsazení (Christopher Walken byl boží), parádní hudební doprovod z dílny Dannyho Elfmana a působivá atmosféra, to jsou hlavní taháky této ponuré hororově laděné detektivní pohádky. Kdyby šel Tim Burton ještě víc do hloubky a nezůstal pouze v té humorně zábavné rovině, mohlo to být ještě lepší.

Oceňuji především nenapodobitelnou Leoneho režii, precizní výpravu a silný epický příběh party kluků z New Yorku. Přesto tam vidím až příliš nedostatků, které mi brání v plném hodnocení, patří mezi ně i občasná zdlouhavost a tempo pomalejší než pomalé. Chytlavá ústřední melodie Ennia Morriconeho se vydařila, ale moc dalších podobně vydařených hudebních motivů jsem nezaznamenal, v tomto ohledu bylo jiné Leoneho veledílo Tenkrát na Západě bohatší a zdařilejší. Herecký výkon Roberta De Nira netřeba komentovat, hodně se mi líbil James Woods, ovšem s výjimkou závěrečného vystoupení. Zábavné bylo vidět den po projekci Vlasů Treata Williamse v úplně jiné roli, nakrátko ostříhaného a slušně oblečeného odborového předáka. Vhodně byly obsazeny i dětské role. Jednu zásadní výtku bych ale ke castingu přeci měl. Nemám nic proti Elizabeth McGovern, ale její obsazení byl přehmat. Deborah v její podání byla v nekonečném kontrastu s dívčí krásou Jennifer Connelly. Hůře ji snad nalíčit už nemohli, jestli tohle byla Nudličkova osudová láska… Bohužel na filmu se též notně podepsalo to stříhání z původní, ještě delší verze. Hlavně takový Joe Pesci by mohl vyprávět… Asi s ním ten výtah onehdy spadnul… A to jsem viděl tu čtyřhodinovou verzi, nedokážu si představit, jak a kde to osekali pro tu zkrácenou.

Bohužel mi pár fantastických minut na konci nemůže vynahradit ty předchozí dlouhé a nepříliš záživné minuty. Pokud to mám hodnotit komplexně, tak závěrečné pětihvězdičkové minuty mohou jen vylepšit celkově rozpačitý dojem. Nestává se často, aby muzikál zachraňoval děj, většinou je propracovanost děje upozaděna ve prospěch dominantní hudební složky. Jenže mě se většina písniček nelíbila, možná tři nebo čtyři, víc asi ne. Postavy mi taky zrovna k srdci nepřirostly, asi nejzajímavější byla pro mě role obsazená Johnem Savagem, který toho sice moc nenahrál, tvářil se pořád stejně, nechal se dokonale oblbnout svůdnýma očima Beverly D'Angelo, ale zaujal alespoň jeho osud vojáka, který má pár dnů života, než půjde do války. Mnozí tady Vlasy pasují na možná vůbec nejlepší muzikál, no nevím, hodnocení na Imdb 7.2 nebo zahraniční recenze tomu tolik nenasvědčují. Mám raději jiné Formanovy filmy, tohle si asi znova nepustím.