H34D

Maminko, oni mi vzali mého domácího mazlíčka - slona, tak já se vydám na jiný kontinent a půjdu jim zlámat všechny kosti v těle, jo? Můžu? Prosííím... Dobře broučku, tak běž a až budeš bojovat s třímetrovými anomáliemi lidské rasy a budeš mít po ruce slůně, hoď ho po nich... No, nebudu to v sobě už déle držet a vykřiknu: "Proboha, proč k tak luxusním bojovým scénám tak stupidní scénář?!" Bitky a efektní akrobatické předváděčky jsou naprosto úchvatné a navíc Tony Jaa je zvládá i bez speciálních efektů a častého střihu! Opravdu škoda, že mu nevymysleli lepší dějové pozadí... 7/10

Ong-bak je film, jenž dobře ví, že na béčkové bojovky se lidé dívají jen kvůli pořadné akci a řežbě, přičemž příběhu nikdo větší pozornost nevěnuje. Proto na lehkém (rozuměj: jednoduchém až primitivním) dějovém pozadí rozehrává spoustu líbivé akce plné akrobatických kreací, kterou rozšířil i do scén, kde bychom ji dříve nečekali. Tony Jaa je mladý talent, který směle popírá fyzikální zákony a snad i biologické limity lidského těla a režisér toho pěkně využívá. Tony nebude přece obíhat překážky, když přes ně může udělat za patřičně zpomaleného záběru salto, nebo se pod nimi efektně sklouznout, že ano?! Ano a ano, tento film skutečně je dělán výhradně pro efekt, na divácké pobavení a potěšení, ovšem když to funguje, tak proč ne? 7/10

Strážci jsou přesně to, co bych od Zacka Snydera nečekal, tedy žádná jednoduchá, povrchní a sezónní záležitost (300), představují odlišný pohled na superhrdiny, řeší co se stane, když společnost dosáhne svého a nadpřirozených strážců už zdánlivě není zapotřebí. Hrdinové jsou odpadlíci zvedající se ze země a nemusí to být ani kdovíjak vznešeným způsobem, film vykresluje jejich psychologii i duševní filozofii bez mýtů. Strážci mají naprosto úžasnou ponurou a depresivní atmosféru, díky které delší stopáž není překážkou, nýbrž naopak žádaným prodloužením unikátního, temného zážitku. Jsou v každém detailu prožitým, emocionálně působivým i myšlenkově vyspělým filmem s extrémně líbivým (audio)vizuálem... 9/10

Cesta do hlubin študákovy duše je možná milejší, lidštější a líbivější, ale pro mě je jedině Škola ten opravdový základ života! Tedy až na tu drobnou rudou agitku... Jinak je však satiricky ještě střelenější, o zlomeček vtipnější, ale přitom stále v lecčems trefná a překvapivě i moudrá (samostatné myšlení vs biflování nazpaměť). Herci byť někdy věkově nesedí si vyhráli se svými rolemi skvěle a profesoři jsou taktéž, ať už chtěně, či nechtěně, vtipní. Problém je jen v tom, že člověk nesmí od 70 let starého filmu očekávat ultimátní nadčasovost a spíše si nostalgicky zavzpomínat... 8/10

Navzdory některých zdejších ohlasů, byl můj bezprostřední zážitek ze Vzpoury ve věznici Carandiru extrémně kladný. Je to jeden z těch filmů, u kterých jsem měl nejen radost z dějě - sympatických epizodek týkajících se jednotlivých vězňů, ale i ze samotného vyprávění, které ve mě svým prostředím, jakousi lehkostí, ale i syrovostí a celkovou přitažlivostí navozovalo blažené pocity bez ohledu na to, v jaké fázi dramatického oblouku (pokud se dá o něm vůbec mluvit) se zrovna nacházelo. Po určitém odstupu si však nemohu odpustit pár výtek - rozkouskovanost narativní linie postrádala skutečnou celistvost + tah na branku a pokud tím tahem mělo být "jen" krvavé potlačení vzpoury, tak to je zase poněkud samoúčelné vzledem k tomu, že vězni byli vesměs celou dobu vykreslování jako sympaťáci (což už samo o sobě není úplně košer). 8/10

Syrový až brutální náhled ani ne tak do latinskoamerického podsvětí, jako běžného "nadsvětí" - do ulic, po kterých pobíhají děti... S pistolemi, s jejichž pomocí řeší všechny problémy. Děti, jejichž charaktery jsou až neuvěřitelné, ale přesto prý "based on true story"! Na zpracování je nejzajímavější mozaikovost vyprávění, film je složen ze spousty odboček, flashbacků a vedlejších linek, které ovšem nejsou vůbec vedlejší, naopak po složení dávají krásně celistvý obraz Města bohů. Tempo vyprávění je neúprosné a neúnavné, informace se z bohatého scénáře sypou jak na běžícím páse a člověk, ani kdyby chtěl, nemá čas se nudit... Jen je zvláštní, že jakkoliv působivě to všechno zní, Město bohů vám takovou díru do srdce neudělá. PS: Slepice přežila! 9/10

I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10

Co dělá klasiku klasikou a kult kultem? Jsou to klasické, ale pečlivé žánrové postupy, v případě hororu zajimavý příběh, jehož úvod není jen bezduchou průpravou k pozdějším hororovým scénám a ty samotné se také neskládají jen z temných místností, hektolitrů krve a samoúčelných lekaček. The Thing je samozřejmě nechutný dost, třebaže na efektech se podepsal zub času více, než třeba na Vetřelci, ale Věc je hlavně o hrůzostrašném neočekávaném zlu, které se může zjevit kdekoliv a z čehokoliv. Postavy rozehrávají úzkostnou hru o přežití a jejich strach se rovnoměrně přenáší na diváka. Přesto Carpenterova režie není kdovíjak unikátní (lehce béčkové motivy) a jen tak na okraj, absolutně otevřený konec mě nasral :) 8/10

Ač je úvod filmu velice slibný, z nepochopitelných důvodů po něm následuje přetažených 45 minut jakéhosi pokusu o budování napětí, kterému jsem ne a ne přijít na chuť. A nespravil to ani vývoj poté. Postavy se chovají opravdu dementně a mají strašně zpomalené pohyby. Opravdu nechápu tento způsob režie a vyloženě mě to irituje. Zkrátka nebudu to okecávat a hrát si na objektivitu, Carpenterovi a speciálně žánru slasherového filmu jsem vůbec nepřišel na chuť. 4/10

Spartakus je prvotřídní a megalomansky pojatý velkofilm s působivou cestou hrdiny, s kterým nelze nesympatizovat, parádními bitvami, emocionálními momenty a tisíci komparzisty, ale mám s ním jeden problém. Kubrick režijní mistr a génius samozřejmě je, ale měl se rozhodnout, zda chce tento film obsáhnout komplexně a historicky věrohodně, nebo jako životopis jednoho velkého člověka a nikoliv balancovat mezi tím. Historie je trochu zkratkovitá, nebo vyprávěna jednostranně prostřednictvím jediné postavy (viz druhá možnost) a pak jsou tady politické vsuvky, které jsou o poznání méně zajímavé, natahují stopáž do monstrózních rozměrů (198 min verze) a zejména poslední půlhodina po závěrečné bitvě už fakt nudí. Osobně na dějinách nelpím a jejich zjednodušenost mi vůbec nevadí, jen nechápu proč do velkofilmu s tak excelentním vzestupem (první hodina) cpát i neatraktivní politické linie a podobné natahovačky (např. zdlouhavé dialogy, kdy se neděje nic na pozadí). 7/10