H34D

Ale no tak, Tom je přece švihák i kdyby si neudělal Schwarzeneggerovská ramena z věšáku, jen to mluvení mu zde škodí (a tím i celé epizodě), za Toma a Jerryho by vždycky měly mluvit činy... A vůbec, co to Tomík balil za povrchní nánu, že ji tak záleželo na vzhledu? Důležité je přeci, co skrývá člověk / zvíře uvnitř, viďte pánové? :) 8/10

Jako malý jsem zde nedokázal pořádně překousnout absenci Toma, ale dnes s nostalgickou slzou v oku upřímně zbožňuji atmosféru a hudbu tohoto dílu. Je vidět, že Fred Quimby na rozdíl od břídila Chucka Jonese prostě neumí udělat špatnou epizodu a to co chtěl, vystihl dokonale. Roztomilá a okouzlující krása! 9/10

Golf dokonce ještě ve vtipnějším podání, než od pana Beana, je to vůbec možné? Navíc Tom a Jerry, byť spolu laškují, částečně i spolupracují, je toto vůbec možné?! Jak je vidět tak ano a hned je z toho jedna z nejlepších epizod vůbec. Navíc vytvořena před tolika lety - u Toma a Jerryho se mohli smát už i naši prarodiče, tak toto snad ani není možné... 9/10

Jedna z nejlepších epizod, možná úplně nejlepsí, neuvěřitelně vtipná a svěží. Tom je prostě romantik a v jeho spalující touze je schopen zulíbat i nepravou osobu - geniální. Taktéž zbožňuji skvěle ozvučenou mini-scénku, kde brnká psovi na rty :) ... Bože můj, nebo ten jeho výraz, když během honičky uštědří psovi cihlou... Nezapomenutelné. PS: Chytlavá hudba! 10/10

Píše se rok 1943 a válka zuří jak venku, tak i na prastarých televizních obrazovkách, v jedné se však namísto granátů hází rajčata, letadla neshazují bomby, ale banány, vojáci nejezdí v obrněných transportérech, ale v pojizdných struhadlech a po explozích se místo utrhnutých končetin jen zapráší a jede se dál... Klíčová otázka teď zní: která válka je která? A byla ta naše zakončena dopisem s předmětem "Send more cats", nebo "Send more Hitlers" ? Jsem zmatený :( 9/10

UPOZORNĚNÍ: Nenechte sledovat své děti seriál založený na agresi! Teorie naučeného chování empiricky i experimentálně prokázala, že jeden ze tří zdrojů vzniku agresivního chování jedince je pozorování jiných agresorů. Roku 1973 byl proveden výzkum v mateřské školce, kde děti zhlédly film, v němž osoby zacházely s hračkami s notnou dávkou agrese, tyto děti si následně po skončení filmu hrály se svými hračkami podobně agresivním způsobem! Milí rodiče, nedivte se pak, proč vaše 5 leté dítě při spatření myši začně hledat střelné zbraně, explozivní trhaviny, či alespoň sadu nožů, kterou okamžitě během sekundy vyhází napříč obývacím pokojem. Nedivte se, proč jste jednoho dne našli svou domáci kočku vypranou, vyžehlenou, rozmlácenou dvířkama lednice, se zapíchnutou vydličkou v zadnici, s popáleným ocasem, vykuchanou nožem a s useknutou hlavou v okně. Nedivte se, proč se z vašeho dítěte stává psychopatický, násilnický masový vrah a tyran, vše má totiž své logické opodstatnění a to se v tomto případě nazývá Tom a Jerry!

Staré klasické "kraťasy" a veškerá produkce Freda Quimbyho byla úžasná, perfektní, takřka dokonalá, někdy nádherně (dětsky) promyšlená a jindy ve své jednoduchosti geniální... Až natolik, že si vysloužila i dost nominací (a následných vítězství) na Oscara a to je co říct. Takové epizody jsem zejména jako dítě miloval a rád se nad nimi pousměju i dnes. Je to právě díky roztomilosti, vynikající vtipné animaci a pozor, také zvukům a hudbě, že bych jim hned s nostalgickou slzou v oku vlepil 10/10, jenže celkově seriál Tom a Jerry zažil i slabší léta, speciálně produkce Chucka Jonese (viz popis woodyho) byla překvapivě až o NĚKOLIK tříd horší, jak v humoru, tak v animaci. Škoda. 8/10

Barry Lyndon je film, jež skutečně nelze nazvat jinak než prvotřídním uměleckým dílem. Je to oduševnělá, vznešená, elegantní a pozor, velice skrytě také satirická freska vysoké anglické společnosti 18. století z pohledu vzestupu a pádu jednoho (ne)šťastného (anti)hrdiny. Ačkoliv film je až distancovaně chladný za účelem dokonalé preciznosti, která se mimochodem vydařila, v minimalistických náznacích lze zejména v první polovině pocítit náznaky hlubokých emocí a to nelze vysvětlit jinak, než genialitou jednoho z hrstky nejlepších režisérů všech dob. Bezchybný a okouzlující je také audiovizuální kabátek - nádherné scenerie snímané Kubrickovsky strnulou kamerou s patřičným odstupem a hudba - skvělá, dobová, potírající případnou zdlouhavost a zajišťující kontinuitu v pomalejších scénách... Ne, netvrdím, že Barry Lyndon je v každém momentu stoprocentně zajímavý a zábavný, protože není, ale je jedinečný, opojný a nezapomenutelný. 9/10

Na Nesnesitelnou krutost je třeba se dívat pozorněji než na běžné romantické komedie, ale na druhou stranu se také krutě nevyplatí aplikovat na ni velká měřítka jedinečnosti filmů bratří Coenů, protože tenhle film geniální skutečně není... Za vnějším tuctovým příběhem o neromantické lásce, zbohatlících a ziskuchtivých paničkách se skrývá vychytralá satira a manželsko-právnická parodie plná minimalisticky vtipných gagů (s jedním opravdu maximalistickým), které je třeba nejdříve prohlédnout a pak se jim můžeme od srdce zasmát. Film si nehraje na věrohodnou realitu, vše je přehnané v rámci jemné parodie a speciálně na první pohled nechutně sladký konec, chápu spíše jako úsměvné vyvrcholení absurdity. "You're exposed!" 7/10

Příběh z Bronxu, byť servíruje problému hned několik, je přímější, jednoznačnější, ale i jednodušší film, než ostatní slavné mafiánské modly (Kmotr, Mafiání, Casino, Tenkrát v Americe...). Je určen více pro masy - nevyžívá se ve stylovosti mafiánů, ale soustředí se na jemné, rodinné hodnoty a vliv na obyčejný život. Mladý syn morálně putuje mezi dvěma archetypy čestného otce a mafiánského bosse, ctnostného a respektovaného bosse, to je třeba zdůraznit, neboť film očividně ctí jeho "vznešené" vlastnosti a naopak pohrdá pouličními výtržníky s krajně rasistickými sklony. Film tedy nerozehrává morální souboj hodného se zlým, neboť na konci jsou hodní oba a apeluje jen na pouliční mládež a rasismus, což je do filmu vtisknuto možná trochu násilním, ale budiž... Robert De Niro je stále lepší herec, než režisér, ovšem debut se mu vyvedl skvěle... Lepších 8/10