MsUtahraptor

Dějově starší, nezáživnější, americký bratránek Ripper Street. Tam, kde případné nedostatky RS vynahrazují postavy, Copper nabízí partu nesympatickou, a to i z nedokonalého, lidského hlediska- s hlavním hrdinou v čele. "Ochránci" zákona si tady smí dovolit cokoli bez následků, protože jsou to přece ti správňáci. Rozdíl mezi policií a křiváky je především v nastavení úhlu pohledu. Mnohdy bezdůvodné násilí panuje oběma stranám, častá morální rozervanost hrdinů podobných děl zde nahrazena prostou bezohledností. Takto, prosím, ne. Hovad mám dost v reálném životě.

Slabší čtyři hvězdy. Druhá polovina, cca. od Annina přesvědčování o rozvodu, působí uspěchaně až zkratkovitě. Jinak je to to, co by se dalo očekávat od historické červené knihovny. P.S.: Ten plakát je pořád stejně strašný.

Můj oblíbený námět- přechytračení čerta- mou neoblíbenou formou- jakoby modelínové figurky se zdeformovanými obličeji-, vyprávěný Werichem, který pohádky umí.

Jedno z těch (pod)průměrných Béček s několika výraznými, nadprůměrnými momenty ("I'm on my period."; záskok "I'm a fucking wizard..." ve škole; seznámení s Noelle; fuck you, fuck you...).

Nejspíš by mi tenhle film měl přijít smutně romantický, ale rozzuřeně depresívní bude přesnější. Nepopadá mne nutkání zamáčkonout slzu, ani nedoufám, že někdy taky najdu TAKOVOU lásku, která by pro mne obětovala zbytek života sebemrskačskou snahou vrátit mi paměť alespoň na pár minut. Možná jsem necita, sociální idiot a "vůbec nevím, o čem mluvím", ale stále jsem toho názoru, že pokud se někdy dostanu do podobně neutěšitelné situace, ať by šlo o pouhou ztrátu sebeuvědomění, mysli a osobnosti nebo nehybné zírání do stropu a slintání do polštáře, radši bych po boku měla člověka, který by byl schopný uštědřit ránu z milosti, než připomínat o co jsem přišla. Kdysi jsem na podobnou situaci narazila v The Deep Blue Sea ("A lot of rubbish is talked about love. You know what real love is? It's wiping someone's arse or changing the sheets when they've wet themselves. And letting them keep their dignity so you can both go on.") a stále si myslím, že láska by neměla být "držet se zuby nehty", ale "vědět, kdy nechat jít". Dvě hvězdy za linku mládí.

Papání, dvě promíchané, leč víceméně samostatné dějové linky a špičková pasáž souboje s humry. Snad i díky větší aktuálnosti jsem zde více ocenila tu novodobou část.

Jako osoba, která protrpěla nejen "původní" film, ale i celou knižní trilogii oceňuji obzvláště "realistické" dialogy poukazující na morální nechutnost a nesmyslnost základních pilířů "díla" ("Are you stalking me, Mr. Black?" "Yes. I mean, unless you don't want me to. You do want me to, don't you?"). Nesmyslně obhrublé, nevkusné vtípky se zde na parodii vyskytují poměrně málo, tudíž chybí i faktor, který mi tento žánr kazí nejčastěji. Doporučila bych všem nebohým duším, které prošly stejným literárním traumatem, jako já. :D

Chcete-li brát v potaz dobu vzniku, přidejte si hvězdičku. Příběh a ztvárnění samotné se mi líbily míň, než verse z '58.

Jedna je obhrublá, jednostranně naivní s ohavnou minulostí, přítomností i budoucností, druhá je hloupý spratek. Love story, která u mne nemá naději na vyvolání jakýchkoli sympatií. Zpracování i herecké výkony dobré, ale charaktery pro mne osobně nepochopitelné a opovrženíhodné (ne kvůli morálce, ale z hlediska mentálního) dost na to, aby mne film, jako celek, nebavil.

Dalo se na to koukat, ale že bych pochopila co nebo o čem to vlastně mělo být, se říct nedá.