gudaulin

Po minimalistickém ranném snímku Podivnější než ráj, který jsem přijal s rozpaky, se u mě Tajuplným vlakem Jarmusch opět rehabilitoval. Jde o jeho tradiční styl s pomalým tempem vyprávění, zdánlivě roztříštěnou strukturou několika paralelně se odvíjejících lidských osudů, hrdiny jsou poněkud zvláštní týpci, kteří se vyznačují drobnými či většími povahovými úchylkami, a jejich životní osudy se v jednom okamžiku střetnou v ospalém chátrajícím motelu s dvojicí bizarních zaměstnanců. Jako obvykle si Jarmusch střílí z hodnot americké společnosti a tzv. amerického snu plného konzumního pozlátka. Jeho hrdinové jsou buď absolutní looseři nebo návštěvníci z ciziny, kteří obvykle ztrácejí iluze při konfrontování s americkou skutečností. Zvláštní roli hraje Elvis Presley jako symbol americké popkultury. Film boduje atmosférou, drobnými vtípky i zajímavým castingem a předvedenými hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %.

Na tenhle film jsem se nehrnul, byť série patří k mým oblíbeným. Už první reakce fanoušků a recenze mě ale varovaly, že tohle nebude můj šálek čaje, a očekávání se taky beze zbytku vyplnilo. Ne že by Salvation neměl co nabídnout, má velmi slušný rozpočet, triková stránka rozhodně není odbytá, disponuje i slušným tempem a akcí. V zásadě mají pravdu ty recenze, které připomínají příbuznost s Transformery nebo Šíleným Maxem. Jenže to je přesně ten druh filmu, který mě neoslovuje. Původní Terminátor dokázal vedle akce, naturalistického násilí a dobrodružných prvků vytvořit mýtus díky kvalitnímu scénáři, který se v rámci scifistické konstrukce přísně držel logiky, a tím jednoduše čtyřka nedisponuje. Scénář je šitý až příliš horkou jehlou, děj obsahuje řadu nelogičností a ono už to celkové pojetí je takové fantasmagorické. Připomíná to sci-fi pro odrostlejší děti. Už jen ten vzhled obřích robotů, kteří jako by unikli z nějaké stavebnice... Celkový dojem: 45 %.

Eva Sadková patřila k absolutní režijní špičce naší televizní dramatické tvorby. Vybírala si obvykle kvalitní literární předlohy se silným morálním poselstvím a zajímavou dramatickou zápletkou. Není náhodou, že sáhla i po Adričově románu, kde hlavní postava připomíná proslulého Gobsecka, kterého ostatně Sadková později rovněž zpracovala v televizní hře. Tragická postava ženy, která láskyplný cit postupně promění v bezohledné hromadění majetku, pochopitelně budí zájem, byť je nutné přiznat, že Gobseck je napsaný lépe, obsahuje víc rovin, jeho postava je záhadnější a je to zkrátka větší hráč, srbská lichvářka je přece jen poněkud jednorozměrná a její konec je až příliš přímočaře moralistní. Gabriela Vránová je v hlavní roli výborná a ostatní herci jí zdatně sekundují. Hra je zajímavá i svou lokací na Balkáně během 1. světové války. O těchhle místech mnoho projektů u nás nevzniklo. Celkový dojem: 80 %.

Bezkonkurenčně nejlepší film Vojtěcha Jasného a patrně i nejlepší snímek věnovaný tématu združstevňování české vesnice. Jasný ho natočil po řadě let, kdy scénář nemohl z pochopitelných důvodů projít dobovou cenzurou. Pomohlo až období reforem na konci 60. let a osobní zásah Dubčeka. Na filmu je patrná tvůrčí zpřízněnost Vojtěcha Jasného s jiným významným českým režisérem Karlem Kachyňou. Je to podobně poetické, se zaměřením na obrazovou složku, pečlivý výběr herců a jejich vedení. Je zajímavé, že i když film nejde ve svém zobrazení neutěšených poměrů 50. let až na dřeň, protože politická perzekuce a atmosféra ve společnosti byly ve skutečnosti horší, do dneška nevznikl ve svobodných tvůrčích poměrech film, který by Rodáky dokázal překonat nebo se jim aspoň přiblížil... Celkový dojem: 95 %.

Typická francouzská komedie 70. let, s typickým hereckým projevem a postavou smolařského roztržitého outsidera Pierra Richarda. Kdysi jsem měl ten film opravdu rád, ale když jsem se na něj podíval s odstupem času, přišlo mi, že narozdíl od jiných Richardových kousků, jako je Hračka, Roztržitý nebo Velký blondýn, film přece jen poněkud zestárl a humor tohohle ražení a kvality už mě natolik neoslovuje. Holt jsem se během let posunul trošku jinam. Celkový dojem: 55 %. Ke kladům určitě patří poctivý český dabing v čele s Petrem Olivou.

Tradice, autorita, pořádek, půda, práce a povinnosti - Kamenný řád je rodinnou ságou, která vyjadřuje tradiční konzervativní hodnoty selského stavu na českém venkově. Velmi slušný scénář, zajímavé obsazení málo viděnými herci, na dobu vzniku až překvapivě dobrý, v konfrontaci se slátaninami typu Poslední z rodu Hamrů se nebojím říct výborný seriál. Je zajímavé, že ačkoliv naše televize recyklují kdejakou normalizační trapárnu, k repríze tohohle kvalitního kousku sáhly za dvacet let poprvé. Seriál na příběhu příslušníků jedné selské rodiny popisuje postupný rozklad konzervativního řádu a tradic na našem venkově. Konfrontuje ho s technologickým a především sociálním a politickým vývojem, s hodnotami moderního městského člověka (Postava učitele, který se přižení do rodiny a je nucený handlovat o věno své nevěsty. Scéna, kde se ošívá nad tím, že pro rodinu své vyvolené jde v případě hledání partnera svým způsobem o obchod a investici je sice humorná, ale hluboce příznačná.) Celkový dojem: 80 %. Je škoda, že seriál neměl zdaleka tak velký rozpočet jako dobově oblíbené dietlovské projekty. Jeho dobová popularita na rozdíl od Dietlových seriálů ale souvisela i s faktem, že Kamenný řád jen v minimální míře ovlivnila režimní ideologie normalizační éry.

To, že film pojednává o celkem provařeném námětu, není příliš podstatné a na mém hodnocení se negativně projevil žánr teenagerské komedie v hollywoodském provedení. Pravda je, že existují mnohem horší filmy svého druhu, Repli-Kate si např. udržuje ještě celkem přijatelnou úroveň hereckých výkonů, ale co naplat, i ty nejpovedenější fórky jsou podané takovým způsobem, že na mě nefungují a u většiny se ošívám nad jejich lacinností. Celkový dojem: 25 %. Když už podobné téma, tak je dobře zvolit starou českou komedii Což takhle dát si špenát. Téhle klasice Repli-Kate nedosahuje ani po kotníky.

Snad nejosobnější film režiséra Clauda Berriho, kde se vyrovnával s rozpadem své rodiny. Je sice pravda, že mnohý muž kolem čtyřicítky způsob řešení, který Berri zvolil, bude považovat za rozumný a osvobozující, dát přednost lásce a vášni před stereotypem a povinnostmi je určitě lákavé, nicméně já se s ním tak docela neztotožňuji a navíc scénář nepovažuju za příliš propracovaný. Film je jen jedním z mnoha ve filmografii Clauda Berriho, kde se věnuje krizi současné rodiny a mezilidským vztahům. Určitě nedosahuje na vrchol režisérovy tvorby. Nejcennější na snímku byl pro mě výkon mého oblíbeného herce Daniela Auteuila, který si zahrál otce postiženého syna a nevěrného manžela. Celkový dojem: 60 %.

Svědectví patří v rámci tvorby Stephena Kinga k těm dílům, které napsal v období kocoviny při léčbě svých závislostí. Pomohla mu z nich mj. hluboká náboženská víra, a tak se Svědectví točí kolem konfliktu dobra a zla mezi Bohem a silami pekelnými. Obě instituce si rozdělí své ovečky, které přežily apokalypsu v podání epidemie vzniklé únikem viru z vojenské laboratoře. Série trpí značnou nevyrovnaností kvality, po napínaném prvním díle se dostaví průměrné části, aby závěr opět gradoval. Líbil se mi představitel pekelníka, stejně jako Gary Sinise coby hlavní klaďas. seriál ale sráží jen průměrný scénář, který obsahuje spoustu vaty, takže výsledkem je klasicky přetažená stopáž, dále působí problém nenápaditá režie a podceněný televizní rozpočet, ježož výsledkem jsou podřadné triky. On i ten vyhraněně náboženský aspekt každému nesedne. Celkový dojem: 50 %.

Kousek spadající do kategorie OŠF - opravdu špatný film. Všem odpudivým kverulantům a věčně nespokojeným filmovým divákům, kteří brblají při shlédnutí průměrného žánrového filmu, bych doporučil shlédnout nejdříve tenhle snímek, aby věděli, zač je toho loket. Příšerná slátanina s dementním scénářem, mizernými triky a toporně hrajícími "herci". Režiséra je nutno ocenit za vytrvalost - po tolika průserech a propadácích to nevzdal a pořád točí. Tihle lidé jsou zkrátka nezničitelní. Povstání strojů není špatné tak nějak roztomile, kdy se člověk usmívá nad naivitou tvůrců, je špatné urážlivě - člověku je potom smutno ze zabitého času a stydí se za ty, co se na filmu podíleli. Na druhou stranu, jednou za čas je opravdu potřeba vidět vyloženě špatný film, aby si člověk udělal měřítko a neposílal do odpadu filmy, které tam nepatří. Dá se to brát i jako rituální trest za divákovy hříchy, podobně jako se někteří hluboce věřící sebetrýzní při náboženských obřadech. Právě jsem porušil předsevzetí týkající se diety, takže si Povstání strojů plně zasloužím... Celkový dojem: 0 %