Borec3

"Who controls the past controls the future who controls the present controls the past"

Palahniuka mám hodně rád. Ten ohňostroj konspiračních teorií, vychytávek a damaged people - hned úvodní hláška: "Když má člověk hlaveň pistole mezi zuby, mluví jen v samohláskách." - věděl jsem okamžitě na čem jsem . . . bohužel Klub ztrácí s ubíhajícím dějem nedějem na síle (fakt je, že zvrat v závěru spadající do kategorie Šestého smyslu vám nepřijde tak překvapivý, pokud jste četli knihu) a nebo jsem se moc často nechal z příjemného ponoru do fincherovskopalahniukovského světa vyrušovat kočkou, no nevim. 3,5*

Na LFŠ v Hradišti s improvizovaným klavírním doprovodem Filipa Topola jednoznačně k sežrání :)

Forma přesahuje obsah o vzdálenost vrcholku Everestu a dna Mariánského příkopu. Ale že je to krásná FORMA.

"Jiří, ten hajzl se nekouká!" bavil jsem se fakt dobře . . . český film objevil Krobota, Zelenka hláškuje jako za starých dobrý časů, Trojan je dobrej (to jsme věděli). Bavilo hodně . . . já takhle vypadám normálně . . .

Byl jsem dost zvědavý. Rozporuplné kritiky jsem si chtěl promítnout do vlastního závěru. Předně - původní Volavku jsem zatím neviděl (o to více jsem nyní zvědavý). Co mě štvalo asi nejvíce - střih i styl scorsyho "přímé" režie vůbec nelícuje s hudbou (téměř vždy skvělého) Howarda Shora. Podbarvení je jaksi často dost mimo a kazí atmosféru mnoha scén. Když už začne hrát Comfortably Numb od Floydů k milostné scéně (pozor, výborného) Capria a jeho psycholožky, evokuje to ve mne úplně jiné pocity a hlavně vzpomínky (hold vymazat The Wall nejde). Druhá věc - to je tak ukecanej film, až je to škoda. (Představte si ty mlčenlivé ksichty asiatů, to sálající napětí jako vytepané z Leonovské režie - nádhera). Nicholson už to jinak zahrát ani neumí, Damon je třídní šprtík, ale Caprio si prostor na plátně krade vyloženě pro sebe - viz. úvodní proklepnutí Sheenem a Wahlbergem, posezení u psycholožky, atd. Závěr - no přesně zapadá do stylu východního noir thrilleru (úplně vidím Kitana a jeho stone face). O to je v hollywoodském kabátě překvapivější. Žádná katarze. Od Scorseseho jsem doufal v to nejlepší. Bohužel nemám vůbec dojem, že bych viděl něco pro historii kinematografie významného, o to víc jsem zvědavý na předávání "plešounů" (Oscar za The Departed by byl urážkou Zuřícího býka nebo Posledního pokušení). Suma ... pocit z poctivě natočené chytré krimi, nothing more nothing less. 3,5*.............. potvrzeno - kompenzační tlaky zvítězily, martymu ho přeju, ale za tohle?

Meditace na dané téma. Pomalá a klidná kamera stylu mávání andělských křídel. Šepoty a obrazy lidské komedie, tak blízko naplnění. Občas jsem se usmál, většinou jen nechal film působit, ale výsledkem nebyla očišťující katarze. Jak moc bych si ji přál.

Vnímání skrze sen se mi moc nevyplatilo, chladně bolestné obrazy v sytě barevné kompozici, tiché slzy, výrazně podmanivá hudba, žena stokrát jinak a přece stejná, prostřihy poezie... Stvořeni pro lásku mi úspěšně uniká, možná jsem první část skládačky měl vidět dřív než 2046.

Ježíš jako člověk. Flash and Fear. Ale asi do první třetiny jsem hvězdné obličeje Willema a Harveye musel rozdýchávat. Pak se s pomocí jejich skvělých výkonů mlha rozplyne a vidím jasně. Nikos Kazantzakis za svou vizi zaplatil daň odpadlíka. Církev ho odvrhla jako bezbožného syna ukazujícího prstem na pravou podstatu víry.

Kartu? . . . Tu mám!