Posledné recenzie (285)
Princ mamáčik (2022)
Ten pocit, když si pustíš v tv pohádku, která podle popisu bude zábavná a zasměješ se….a ta chvíle, kdy zjistíš, že to je existenciální pouť přerostlého panice. Víte, kvůli tomuhle se nemusím dívat na tv, naprosto stačí mrknout na seznamku, pánové. Sranec a další důkaz, že některé sny by měly zůstat jen v éteru.
Barbie (2023)
Existenciální drama. Blábol na entou, který má tak výborné promo a super skvělý trailer, že se necháme všichni oblbnout. Smutné je, že snímek jako takový nedostihuje kvalitou svůj trailer ani na jedno procento. Všechno působí tak nějak divně trapně, vtipné není nic. Celou dobu jsem jen věděla, že tohle už jsem viděla i slyšela, a to prostě ani ten líbivý Barbie kabátek nezachrání. Kdo pořád potřebuje slyšet všechny tyhle kecy? A proč jste mi zhnusili Ryana, do prd*le práce?? Fakt konec.
Malá morská víla (2023)
Když nastal ten povyk kolem barvy pleti nové Ariel, nechápala jsem to. Pro mě představoval problém hlavně fakt, že herečka není kdo ví jak půvabná. Jako dětský fanatik do téhle knížky s Disneyovskými ilustracemi, jsem to měla nakoukané a prostě to nešlo, nebyla to Ariel. Nicméně, na plátně si mě získala, protože byla rozhodně cute a sympatická. Velký plus je princ, kterého asi z té knížky vystřihli i s jeho psem, nebo nevím. Asi je zjevné, že nové zpracování mě dostalo. Romantika jako prase, přátelé, a to chceme prostě. A musím říct, že Melissa konečně dostala roli, která jí sedne, protože to její přehrávání se hodí právě sem, do role Disney padoucha…ti totiž přehrávají všichni.
Posledný denníček (6)
To je život
Už jsem se nějak srovnala s tím, že konec světa zatím nenastal. Dalo mi to práci, věříte? Tak jsem začala přemýšlet, co bude dál. A jedna šary vary kolegyně mi řekla, že letos budou začínat nové věci a budeme přecházet do nějaký čtvrtý dimenze. Heh, je teda fakt, že minulý rok toho dost skončilo ;), takže nejspíš ty začátky přijdou. A to je trochu strašidelné, páč když něco znáte, tak vás to třeba sere, jenže je v tom ta jistota ze známého. Divné, ale pravda.
Tak tedy na startu, a co jako dál? Vždyť na startu nestačí jen stát, jenže já tak nerada běhám... :) Proto jsem si řekla, že stačí, když prostě půjdu...a dojdu, kam mám, tak jako tak. Vlastně jsem začala už před časem, ono jednoduše stačí vystoupit z té svojí komfortní zóny...jen malý krok, a pak přijdou další krůčky na cestě k prvnímu vítězství.
Pokud jste na tom podobně, tak se nebojte, všechno zvládnete. Nejsme žádně sračky, ne?!
Evidentně hodně čtu psycho věci, takže je teď ze mě guru Lyli :)) A cajdáček bude....pamatujte, že teď máme rádi Simu, srdíčka. ♥ Dáme jěště jeden dupáček...rozmazluju vás!