bmolko

Smrt je nemoc. Jako jakákoliv jiná. A existuje lék. Lék. A já ho najdu. Další Aronofského rozvaha na téma obsese. Tentokráte nesmrtelností. Stop dying, that's our goal. Meditativní a viztuálně hypnotická epopej o věčné touze člověka zvrátit nevyhnutelné. Jako vždy nám Darren nabízí geniální kameru, perfektní režii a vytříbené herecké výkony (hl. Jackman). Každopádně mám pocit,že film lze obtížně jednoznačně ohodnotit po jednom shlédnutí...

Po velmi dlouhé době jsem měl pocit,že Meryl není tou postavou, kterou hraje, jak je u Meryl zvykem. Je nad slunce jasné,že to není Meryl ale scénářem bez výrazného konceptu. Člověk by si donekonečna mohl lámat hlavu (pokud by ovšem chtěl) nad tím, jaké jsou vlastně nosné myšlenky filmu. Kdo byla Margaret Thatcherová, proč se stala tím, kým byla. A jaký byl tedy její život (kromě neustále se opakujícího tvrzení,že celý život byl plný těžkých rozhodnutí, která musela udělat)? Jaké zaujímala postoje ke svým politických rivalům, jak se její kariéra promítala do vztahu s dětmi, když už byly zahrnuty do děje? Film je prošpikován neustálými záblesky vzpomínek (které postrádají podobu příběhu) a politickými proklamacemi. Co je tedy hlavní dějovou osou? Žena,která musí neustále s něčím bojovat? Ať už s démony nemocné mysli nebo politickými nástrahami? Film mi připadá spíš jako parafráze příběhu duševně nemocné ženy,která si myslí, že kdysi bývala Margaret Thatcherovou. Jako autobiografický hold jedné z nejvýznamnějších britských političek je to zoufale málo. Film bez psychologie postav a místy přemírou patosu s nízkou vypovídací hodnotou. Jaká škoda pro film s takovým potenciálem.

Inteligentní a charizmatický seriál o věcech mezi nebem a zemí s viditelným rukopisem Americké krásy. Neuvěřitelně originální scénář plný metafor, snových vizí, absurdních situací, hledání smyslu života a všech jeho součástí, tápání ve vztazích a hledání sebe sama. Mnohovrstevnatá psychologie postav a její velmi zajímavý vývoj. Jednotlivé díly charakterizuje elegantní napojení bizarní smrti na aktuální rozpoložení a problémy jedné netradiční (ikdyž možná tradiční) funebrácké rodiny. Rozhodně to nejlepší,co bylo kdy pro televizi vyrobeno.

Tak tohle je něco neuvěřitelného. Způsob, jakým je téma lhostejnosti, odcizenosti a osamocenosti lidí zpracováno, je dechberoucí. Dokonce i New York je zde vykreslen jako šedé a anonymní město plné osamocených lidí, kteří snad ani nejsou schopni projevit jakékoliv emoce a proplouvají den co den svým bezcílným životem. Všechny scény jsou perfekcionisticky dotaženy k dokonalosti (každodenní ranní Brandonova rutina, "sváděcí" scéna v metru, či scéna, kdy Brandon bezemočně sleduje porno, zatímco vedle se jeho sestra srdceryvně utápí ve své závislosti na lásce). Film do značné míry stojí a padá na výkonu Mr.Fassbendera, který je zneklidňující, sugestivní, dráždivý, emotivní, VÝJIMEČNÝ A NEZAPOMENUTELNÝ. Jen výtečné herectví (ale i překvapivě pěvecký um!!!) Carey Mulligan mohlo dostat více prostoru..Stále mi jen nejde do hlavy, proč byl Stud opomenut Akademií a našimi kiny se jen proplížil. Počet promítání by se dal spočítat na prstech jedné ruky!!!!

Film o amorálních krutých hrách lásky šálivé, kdy se s partnerem jedná zcela pragmaticky a manipulativně bez sebemenší špetky ohleduplnosti. Místy kruté a elegantně cynické s takovou lehkostí až mrazí. Brilantní a přesné dialogy, které dokazují, jak lehce lze někomu ublížit v jedné větě. Nichols opět prokázal svůj geniální um převést divadelní hru na plátno a přizvat k tomu ty správné herce. Jude Law jako slaboch, Clive Owen jako živočišný,vypočítavý a cynický lékař, Julia Roberts jako nerozhodná a neustále chyby dělající fotografka a Natalie Portman jako překvapení filmu - zranitelná striptérka, která je ale zároveň nejsilnější a nejvyzrálejší z celé "party". Lze jen doufat, že nás Mike Nichols poctí ještě nějakým majstrštykem. A jedna rada na závěr : "Jestliže se zamilujete na první pohled, nikdy se nepřestaňte dívat"

Velmi osvěžující věc. Spíš místy odlehčené drama než-li komedie. Scénáristicky ne příliš originální (minimálně v jedné pasáži inspirace Amélií z Montmartru) o lidech,kteří se potkají v době, kdy každý hledá něco jiného. Ale způsobem zpracování velmi originální, citlivé, detailní. Jedním z největších kladů je výkon Josepha Gordona-Levitta, který svého v pravou lásku věřícího Toma zahrál tak oduševněle, že velmi často na sebe strhává veškerou pozornost (setkání se Summer v pětistý den od prvního setkání v "jejich" parku). Nezapomenutelné!