belldandy

Při škatulkování to samozřejmě nejde udělat jinak než film označit za detektivní nebo dokonce thriller. Je to však zavádějící. Vzpomínky na vraždu jsou vlastně antidetektivka. Spíše je to film psychologický, ve své vlasti možná vnímáný i jako sociálně-kritický. Můžete ho vnímat buď tak, že odhaluje neschopnost policie (zde je cítit onen společensky kritický tón) nebo tak, že poukazuje na naši všeobecně lidskou neschopnost poznat pravdu (v tom je čistě postmoderní). Mnohému divákovi může způsobit zklamání, protože nenaplní jeho očekávání. Neřídí se totiž pravidly detektivního žánru, ale právě tím je zajímavý. - Rozhodně nevidím v tomto filmu žádné korejské "Se7ev" a to je jedině dobře. Není to totiž napodobenina, ale originál.

Hodnotím dvěma hvězdičkami a to jsem ještě hodná. Film upomene dějem i stylem vyprávění na Ariostova Zuřivého Rolanda. I tam se postavičky pohybují po světě jako figurky po povrchu nějeké deskové hry. Vše působí poněkud nahodile a hravě. Osudovost velké legendy chybí ve filmu i v knize. To by tolik nevadilo, kdyby se režisér zároveň nesnažil vytvořit vážnou ponurou atmosféru. Film tak postrádá právě onu hravost a lehkost knihy. Líbit se mi na něm mohlo něco jen díky tomu, že trpím slabostí pro fantastické příběhy.

Nedá se nic dělat, ale radši budu za zarytého Trekkies (o jakých tu mluví třeba Galadriel), než bych se připojila ke zdejší dehonestaci Star Treku. Jasně, že jsou triky dnes už zastaralé. Já snad i chápu, že se to někomu nelíbí. Věřím, že, když někdo ctitel řekněme Bély Tára, tak má nárok si myslet, že Star Trek je vlastně dost plytký. Taky chápu, že se někdo prostě nepřenese přes své vlastní dobové zakotvení, ale ... jen mi, prosím, netvrďte, že je nový Star Trek lepší, protože ... Tohle je pravý Star Trek! I kdyby se celá garda komentátorů na CSFD na hlavu stavěla. Nic co přišlo po tom už nemělo tu ... no tu sílu nové vize. Současný filmový Star Trek je možná efektnější v efektech, ale nemá v sobě žádné skutečné vizionářství. To očekávaní směrem do budoucnosti. Nejspíš nám prostě chybí ta zkušenost, co Star Trek znamenal ve své době. Kdo by kritizoval Voskovce s Werichem, že jejich filmy mají mizernou kvalitu obrazu. No, někdo taky. :( No, já patřím k těm, kteří ve svém raném dětství sledovali Star Trek na rakouské televizi a tehdy se mi na něm nezdálo zastaralého nic. :). /// Mezi třemi původními sériemi, vede dle mého druhá série. Mám dojem, že už si tvůrci ujasnili, o čem to je, a snad proto se tu najde většina těch nejlegendárnějších epizod: Amok Time, Mirror, mirror, Journey to Babel, The Trouble with Tribbles ... zatímco v třetí šla kvalita scénářů bohužel výrazně dolů. Spolu s nepříznivým časem vysílání to bylo zřejmě to, co původní Star Trek ve své době zabilo. Jenže on stává jako fénix z popela stále vždy znova a znova ...

Napřed si musíme ujasnit tohle: Nepochybně na světě narazíte na mnohem zajímavější seriály či filmy. Tohle je ale do puntíku přesně nejlepší fanouškovský ST seriál (a v téhle kategoriii se už vybírat trochu dá), jaký jsem kdy viděla, jak co do hereckých výkonů (jde tuším o takové poloamatéry, kteří jakési herecké zkušenosti přeci jen mají), výpravy (která dovedně rekonstruuje vzhled TOSky), až po dodržení původního ducha TOSky. /// Vzhledem k tomu, že jsem poměrně vyhraněný fanoušek TOSky, který asi nikdy nepochopí, jak to, že ostatní mohou přistoupit na to, že tomu, co dělá Abrams, se říká Star Trek... Zajímavé to totiž může být, ale vážně se tomu dá ještě říkat ST svět? Tak tedy ... Tahle amatérská záležitost, to je přímo antiteze Abramse. Je to překvapivě věrná pocta původnímu seriálu, která se drží ducha předlohy, jak s jeho předsudky (převážně podnikaví muži a sexy ženy) i s jeho ideály (futuristický optimismus, vize lepšího světa), tu a tam s nějakými dilematy samozřejmě. Zkrátka klobou dolů před tohle partou fanoušků. Až česká komunita stvoří něco, co se alespoň vzdáleně podobá tomhle na místo onoho nešťastného Metrénského incidentu, tak ze mě bude vážně hrdá vlastenka. :)

Film Impérium vrací úder je nejlepší díl série "Star wars" a to ze dvou důvodů: 1) Nedoupoští se chyb, jaké vidím v jiných částech (ty nejnovější nevyjímaje). Není tak pohádkový jako díl první. Mnohem úspěšněji se vyhýbá trapným momentům jako jsou přespříliš procítěné a patetické promluvy mezi DarthVadrem a Lucem v dílu třetím. 2) Střední část filmu patří k nejzajímavějším sekvencím celé série. Někde mezi odchodem ze zasněžené planety a příchodem Luca do Oblačného města se odehrává to nejlepší, co je ve Hvězdných válkách k vidění. Rozdělení do dvou linií velmi prospělo spádnosti děje. Trochu "mysticko - filozofující" část o Lucově setkání s Yodou je střídána akčnějšími sekvencemi z Falcon Milenium, kde se špičkující Leia a Han Solo neodvratně sbližují. I vizuálně je tahle část perfektní. Záběry z Yodovy planety střídané například s průletem mezi meteority nebo pohledy na Oblačné město patří k tomu nejlepšímu. Tedy - dávám jednoznačně pět.

(česky: Stopař). Stopař vypráví drsný příběh z drsných časů, legendu kmene Saanů (laponců) starou tisíce let. Je to někdy krutá podívaná, ale ne zbytečně a přehnaně. Atmosféra filmu mi připoměla Holdstockovy knihy. Vyniká především svou naturalističností. Mladý muž po té,co byl jeho kmen zničen bandou zabijáků se přidá ke kmeni novému. Nechce na minulost zapomenout a hledá pomstu, ikdyž ostatní chtějí spíše uchránit své životy tím, že ustoupí. Na závěr si počkejte sami. A plyne z filmu nějaké poučení? Asi to, že každý musí někam patřit. A taky se dozvíte, jak v horách přelstít zabijáky.

Toto dílko alespoň zčásti vyplňuje vzduchoprázdno, jež nastalo po „Strach a hnus v Las Vegas“ v Gilliamově filmografii. To, co mělo být původně "filmem o filmu" se změnilo v dokument o tom, jak jeden film skončil v propadlišti dějin. Sledujete Gilliamův vzestup a pád. Prožíváte spolu s ním potěšení z práce a radost z uplatněné fantazie. Po té co se objevují první neočekávané problémy začnete se o něj (i o film) bát. Před vašima očima Gilliam dojde od prvotního entuziasmu k úplné rezignaci. Celý projekt se mu hroutí pod rukama. Prosíte: „Ještě ne, ať ještě není konec. Chci vidět víc z toho milého filmu. Ještě malý kousek ať se natočí.“ Johny Depp se potýká s umíněným koněm. Poslední záběr a je po natáčení. A je i po filmu. A poučení: Gilliam je don Quichote usilující o nemožné (o převedení snů ve skutečnost). Ono přirovnání však v dokumentu nevyznívá nijak manipulativně. Při posledním rozhovoru Giliam konstatuje, že don Quijote nedokázal zvítězit nad větrnými mlýny reality. A v tu chvíli vám to dojde samo: Tím donem Quijottem je nejen on, ale v podstatě každý režisér, který musí riskovat peníze své i cizí v podniku tak nejistém jako je film. První neúspěch znamená nedůvěru sponzorů na mnoho let. Z každého činu a rozhodnutí se musí skládat účty. Kolik projektů a snů bylo takto zmařeno? Díky tomuto dokumentu však „Muž, který zabil Dona Quijota“ přesto zůstane v lidské paměti jako pomník všem nesplněným lidským snům. (Slovník cizích slov: donkichot = člověk ušlechtile, ale pošetile usilující o nemožné.)

Ale jóóó ... jde o parodii. Množství gegů odkazuje na starší zombie -filmy, zejména na Romerovu trilogii. (Hned název na její druhý dil.) Jako v Noci oživlých mrtvol i zde přichází zkáza z vesmíru. Stejně jako v Úsvitu mrtvých postupně přestávají vysílat televizní stanice. Jako ve Dnu mrtvých přežívají hrdinové díky ochraně vojenské jednotky. -- Spíše než o horovou parodii, ovšem jde čistě o zombijácko-teenegerovskou komedii. Shauna čeká těžký den, na který si předsevzal několik nelehkých úkolů. Seřazeny od nejjednoduších po nejtěžší to jsou: navštívit maminku, získat zpět své děvče a nakonec úspořádat svůj život. Než skončí den Shaun samozřejmě všechny úkoly zvládne, přičemž jen tak navíc se vypořádá s poměrně slušným počtem zombíků. Sečteno a podtrženo: Pokud jde o mne - zábavná komedie, která neurazí ničí vkus. (Tuhle scénu má rád můj muž. Popsal ji na svém blogu a pokud se rozhodujete, zda film vidět, řekne vám, myslím, hodně o celkovém charakteru filmu)

Tento film mi utkvěl v hlavě díky své temné atmosféře, která zcela postavila na hlavu radostné vyznění králíka Rogera. Komiksové postavičky žijí v naprosté anarchii, která může být "peklem" pro živou postavu. Z Bakshiho se asi nikdy nestane populární režisér, zůstává ale jedním z těch nejoriginálnějších.

Tento film je, zdá se mi, trochu neprávem ve stínu jiných slavných Chaplinových děl: humanistického Kida či protifašistického Diktátora. Světla velkoměsta za nimi v žádném směru nezaostávají. Od první scénky, v níž se Tulák probudí na právě odhalované soše až po úplný závěr nabízí velmi vyrovnanou kvalitní podívanou. (Tato vyrovnanost mi trochu chyběla u Moderní doby, kde je rozjezd tak geniální, že zbytek filmu pak zklamal náhlým příklonem k průměru.) Světla velkoměsta taková nejsou: Vyprávějí samozřejmě o našem starém známem Tulákovi, ubožákovi bez domova a bez peněz, který přežívá díky svému specifickému daru "vybruslit", trochu poctivě a trochu nepoctivě, z každé problematické situace. Tulák tentokrát potkává bytost - samozřejmě ženu, jejíž situace se mu jeví ještě neutěšenější. Mimo svou chudobu je totiž ještě slepá. Ona dívka považuje Chaplina, samozřejmě v důsledku blaznivého sledu okolností, za boháče. A on, sám zcela bez prostředků, se snaží dál pro její radost a potěšení, své bohatství předstírat. Jde o melodrama a proto svou náklanost k dotyčné ženě přivede k maximální oběti. - Při tomhle filmu diváci v kinech jistě velmi slzeli, ovšem jen místy to bylo dojetím... Film totiž zároveň obsahuje celou řadu z těch nejvydařenějších Chaplinových gegů: od úvodního odhalování sochy, přes scénu placení -neplacení v restauraci, až po legendární boxérské vystoupení v ringu. Zkrátka Světla velkoměsta jsou výborný a, jak jsem již řekla, neprávem přehlížený film, který má své místo mezi těmi nejlepšími. Začíná se mi zdát, že Chaplin prostě neuměl natočit nic slabšího.