Koryntos

Tento film můžeme hodnotit z více hledisek. Můžeme se nechávat unést dlouhými scénami, kochat se krajinou a rozmanitou kulturou lidí Tibetu. Na akční vypjetí scén, nebo složitý děj, můžeme rovnou zapomenout. Film je svým dějem předvídatelný od počátku až do konce. OBSAHOVĚ V SOBĚ FILM VŠAK NESE URČITÉ POSELSTVÍ. Na začátku filmu jsem si opravdu myslela, že se budu jen kochat, vypnu mozek a budu příjemně relaxovat, vydrželo mi to až do závěru filmu. Na film jsem se dívala s blízkým člověkem a právě obsah filmu v nás rozpoutal značně vyhrocenou genderovou rozepři. Nějak nás právě tento film rozdělil na dva tábory, stejně jako ve filmu bývalého mnicha a jeho manželku. Z mužského pohledu převládal názor, že je lepší opustit všechno, co si bývalý mnich vybudoval prakticky z ničeho, hmotné zaopatření, ba dokonce i rodinné zázemí svou ženu a syna, přetrhat všechna tato pouta a vrátit se opět k meditaci, která má hlubší význam, než povrchní lidský život. Když se nad tím tak zamýšlím, vlastně to samé udělal i sám Buddha, opustil ženu, aby se věnoval hlubšímu smyslu. Z ženského pohledu jsem soucítila s jeho zhrzenou manželkou. Na začátku čelila výsměchu celé vesnice, když jí s mnichem nachytali, tolerovala mu nevěru, nežádala vysvětlení, starala se o něj a jejich syna a nakonec měla opět čelit výsměchu celé vesnice, protože ji opustil, bez jediného slova. Z ženského pohledu v tom, ale není vidět ten hlubší smysl spasit celý svět. Odráží se v tom zodpovědnost, kterou žena má nejen za sebe, ale především za svoji rodinu. Oproti mužské ješitnosti a nezodpovědnosti, bylo tam krásně zachyceno, že sice mnich jde za hlubším smyslem (podle něho hlubším), ale sám je povrchní a nezodpovědný floutek, který nechá svou manželku napospas okolnostem, děj se, co děj. Takže nadále otázkou zůstává, co je povrchní. Jestli je povrchní obyčejný lidský život (mnichova teze), nebo jestli naopak vidíme, jako povrchnost, snažit se spasit celý svět na úkor svých bližních. ( Pemina a moje teze).

Co víc dodat, krásná duchařská pohádka z mého dětství.

Kytice je krásně zpracovaná a drží se věrně předlohy od Erbena a splňuje základní tezi, že kdo se vzpírá svému osudu, bude potrestán. Z toho důvodu dopadne dobře jen balada Zlatý kolovrat. Trochu mě mrzelo, že se do filmu Kytice, dostalo jen sedm balad a nepropracovaly se do tohoto výběru i balady Holoubek, nebo Lilie. Škoda, že nevzniklo pokračování Kytice, právě se zbývajícími baladami, zrovna u tohoto filmu bych pokračování docela ráda uvítala. Jinak se mi v Kytici líbila barevnost scén, sice někde byly barvy o hodně sytější, než ve skutečnosti jsou, ale to právě působilo zajímavě. Jen se mi, když jsem film viděla poprvé, nelíbil kostým matky v baladě Vodník a kostýmy matky a dcery v baladě Zlatý kolovrat, protože mi přišly jako kostýmy z ruských pohádek, ale po několikátém shlédnutí filmu, jsem si na ně zvykla. Největší uznání zaslouží scény ve vodě v baladě Vodník, vlastně si ani nepamatuji, jestli jsem v jiném filmu někdy viděla podvodní scény. Film má podle mě i krásný hudební podklad.

Ještě větší bejkárna, než první film, dovedená do naprosté absurdity. Navíc navazovat na první film, tím že chlápek přežije pád z vrtulníku na beton, bylo opravdu moc přitažené za ehm- koule. Nejvíc jsem se nasmála, když se probral ve chvíli, kdy už neměl vlastní srdce a chystali se mu ufiknout………. taky koule. Nevím, co se k tomuhle dá víc dodat.

Tenhle film není ani v nejmenším šálek mojí kávy. Když budu upřímná, je to neskutečná bejkárna. Která propaguje PP (product placement), ale hodně dlouho jsem se u žádného filmu, tak nezasmála, i když paradoxně právě tomu, jak stupidně celé dílko působí. Vize sexu, kdekoliv a kdykoliv, aby člověk doplnil adrenalin, byla působivá, stejně tak jako postava černošské sestřičky a jejích svačinek, to je vlastně jediné, co mi z tohoto filmu utkvělo v paměti.Jako léčba parádní kocoviny, proležené na kojejích to, ale bylo super. Dnes viděno podruhé a za normálního stavu, to zas tak super není.

Jak dokáže skončit láska pomocí zfanatizované fašistické propagandy, co se děje v mysli člověka, který dokáže vyvraždit svou vlastní rodinu. Opravdu fenomenální psychologický horor. Mrzí mě, že hodně diváků vnímá Rudolfa Hrušínského, jen jako představitele Švejka. V roli Karla Kopfrkingla, byl daleko výraznější a opravdu přesvědčivě děsivý, když ve filmu vidím, jak si hřebínkem přečísne a ulízne vlasy, mrazí mě z toho v zádech.

Úsměvně depresivní film, z omšelého depresivního prostředí. Co víc dodat než Arnoštek je prostě boží, ale ještě víc boží je Béda se svým svérázným komentářem k emancipaci žen. Navíc Lucie Zedníčková, nevím sice proč, mi tam hrozně připomíná Ramadu (Valeria Golino) ze Žhavých výstřelů.

Vrána město andělu se mi líbila více, než předešlá Vrána, podle mě tohlhe zpracování mělo lepší zápletku a pointu a lepší vizuální styl, který sice působil depresivně, ale tak nějak lepším dojmem než ve Vráně. V tomto filmu se mi líbila vizáž Mii Kirshner a Iggyho Popa, kterého si úplně stejně představuji i v jeho skutečném životě. Z dalších dílů Vrány, jsem viděla už jen 3, která je pro mě brakem, takže je škoda na ni plýtvat řádky.

Film Vrána by se mi určitě líbil více,pouze tehdy kdybych byla feťačka, vyznávala bych gotický styl a měla zálibu v sado-maso hrátkách se sklonem k incestu.I na horor velice depresivní. Breendonovi Lee ovšem jeho role seděla opravdu přesvědčivě. Daleko více se mi líbila Vrána město andělů.

Myslím si, že erotická scéna Hany Brejchové a Vladimíra Pucholta, patřila mezi první erotické scény v dějinách českého filmu. Troufnout si na takovou scénu v té době, chtělo hodně velkou odvahu, jak už pro samotné herce, tak i režiséra. Obdivuji, že se do toho pustili. Hana Brejchová se mi dokonce líbí více, než její slavnější sestra, protože nepůsobí jako prvoplánová kráska, přesto je okouzlující. Navíc na DVD jsem viděla i vystřihnutou scénu, toho jak došlo k tomu, že spolu Míla s Andulou skončili v posteli. Míla učil Andulu sebeobranu, kdyby si na ní nějaký floutek dovoloval. Když ho, ale kopla do holeně, spadl na postel a začal si stěžovat, že z toho může dostat kostižer a Andula ho začala uklidňovat. Za nejlepší z celého filmu, však považuji scény od chvíle, kdy Andula zazvoní u dveří rodičů ,,svého milého.“ I když chápu, že z dnešního pohledu může na hodně diváku negativně působit, až přehnaná naivita Anduly. Výborný herecký výkon předvedl neherec pan Josef Šebánek, je nezapomenutelný, nijak za ním ovšem nepokulhává svým výkonem ani paní Milada Ježková, v některých scénách ho dokonce předčí.(postelová scéna) Opravdu krásně ztvárněný manželský pár s maloměšťáckým a konvenčním myšlením. ,, Co by tomu řekli sousedi.“ Nějak u nich selhala výchova a ze syna mají povedeného floutka, ale nač se tím trápit. ,, Teď si představte náš Míla tedy, no von ty peníze vydělá, no tak tu hmotnou záruku, by do toho manželství měl.“ Taková realistická věta z repertoáru všech maminek. Celý výjev rodiny působí, tak realisticky a lidsky, podobné scény zažil ve své vlastní rodině určitě každý z nás. Hodně jsem se u toho nasmála. Jen mě trošku zarazil konec, který na mě působil, nějak useknutě, tak nějak, že tam ještě něco dalšího mělo být, místo otevřeného konce. K celému filmu mám osobní vztah i k malému městečku, kde se většina scén natáčela, takže chválím film se vším všudy. Navíc chytlavou písničku na začátku, kterou zpívá Zdena Lorencová, pokaždé dlouho nemůžu dostat z hlavy. ,, To co bylo včera, není každý den a já potkal jsem dívku, byla krásná jako sen a já jí tak rád mám, ójéjeje, tak rád mám ójéjeje a z té velké lásky stal se ze mě chuligán.“ Z mojí velké lásky se ovšem staly komentáře k filmům.