Psema

Chvíli trvá, než si člověk zvykne na skutečnost, že Defiance skutečně není další čistokrevné dobrodružství jako Krvavý diamant, ale osobní drama s epickými momenty, v němž jde především o lásku, bratrství a budování komunity, v níž by žili lidé a ne zvířata lačnící po krvi. Zwick musí operovat s neuceleným scénářem (příběh nemá v podstatě ani začátek, ani konec, vystihuje jen fragment odboje), herci zase s polskými/ruskými dialogy a divák s vlastním očekáváním. Jakmile ale Howard vytáhne svoje smyčce, Schreiber vezme do ruky samopal a Craig konečně překročí hranici hodného velitele, berou všechny pochyby do zaječích a místo nich nastupuje pouze nadšení. Zwickovská akce tradičně vynikající, chemie mezi herci funguje, emoce prýští a závěrečná půlhodinová řežba (plus tucet dalších scén) bere dech. Zwick pořád umí. 9/10

Zběsilý mix Nepřítele státu, Terminátora, Minority Report a zhruba dalších dvou desítek známých či neznámých filmů, který uhání dopředu jako nabroušený Temný rytíř a zásadně nekouká do zpětného zrcátka, a to ani v případech, že okolo vybuchuje snad úplně všechno. D.J. Caruso si výrazně půjčuje od talentovanějších kolegů, Shia válí jako obvykle, Michelle Monaghan nikdy nevypadala (a nehrála) líp a Billy Bob Thornton si po čase vzpomněl na své světlejší chvilky. Jen ty rodinné hodnoty od strýčka Spielberga mohli tvůrci nechat za dveřmi. Ačkoliv... jestli tahle oběť zařídila ty parádní triky a vyvedenou vizuální stránku obecně, pak nemám námitky. P.S.: Ano, mozek v hibernaci doporučují čtyři z pěti diváků. ;)

Otázka na úvod: Víte, co překoná úsměvnost Marka Wahlberga v popelářském ohozu? No přece Robert De Niro v teplákové soupravě. Ne, teď vážně. Righteous Kill je taková srágora, že by měl Avnet položit hlavu na špalek a konečně odtáhnout někam, odkud na nás ty jeho shity nebudou moct dosáhnout. Scénář je od začátku do konce hrůza, hlášky tu vlastně nejsou (obdivuju střihače, který uplácal tak dobré trailery) a hlavně je to děsná nuuuuuuudaaaaaaa, jež musí ve chvílích vaší nepozornosti snad couvat, jinak není možné, aby mi těch 90 minut utíkalo takhle pomalu. P.S.: Carla Gugino nikdy nebyla ošklivější a oplácanější. WTF?! 3/10

A dno je zase o něco níž.

Dost nelogické a bez motivací, ale Taylor s Neveldinem mají obrovský talent na to, vytěžit z prostředí co možná nejvíc. Házení s mozky, podřezávání krků, štípání hrudních kostí... to jsou věci, které vážně nemám na stole každý den, a v kombinaci s charismatickým Milem to všechno překvapivě docela funguje. A Schoelermann se jako režisér nemá vůbec za co stydět. Je vidět, že si s praštěnou "crankovskou dvojkou" padnul do oka a trocha toho nekorektního násilí mu nedělá sebemenší problémy. Škoda, že Patologie míří na DVD, zatímco částečně spřízněné (a dnes již úplně vyčpělé) Saw i nadále straší v kinosálech.

Film o tom, kterak se špinavý, zarostlý a zpocený Leonardo DiCaprio snaží dostat ze spletitého klubka zájmů CIA, přičemž zvládá ve zpomalených záběrech vystřílet CELOU(!) buňku teroristů, volat svému šéfovi s pupkem Russella Crowe, jenž vynáší rozsudky smrti se stejnou lehkostí jako vodí děti do školy a na fotbalové zápasy, a balit fešnou sestřičku. Ridley to má na stará kolena stále "v ruce", ale Labyrint lží je tak precizně odvedený, až je vlastně dokonale nudný. Jediný zábavný moment pro mě bylo závěrečné mučeníčko (ne, nejsem úchyl) a geniální oběd s malými chlapečky. Snad bude odkládaný Nottingham mnohem lepší. Musí být... ;)

Marijuana makes shitty movies better. Tahle věta (přímo z Rogenových úst) k Pineapple Express sedí jako zadek na hrnec. Rogenův scénář postrádá pořádné vtipy a kromě tří opravdu zábavných scén (kouření cross-jointu, dialog ve škole, večeře u rodičů) se nezmůže na nic víc než na prvoplánové a ne úplně funkční hláškování z Bro Code(u). Což mi tedy na dvouhodinový film, který chce být především komedií, nestačí. Samotná zápletka se vleče, stopáž je apatowovsky přestřelená (prosil bych o 30 minut kratší sestřih bez zbytečných zhuleneckých tanečků a sáhodlouhých (a nevtipných) tarantino-like dialogů, které vůbec nikam nevedou) a akční scény v Greenově podání jsou možná záměrně nelogické a překvapivě drsné, ale nejenže jsem se u nich nelámal smíchy v pase, ale ani jsem se nepousmál. Což zamrzí. Trailery mě totiž stále baví a překvapuje mě, jak mohl ve filmu úplně zaniknout i tak cool moment, jakým je Rogenův parachute-skok. Slabota a velké zklamání. 5/10

Poslední čtyřicetiminutovka se trochu táhne, ale Fincher je až příliš schopný na to, aby se mu Buttonův příběh roztekl do sterilní a nudné šlichty. Styčné body s Gumpem nevadí, poněvadž Fincher přistupuje k postavám jinak. Netlačí jejich prostřednictvím tolik na pilu, naopak je nechává dějem spíše proplouvat a skutečné emoce plynou z myšlenky mládnoucího efektu a potíží s ním spojených. Fincherův um by ale zřejmě nestačil. A tady přichází na scénu brilantní, první hodinu silně digitální Pitt. Pro něj bude, stejně jako pro Finchera, Button těžko nějakým milníkem, ale jeho energie z postavy jdoucí proti proudu času vyloženě čiší a je to právě Pittova jiskra v oku, která ve mně kolikrát probudila emoční fontánu. Nikoliv standardně slušná Cate Blanchett, jíž ovšem její mladší filmové verze strčí do kapsy již prvními pohledy. 9/10 a malé plus za to, že konečně někdo řekl, že je Tilda Swinton ošklivá. ;)

What a stupidity, Mr. Langenegger! Uťápnutý Obi-Wan chodí s namachrovaným Wolverinem na tenis a do stripklubů a pomalu se zamotává do Rosomákovy sítě, z níž již brzy nepovede cesta ven. Výsledek ovšem vypadá jako slepec tří různých žánrů a Langenegger neví, jaký film by chtěl vlastně točit. Kamaráda do deště 3,druhou Sexbombu od vedle nebo snad hitchcockovský thriller? Kdo ví. Deception je rutinně odvyprávěný slepenec přefiltrovaných obrazů, které jsou při zapnutém mozku děravější než zděděný kastrol po babičce a překvapivě v nich nefunguje ani charisma ústřední dvojice a sexy křivky Michelle Williams. Nechápu, jak se do toho tak dobří herci mohli namočit (zřejmě kvůli tomu jointu na začátku a nekonečným souložím v první polovině filmu), ale je mi jich vlastně docela líto. Takovýhle škraloup v kariéře si nezasloužil ani jeden.

Herecký koncert utopený v houšti konzervativního scénáře, který rámuje rádoby odvážná kamera. Jako dobrý, ale kromě Streepovic "mám veliké pochyby" a pod vrstvou černé sutany ukrytého diblíka Amy Adams mi v hlavě nezůstalo vůbec nic. 7/10