Max-Wesslo

Když to na začátku dokumentu skupina Buena Vista Social Club rozjede na koncertě v Amsterdamě a Compay Segundo začne skladbu Chan Chan, nevěřili by jste mu ani šedesátku. A tomuto pánovi bylo přitom 91. A pokud si nádhernou úvodní skladbou kubánskou hudbu alespoň trochu zalíbíte, nemůžete se následně nudit. Všichni členové jsou neuvěřitelně čilí a charismatičtí, temperament z nich přímo čiší a jejich chuť do života je nekonečná. Tradiční kubánský doutník v zubech a kytaru v ruce je možno vidět nesčetněkrát. Koncert v podání těchto vynikajících hudebníků musí být nádherný zážitek a mrzí mě, že už nemám šanci to nikdy zažít. Nejvíc mě fascinoval Rubén González, v té době 79-letý, který předváděl na piano něco, na co nikdy nezapomenu. Bohužel v prosinci roku 2003 zemřel, nechť je mu země lehká. Při závěru dokumentu a zároveň koncertu ve slavné a zaplněné Carnegie Hall, při jednotlivém představování všech členů kapely (a symbolicky znovu při písničce Chan Chan), mě upřímně hřálo u srdce. Co se týče samotné kvality Wendersova dokumentu, hodnotil bych ho pouze průměrně, ale vybral si téma, které mě chytlo, zajímalo, po celou dobu ani chvilku nenudilo a takový dokument si představuju jako ideální, proto nemůžu jinak než 5*.

Natočit pokračování filmu s tak originálním námětem, aby zároveň nezůstalo jen u pouhého okopírování, je těžké. A přestože se režie alespoň na chvilku znovu zhostil Kinji Fukasaku, kvalitu prvního dílu rozhodně neudržel. Souhlasím s ostatními, že se film rozjíždí dost slibně a chystá se další pěkná vyvražďovačka mezi žáky, jenže pravidla jsou tentokrát jiná a musím říct, že celá pointa soutěže je strašně chatrná. Scénáristé měli na scénář zřejmě hodně málo času, protože je tam neuvěřitelné množství nelogičností a všechno je to upraveno tak, aby se tam prostě střílelo, umíralo a tekla krev. Ale nelogičnosti by ani tak nevadily. Co jsem totiž opravdu nesnesl, bylo přehrávání (už v prvním díle to byl děs). Hlavně co se týče hlavního hrdiny z řad žáků. Jeho neustálé řvaní a naštvaná tvář mi od začátku lezla na nervy. Taktéž umírání jednotlivých studentů, které probíhalo téměř pořád stejně (umírání, seběhnutí ostatních nad umírajícím, poslední povzbudivá slova umírajícího a pak už jen řev a vyběhnutí několika nasraných jedinců do boje). Ale musím také něco pochválit a to je v první řadě skvělá hudba a taktéž některé akční momenty. BR2 se prostě s jedničkou srovnávat musí a vyšlo jako hodně nepovedené pokračování, které se snažilo vypadat úplně jinak, bohužel za cenu mnohem horší kvality. Zklamání... (A pro fanoušky Takeshiho Kitana upozornění, že se mihne jen v jedné scéně. Teda takové zanedbávání hereckého umu se jen tak nevidí;)).

U Oldboye pořádně zapotíte hemisféry, ale užijete si dokonalý filmový zážitek. Bál jsem se toho filmu, nechtěl jsem být po tolika doporučeních zklamán. Ale lze snad u tohoto snímku být zklamán? Nelze. Protože všechny aspekty filmu jsou nadprůměrné. Scénář propracovaný do posledního detailu, dokonalá kamera, skvělá hudba (doteď mi vůbec neseděla asijská orchestrální hudba, ale Oldboy to změnil), střih (různé složité časové prolínání) a hlavně vynikající herecké výkony v čele s Min-sik Choiem, který pro svou roli obětoval tolik, co jsem snad ještě v žádném filmu neviděl. A všechno to má pod taktovkou velice schopný režisér. Nerad bych popisoval cokoliv z děje, aby jste nebyli o něco ochuzeni. Samotný oficiální text distributora toho prozrazuje zbytečně moc. Ale buďte připraveni na nemalou dávku násilí. Ovšem pokud jste už nějaký ten asijský snímek viděli (Kitano), ani vás to nijak zvlášť nepřekvapí. I když je pravda, že při jisté scéně i mě (a to jsem celkem otrlý) tikaly oči. Marně hledám na filmu něco, co bych mu vytkl. Snad možná menší překombinovanost, která se ovšem tak nějak ztratí. Opravdu se bojím amerického remaku, který se připravuje, protože to prostě nemůžou natočit takovým stylem jako korejci a právě ta mírná překombinovanost se hodně zviditelní. A taky mi chybělo větší cítění s hlavním hrdinou, což bylo stylem točení těžké. Kvůli zajímavému střihu jsem se nedostal do jeho kůže, a to už v úvodním "vězení", a právě proto to pro mě není film, který by třeba okupoval mou Top5, přesto že ho tak chválím. Ale jinak luxusní ve všech směrech. A navíc - korejky jsou ještě hezčí než japonky.

Krása. Bezchybné skloubení krvavého násilí a humoru přesně v tom originálním kitanovském style. Takeshi si tentokrát odskočil do hlavního města filmařského průmyslu Los Angeles, aby natočil příběh japonského yakuzy (kterého si sám zahrál) přijíždějícího do USA po problémech v jeho rodném Japonsku. Zde se setká s mladším bratrem, který jede v drogách a přestože Aniki (Kitano) neumí ani slovo anglicky, ihned si zjedná respekt a pustí se do krvavého válčení mezi mafiemi. Již po několika minutách vidíme první 'chutnou' scénu, kterých potom v průběhu filmu přichází ještě několik. Zapomeňte na charaktery postav, zapomeňte na nějaké sáhodlouhé dialogy nebo snad dokonce na nějaký důvod veškerého násilí, jak to chce většina diváků. Tady jde hlavně o vizuální stránku a o Kitanův humor, který si člověk musí zamilovat a ne každý ho tam vidí. Trošku jsem se obával, co předvede Omar Epps, typického amerického černocha jsem si v Kitanově filmu nedokázal představit. Ale zahrál výborně, což dosvědčuje mimojiné jeho monolog ze závěru filmu, kdy jede v autě. Tradičně skvělé výkony předvedli také stálí Kitanovi herci Ren Osugi a hlavně Susumu Terajima v roli Anikiho pravé ruky. Vůbec všechno zůstává stále stejné. Hudba znovu od Hisaishiho a znovu výborná (i když sám Kitano řekl, že si pro případné nové filmy již Hisaishiho nemůže finančně dovolit, což je velká škoda). A sám japonský polobůh si znovu napsal scénář a hlavně znovu film sestříhal, což údajně považuje za jednu z nějdůležitějších složek filmu. Přesto všechno, co jsem napsal, se o tom vlastně píše špatně. Stačí vědět, že režíruje a hraje Kitano, převážná většina se odehrává v USA, je tam násilí, je tam humor, je tam všechno, co má mít kitanův film. Takže rozhodně vidět...A jako bonus uslyšíme Kitana mluvit občas i v angličtině, což pro něj není zrovna obvyklé...Mám problém s tím, že když je film hodně doporučovaný, jsem potom zklamán. Ovšem u Brothera mi to vůbec nevadilo a Kitano potvrdil roli mého nejoblíbenějšího režiséra/herce. O plném hodnocení není pochyb. A závěr velmi stylový: "Tady máte na opravy".

Jsem překvapený, jak dokáže film z dílny Ishiro Hondy být i napínavý. Úvodní nález obřího vejce vyplaveného po velké noční bouři je tak záhadný, že by se i Shyamalan mohl přiučit. Ve srovnání s ostatníma Godzillama má tato velmi slušný scénář a vynikající hudbu a to z ní dělá zřejmě nejlepší film této série. I herecké výkony jsou nesrovnatelně lepší, už to nejsou jen primitivní výkřiky, ale propracované dialogy. Samozřejmě to člověk musí všechno brát s nadhledem, stále to má velkou spoustu chyb a nelogičností a pořád je to sranda. Ale myslím, že Honda měl k dispozici trochu větší rozpočet a je to znát. Objevuje se zde nový styl točení, kdy Godzilla už neničí jen plastové město, ale v popředí se objevují reálné záběry na město a za ním běží na plátně Godzillí pochod. Ve filmu jde zhruba o tohle: Po nálezu obřího vejce místními rybáři a obyvateli ho od nich odkoupí nějaký podnikatel s výhledem na velký finanční výdělek. Ale na scéně se objeví dvě malé trpasličí slečny z jistého ostrova, ze kterého vejce pochází, a varují podnikatele a také hlavní hrdiny snímku, aby vejce vrátili nebo se stane něco hrozného. Hrdiny jsou dva novináři (žena fotografka a muž) a nějaký vědec. Ti se snaží přemluvit podnikatele, aby vejce vrátil (marně). Z ničeho nic se z hlíny vyhrabe Godzilla a začne ničit nevinné městečko, až dokráčí k velkému inkubátoru ukrývajícího vejce a začne ho ničit. Naši hlavní hrdinové mezitím na výpravě na ostrov Mothry přemluví místní obyvatele v čele s trpasličíma ženama, aby poslali Mothru proti Godzille. Začne velký boj matky o své dítě. Ale Godzilla všelicos vydrží a postupně na ní útočí ještě stovky hraček (tanky, letadla, děla) a nakonec taky dvojčata vylíhnuvší se z vejce. Jak to skončí neprozradím, abych nespoileroval. Výhradu bych měl proti lidskému útoku, protože stále se opakující záběry děl střílejících na Godzillu začnou nudit. Ale na závěr potvrdím úvodní větu, že mě film dosti překvapil a zaslouží si v rámci Hondovy série alespoň 4 hvězdy.

Godzilla´s Revenge je mnohými fanoušky této kultovní série považován za vůbec ten nejhorší film. A přestože jsem viděl zatím jen jeden, musím konstatovat, že je to minimálně horký kandidát na tento post. Ichiro je mladý školou povinný kluk, jehož rodiče tvrdě pracují a nemůžou se mu věnovat tak, jak by si sám přál. A tak sní velice živé sny o ostrově Monster Island a příšerách tento ostrov obývajících. Ve svých snech se zkamarádí s Minyou, synem samotné velké Godzilly (který mu mimochodem "zachrání" život). V rámci Ichirových snů uvidíme několik soubojů, které podle mě vypadají ještě o něco lépe než v prvním mnou viděným filmem s dílny Hondy (Kaijű sôshingeki). Ovšem to je snad jediné pozitivum tohoto snímku. Samotný Minya vypadá opravdu trapně, dokonce ani nevyluzuje ty roztomilé "godzillí" zvuky, ale mluví lidskou řečí. A celým filmem se navíc prolíná podle mě dost zbytečný příběh o dvou lupičích, schovávajících se na útěku z banky, se kterými se Ichiro utká, posilněn radami malé godzillky. Je mi jasné, že tenhle film byl určen pro malé děti, ale i tak to nemá na více než jednu hvězdičku. Mimochodem viděl jsem to s anglickým dabingem, který byl naprosto otřesný, takže radím sehnat si to raději v japonském originále s anglickými titulky.

Mé první setkání s Ishiro Hondou a jeho filmy s Godzillou, Mothrou a dalšími monstry, které se všechny vlezly do tohoto snímku. Všechny tyto příšery obývají ostrov Monsterland, který je obehnán bariérou, aby se odtud nemohly dostat. Ale přiletí mimozemšťané s cílem ovládnout planetu Zemi, zmanipulují monstra a pošlou je po jednom na hlavní města po celém světě (Moskva, Paříž, Londýn, New York...), které zničí a následně se všechny dohromady sejdou na "ničené" v Tokiu. Lidé to tak samozřejmě nechtějí nechat a s mimozemšťany bojují. Ovládnou znovu tyto monstra a naopak je zase pošlou proti mimozemské základně kdesi v japonských lesích, kde se odehraje asi nejzajímavější část filmu, kdy všechny zrůdy bojují proti Ghidrah, tříhlavé létající vesmírné stvůře. Pět dlouhých minut se perou při doprovodu neuvěřitelných pazvuků. Nevím jak hodnotit, pokud bych měl hodnotit stejným metrem jako všechno ostatní, samozřejmě je to odpad. Ale ačkoliv to Japonci mysleli vážně, já to tak samozřejmě myslet nebudu a dávám aspoň ***, protože je to mnohdy zábavnější než mistrné kousky Eda Wooda.

Celkem jsem se na film těšil. První minuty svědčily o slušné zábavě. Hned na začátku vás titulky varují zprávou "Když v roce 1963 natočil A. Hitchcock film s názvem Ptáci, zobrazující krutý útok hejna okřídlených kreatur, lidé se smáli... Na podzim roku 1975 napadlo 7 miliónů černých ptáků, odolávajícím jakékoliv snaze lidstva vyhnat je, město Hopkinsville v Kentucky. Už se nikdo nesměje." a následně uvidíte první útok rajčete. Ovšem dál už je to jen nuda a nuda. Samotná vraždící rajčata se objevují jen sporadicky a to jako velké oranžové koule valící se po zemi (jediný jejich pohyb). Hrozná hudba, hrozné herecké výkony a hrozné efekty stejně jako u dalších béčkových hororů 60. a 70. let. Ovšem kouzlo těchto filmů zde úplně chybí, jelikož je to vlastně parodie. Jasný odpad.

Takeshi bez Takeshiho. Aneb jeden ze tří Kitanových filmů, kde si sám nezahrál. Ale není se čemu divit, protože ani jeden z těchto tří filmů (kromě Dolls ještě Scény u moře a Kids return) se svým žánrem nepodobají jeho typickým krimikomediím, naopak jsou to filmy romantické nebo drama (Kids return). A představit si Takeshiho v romantickém filmu si opravdu nedokážu. Dolls je od začátku tak trochu podivný film. Hned úvodní několikaminutová ukázka typického japonského loutkového divadla (bunraku) nemusí být pro každého zrovna zábavná. A i poté filmu chvilku trvá, než se "rozjede" a než začne být stravitelnější pro diváka. Tři různé příběhy o netypické lásce a jejích důsledcích. Velmi pomalé tempo, pro někoho až nudné, s dlouhými záběry, ve kterých se prakticky nic neděje. Navíc s minimem dialogů a pronesených slov vůbec. Jedním z hlavních plusů filmu je určitě vizuální stránka, se kterou si Kitano opravdu pohrál, od kostýmů až po přírodní scenérie (sakurový park, zimní scenérie v druhé polovině filmu). Mnohými fanoušky jsou Dolls považovány za nejlepší Kitanův film. Ovšem já se s tímto názorem neztotožňuji, pro mě je tím "the best" stále Ohňostroj. Dolls mě tak nevzaly a nedám plné hodnocení (vidím to tak na 85%). Přesto to byl silný filmový zážitek a rozhodně potřebuju ještě více shlédnutí na to, abych opravdu pochopil smysl jednotlivých příběhů a celého filmu. Filmová poezie.

Jeden z prvních trochu delších počinů legendárního "stroje na pohádky" Walta Disneyho. Tenkrát v roce 1919 potkal Uba Iwerkse, který se stal jeho velkým kamarádem a pomáhal Waltovi rozpohybovávat různé postavičky. Disney pak po nocích ve svém garážovém studiu kreslil a kreslil. Cinderella je klasický příběh Popelky, v několika detailech odlišný od té Popelky, kterou známe ve filmovém zpracování se Šafránkovou. Popelka musí tvrdě pracovat pod velením svých dvou líných sester a jediným jejím kamarádem je kočka. Princ pozval všechny lidi na večerní bál a mezitím v jedné scénce pochytá několik medvědů najednou (ukáže nám, jaký je silák, oh:). Sestry samozřejmě Popelce zakážou jít. Ale jí se po vyslovení přání zjeví víla sudička, která jí vyčaruje šaty a auto s tím, že o půlnoci se šaty změní zpátky na staré roztrhané hadry. Přijde čas bálu a všichni se baví (při pozorování tance místních tanečníků jsem se trhal smíchy), dokonce i Popelčina kočka se dala dohromady s princovým psem. Princ si všimne Popelky, zatančí se, zamilují se, ale Popelka musí před dvanáctou utéct, ztratí přitom střevíček, kterým málem zabije svého prince. Ale jak už to bývá, všechno dobře dopadne, princ ji podle střevíčku najde a všechno skončí v objetí, a to i kočičky a pejska. "And they lived happily ever after"...Jednu hvězdičku si nechám, protože předpokládám, že uvidím ještě vymakanější dílka Walta Disneye.