Fridecka

Něžná a citlivá, hodně depresivní studie sledující různé fáze vztahu muže a ženy podaná netradiční chronologií. O drobnostech a obyčejných věcech,které tvoří vztah. Začíná velmi hořce, rozvodem a pokračuje vstříc šťastným událostem i nedorozuměním, která všemu předcházela. Nedovedu si představit realističtější zobrazení celé šíře vztahu na zcela jednoduchých prožitcích. Nemusejí lítat talïře či nože a přesto to někdy intenzivně zabolí. Velmi příjemné byly i svižné francouzské melodie podtrhující atmosféru filmu.

Velmi zdařilá mozaika zápletek z různých časových momentů dvou bratrů a otce, které vedou k originálnímu závěru. Chtělo by se říct, že činy a motivace hlavních postav byly od základu špatné a proto následuje adekvátní následek. Dva bratři, naprosto rozdílní, jeden z nich je ochoten jít přes mrtvoly, aby se měl co nejlépe, ačkoliv na první pohled vzbuzuje z nějakého důvodu soucit, je na něm znát inteligence, určitá síla, nezdolnost v kontrastu depresivním vzhledem a zjevnými vnitřními konflikty, hlavně, když se pak stane co se stát nemělo. Vypadá to, że opravdu trpí tím co se stalo, hlavně v konfrontaci s utrpením otce, ale pak je také vidět jak to jsou povrchní pocity, když v zápětí poměrně chladně vykoná co musí, predátor?...A pak končí, tak jak žil, rukou toho , kdo byl ve své podstatě stejný jako on sám. A jako protipól mu je jeho bratříček, slabý, přecitlivělý, roztřesený, uzlíček nervů, situací naprosto paralyzovaný, ve vleku událostí a silnějších, snažící se jednat správně, s čistou motivací, ale také nešťastný. Měřítkem jejich charakterů je pak žena, která je mezi nimi dvěma, ale tam scénář už moc do hloubky nejde, škoda. Celkově depresivní film, ale mistrovsky zpracovaný, kdy vidíte hlavním postavám přímo do talíře, neřkuli do hlavy, a to mě moc baví!

Potěší, pohladí na duši písničkami Beatles a neurazí. Velmi jednoduchý děj, působivé výpravné zpracování a kulisy. Klíčová je hudba, ta mne k filmu přitáhla, ale jinak podprůmérný muzikálek. Takže pokud bych si chtěla udělat hezký večer s písničkami Beatles a jednoduchým příběhem, nad kterým nemusím a nechci moc přemýšlet, tak by to byla jasná volba. Ale protože zase tak nekomplikovaný není, tak to není tak jasná volba. Mamma mia mám určitě ráda víc.

Velmi silné a slibné herecké obsazení, ale marně pátrám, co jsem, kde přehlédla či co mi uniklo, ale vtipné to není, spíše smutné. Tomuto humoru nějak nerozumím. Jediné co mne potěšilo bylo obsazení Tildy Swinton a George Cloonyho, tak bylo alespoň na co se dívat. Ale uznávám, že v pozadí jakéhosi sarkastického humoru nad lidskou stupiditou je cosi velmi znepokojivého a pobuřujícího, kapku hořkého, ale mně toto sdělení není blízké a nudilo mě, bohužel.

Ačkoliv je stopáž filmu poměrně rozsáhlá, nenudila jsem se ani chvíli. Nenápadné příběhy a životy obyčejných lidí, které denně potkáváte, jejich osudy se s jistou nevyhnutelností a pravidelností protínají i míjejí. Mistrovsky sladěné hořké a obyčejné útržky ze životů lidí, které jsou viděny převážně v poloze, kdy si někdy nevědomě, někdy cíleně ubližují a pak z toho plyne, že reagují překvapivě, nečekaně a nevyzpytatelně a to už bývá většinou pozdě. Je možná účinné, že příběhů a lidiček je v tomto snímku opravdu mnoho a celek působí pak jako vytříbená barvitá mozaika. Je to opět jeden ze vzácných děl, která ve vás něco silného zanechají a přemýšlíte pak dlouho jak je ten život a osud spletitý, ale zároveň jednoduchý a jak lidé dokážou bý slepí vůči sobě samým i vůči sobě navzájem. Nádhera!

Toto dílo je pozoruhodné už tím jak vyvolává rozporuplné reakce a provází jej velmi živé diskuze. Co by si autor filmu mohl více přát. Ústřední příběh člověka jež tvrdě pracuje a snaží se vycházet lidem vstříc, v uvozovkách neutrálního a nestranného, neboť již jeho národnost mu směrovala osud. Já velmi oceňuji zaměření právě na období, kdy se měnily dějiny a režimy. Jen málokdo zřejmě zůstal sám sebou a nepodléhal zápalu " pro dobrou věc" Je pravdou, že z filmu je bolestně patrné bohužel hlavně to, že lidi jsou fakt svině, hlavně, když jde o majetek a že veškeré lidské konání v různých dobách a režimech se zcela odvíjí od charakteru jednotlivého člověka.

Velkolepý a strhující úvod filmu, který vás možná přiková k obrazovce, mě napadalo, že ten chlap chce zase šokovat, ohromit...V dalších minutách se ocitnete na svatbě. Na svatbě jako velkolepém panoptiku lidských vlastností, slabostí, rozmarů, pocitů, celkově karikatur/někdy velmi reálných/ lidských bytostí. Svatba jako velká pompézní prázdná oslava, to podstatné se někam vytratilo. Druhá část je taková něžná a citlivá stejně jako Charlotte Gainsbourgh, která představuje bolest a strach, strach ze smrti, touhu žít, dokončit co jsme začali, strach z prázdnoty, touhu zde něco zanechat, žít. Naopak její sestra představuje odevzdání a smíření se s nevyhnutelným osudem. Závěr za doprovodu Wagnerovy hudby je úchvatný. Je překvapivé co dokáží vyjádřit dvě ženy s dítětem a Melancholia. Viděli jste někdy lepší apokalyptický film?

Strhující a průlomový film žanru sci-fi, hlavně když se podíváte na rok jeho natočení. Působí převážně vizuálně, poselství jaké obvykle očekávám od kvalitního sci-fi filmu zde není nijak převratné a hluboké, přesto mne film velmi zasáhl, snad tím jak je jednouchý a přitom precizně vizuálně propracovaný a působivý a hudba od Vangelise film pozdvihuje ještě o třídu výše. Rozhodně se nedá posuzovat jako dnešní sci-fi filmy, spíše jako jeden ze základních pilířů, na kterých dnešní tvorba tohoto żánru vyrůstá. V Blade Runnerovi je něco magického co mě zřejmě přinutí se k němu znovu a znovu vracet. Já v něm vidím budoucnost viděnou a zobrazenou očima minulosti.

Malý, ale zajímavý film o dvou kamarádech odlišných stejně jako jejich přístup k vínu. Jeden z nich je nenáročný konzument vína, sexu i vztahů, druhý zase citlivý trochu zakomplexovaný fajnšmekr, znalec vína. A světe div se, znají se a jsou spolu léta a na předvatebním výletu jsou konfrontováni se svou odlšností. Místy velmi vtipné, myslím, že lépe smysluplné mužskemu publiku. Určitě jde opět o něco netradičního v americké produkci. Jedna hvězdičku má navíc pro to symbolické popojení příběhu s vínem.

Film o muži, který je sám, sám na vrcholu a později sám i po volném pádu dole. Komedií to lze nazvat jen těžko. Ústřední postava postaršího proutníka působí velmi nesympaticky, chová se naprosto vypočítavě, lidé jsou prostředky k uspokojení jeho potřeb, nebere ohled na nikoho. Pak tedy vůbec není překvapující, že když se vše podělá, zůstává osamocený. A možná si ani neuvědomuje, že nebýt té sobeckosti a necitelnosti, byla by po jeho boku alespoň jedna bytost, jeho bývalá žena. Ale je prostě zase sám, možná smířený se situací, se stářím, s nemocemi, ale pořád sám. Chybí tomu pozitivní nebo vůbec nějaké rozuzlení, konec jde někam do ztracena.. asi stejně jako život toho zatraceného chlapa.