Schlierkamp

Americký katastrofický film, jenž se zabývá sledováním šíření smrtícího, vzduchem přenosného viru, který nakažené osoby zabíjí během několika dní. Je šokující, jak je počátek tohoto filmu naprosto věrný tomu, co se odehrávalo a odehrává v těchto dnech (březen 2020) na celém světě, včetně původu nákazy, prvních bezpečnostních opatření a vývoje očkovací vakcíny. Příčina této celosvětové infekce je lokalizována v Číně, kde nechutné a primitivní stravovací návyky tamějších domorodců způsobily celosvětovou pandemii, což do detailu odpovídá původu skutečné dnešní nákazy a jsem zvědav, zda se dočkám, že někdo požene východoasijskou velmoc k zodpovědnosti za tuto katastrofu. Co se filmu týká, počátek je mimořádně impozantní právě díky tomu, jak autoři dokázali před devíti lety přesně předpovědět možnost a průběh šíření viru a současně nepochopitelné, že se něco podobného ve skutečnosti mohlo stát. V průběhu snímku však dramatičnost upadá, příběh se většinou věnuje poukazováním na dopady této katastrofy a výzkumu protilátek. Prostředky, jak zabránit nekontrolovatelnému šíření nákazy a zajistit ochranu obyvatelstva, jsou pouze naznačeny. Závěr snímku je zbytečně sentimentální a zaměřuje se na nezajímavý osobní život dospívající dcery jedné z hlavních postav, což celkovému hodnocení dost uškodilo a se závěrem jsem absolutně nebyl spokojen. Ve filmu režiséra S. Soderbergha se objevuje dost známých herců, bohužel však se většinou jedná o postavy nakažené tímto smrtícím virem a jejich životnost v dramatu není dlouhá. Výraznou postavu ztvárnil M. Damon, který byl vůči této nemoci imunní a jeho ženu a jednu z původkyň nákazy si zahrála G. Paltrow. Do role epidemioložky dr. Mearsové, která za svou snahu zmírnit dopady nákazy zaplatila životem, byla obsazena K. Winslet, investigativního novináře s extravagantní ochranou dýchacích cest ve tvaru kvádru zahrál J. Law a státního zmocněnce pro tuto katastrofu ztvárnil L. Fishburne. Na základě dnešních zkušeností je z dnešního pohledu nepochopitelné, že lidé i v nejhorší fázi nákazy, kdy se oběti ukládaly do masových hrobů na okrajích velkoměst, nenosili žádné ochranné prostředky. Modlím se, aby současná pandemie nedosáhla takových fatálních rozměrů, jaké jsou naznačeny v tomto snímku. Zdůrazňuji, že poutavost snímku spočívá v mrazivé podobnosti se současnou pandemickou situací, z filmografického hlediska se zejména v závěru prokázalo, že se nejedná o žádný výjimečný filmový počin.

Československá kriminální komedie podle románu E. Wallace vyprávějící o panství lorda Chelforda, kde straší záhadná postava zvaná Růžový Hubert údajně hledající zakopaný poklad. Na panství starého, rozklepaného a senilního lorda Chelforda (M. Kopecký), který žije spolu se svým o poznání mladším bratrem Richardem (P. Štěpánek), se sjíždí zámožná rodina Harperova, která by ráda provdala mladou Janu (Z. Adamovská) za starého lorda. Vysoký věkový rozdíl mezi snoubenci pochopitelně lásce nepřál, a tak není divu, že Jana nalezla útěchu v Richardově náruči. Za mnoho let se tito herci stali manžely i ve skutečném životě. Současně s výpravou Harperových, která zahrnovala matku S. Zázvorkovou a zkrachovalého bratra Artura (J. Kodet), se na panství objevil i seržant Butler ze Scotland Yardu v podání přehrávajícího J. Faltýnka, který měl přijít záhadě Růžového Huberta na kloub. Spousta postav ztvárněných vynikajícími herci naznačovala zajímavou filmovou podívanou, avšak opak byl pravdou. Ve snímku režiséra Z. Kubečka se v podstatě nevyskytuje žádný kriminální čin, zato obsahuje spoustu zbytečných nepodstatných dialogů, které i přes snahu zachytit maximálně smysl příběhu okamžitě vyznívají do ztracena a divák má velký problém udržet pozornost. Také přítomnost některých postav byla nadbytečná a zmatečná. Závěr snímku podtrhl nesmyslnost celého díla, neboť předložené vysvětlení záhady Růžového Huberta i dalších tajemství považuji za hloupé, a to nemluvím o tom, že mnohé činy (střelba na seržanta) nebyly vysvětleny vůbec. Ve vedlejších rolích se objevili sluhové nevýrazný L. Kostelka a K. Effa, zbytečná sekretářka R. Rázlová, doktor O. Vízner a zbohatlý soused V. Mareš. Bohužel musím konstatovat, že ačkoli se mi herecké výkony většiny postav líbily, celkový dojem z tohoto filmu to nemohlo vylepšit, a proto shledávám, že se jedná o jednu z nejhorších a nejnudnějších televizních kriminálních inscenací 80. let, jež jsem zatím měl možnost vidět, neboť takto nevyužitý herecký potenciál se jen tak nevidí.

Finská komedie o začínající čtyřčlenné metalové kapele. Když se náhodou potkají s producentem a organizátorem velkého metalového festivalu v Norsku, rozhlásí jejich zpěvák a hlavní postava filmu Turo Moilanen (J. Holopainen), že budou na onom festivalu vystupovat. Tato informace vzbudí v městečku okamžitý rozruch a dosud bezejmenná kapela, která pouze přehrává skladby od jiných umělců, dostává podporu ze všech stran. Brzy však vyjde najevo, že účast na norském festivalu je mylná, v kapele nastává krize, která dosáhne vrcholu po nešťastné smrti jejich bubeníka. Frontman Turo zmobilizuje všechny síly, dá dohromady všechny zbývající členy kapely, místo mrtvého spoluhráče přibere chovance v psychiatrické léčebně, kde pracuje, a vyrazí do Norska na festival na vlastní pěst. Zajímavá scéna se odehrává na finsko-norské hranici, kde jsou muzikanti s ukradenou dodávkou omylem pohraničníky zaměněni se skupinou opilých muslimů, kteří jsou zatčeni místo nich. Ve vedlejších rolích mě kromě kapely zaujala půvabná květinářka Miia (M. Kuustonen) a její neúspěšný nápadník, arogantní popový zpěvák Jouni (V. Tiihonen). Film je natočen velmi zábavnou formou a vtipných scének je dostatek. Ke konci už poněkud ztrácí scénář kontakt s realitou a příběh je stává stěží uvěřitelný. I tak soudím, že se celovečerní debut režisérů J. Laatia a J. Vidgrena zdařil a oceňuji kromě všudepřítomné kouzelné skandinávské krajiny zejména humor a nadsázku, s kterou si metalisti dělají legraci sami ze sebe.

Americký akční film, v němž je odsouzený Frank Leone (S. Stallone) převezen z jednoho vězeňského zařízení do druhého, kde jsou mnohem horší podmínky. Zlý ředitel věznice D. Sutherland se pomocí různých intrik, podvodů, manipulací a dokonce i vražd snaží donutit Leoneho, který má těsně před propuštěním, aby porušil předpisy a mohl mu tak být prodloužen trest. Není zcela jasné, proč se elegantní, ale bezcitný ředitel rozhodl Stalloneho tak krutě šikanovat, ale používá k tomu všech možných prostředků. Leone se pokouší všechna příkoří včetně neodůvodněného uzavření na izolaci po dobu šesti týdnů ignorovat, aby nezadal příčinu k prodloužení trestu, avšak v okamžiku, kdy dojde k vyhrožování ublížením na zdraví jeho přítelkyně D. Fluegel, ztrácí všechny zábrany. Po zneškodnění krutých dozorců v dramatickém závěru u elektrického křesla donutí ředitele, aby se před svědky přiznal ke svým intrikám. Ve vedlejších rolích se objevil J. Amos jako velitel dozorců, T. Sizemore coby vězeň Dallas, který hloupě naletěl na ředitelovu nabídku ke špiclování Leoneho nebo J. Lund v roli agresivního dozorce. Atmosféra věznice, kde jsou nenávistný a podlý ředitel a krutí dozorci horší než spoluvězni, mezi nimiž nebyl pro Leoneho problém si získat respekt, je velmi dobře zachycena a vzhledem k tomu, že snímek obsahuje dostatek zajímavých dramatických scén, oceňuji ho nadprůměrným hodnocením.

Československý film vyprávějící o mladém učiteli Poncarovi, který přichází na venkovskou základní školu a díky svým pedagogickým metodám, které děti motivují k aktivitě i mimo školní budovu, si brzy získá jejich respekt a oblibu. Do hlavní role byl obsazen neznámý F. Skřípek, který byl jako jediný muž v kabinetu brzy obletování kolegyněmi, on se však rozhodl trávit svůj volný čas s ovdovělou matkou svého žáka. Poncarovy metody se nelíbily všem, tedy hlavně těm rodičům, jež byli zvyklí na výborný prospěch svých dětí, který však neodpovídal jejich skutečným znalostem. Brzy se tedy objeví stížnosti na jeho moderní pedagogické postupy, které jsou obhájeny. Tento snímek vznikl podle scénáře nechvalně proslulého V. Trapla a stejný člověk se ujal i režie, co už mnohým znalcům dává najevo, že mnoho kvalitní filmové podívané se vyskytovat nebude. Do okamžiku, kdy si Poncar získá důvěru a náklonnost dětí na svou stranu se však jedná o relativně koukatelnou záležitost, poté se však děj vytrácí a zbytek filmu je do jisté míry zbytečný, zkrátka rozvinout příběh a slušně ho ukončit je úkol, který je opakovaně nad režisérovy schopnosti. Velmi podivně a nepřesvědčivě působí i skutečnost, že největší uličník z tamější třídy se po zavedení motivačních metod stává premiantem a přemýšlivým mladíkem. Kromě ředitele školy, kterého hrál V. Ráž a který se neúspěšně snažil krotit Poncarovo novátorské pedagogické směřování, se ve snímku objevovaly samé neznámé nebo velmi málo známé tváře. Přestože byl snímek natočen na začátku 80. let, kdy už začalo socialistické smýšlení obnovené a povinně vyztužené normalizací pomalu chladnout, snímek působí jako by vznikl o třicet let dříve. Tomu odpovídá nejen celkové vyznění filmu, ale i statické záběry na přírodu či vzdušné pohledy na městečko, které mi právě připomněli styl natáčení propagandistických filmů z 50. let a koneckonců i kvalita a nulové poslání tohoto Traplova díla. Nejhorší český režisér, jak je pan Trapl nazýván, natočil podle mého názoru ještě horší filmy, nicméně i tak je Velké přání těžký podprůměr, který bude po zásluze oceněn jednou hvězdou.

Československá televizní inscenace vyprávějící o srazu bývalých spolužaček ze základní školy. S odstupem čtyř let od společné docházky do školy pozve Beata své spolužačky na chatu, kde mají strávit víkend. Hostitelka neprožívá šťastné období, neboť se jí na motocyklu zabil její přítel, a zřejmě aby zaplašila samotu a zoufalství, naplánuje tuto akci. Snímek se zabývá především přípravami na sraz a zjišťováním, která z dívek pozvání přijme a tím se poodhalují charaktery a osudy mladých dívek před maturitou. Mizerný scénář P. Ševčoviče se zcela obešel bez dramatické zápletky a napětí, nejvíce se věnuje nepodstatným rozhovorům mezi jednotlivými dívkami. Největší vzruch přineslo nevysvětlené zamknutí hysterické hostitelky před návštěvnicemi. V okamžiku, kdy se dívky postupně začínají na víkendové chatě, objevovat, nestojí atmosféra za nic, snad díky nechtěné přítomnosti jedné z nich a nedobré náladě hostitelky, která se ani nenamáhala s přípravami pohoštění pro své kamarádky. Poté, co nežádoucí host odjede, začíná teprve to pravé přátelské veselí a snímek M. Pietora končí. Vzhledem k tomu, že jsem z účinkujících hereček neznal kromě I. Krajčovičové a P. Vančíkové ani jednu, žádná z budoucích maturantek mě herecky nezaujala a díky velmi nudnému scénáři jsem se musel hodně přemáhat, abych toto padesátiminutové dílo vůbec dokoukal, hodnocení tomu bude odpovídat. Většina obsazených hereček vypadala mnohem starší než postavy, jež měly představovat, a navíc ani jejich mluva a vyjadřování neodpovídala jejich údajnému mladistvému věku. Jedna z nich, která se této párty nemohla zúčastnit, neboť se musela postarat o své dítě, vypadala minimálně na třicet a tvářila se jako pár minut před sebevraždou. Raději ukončím svůj komentář, neboť nic pozitivního bych stejně nenalezl a navíc si to ani tato nudná, povrchní a zbytečná záležitost slovenské televize nezasluhuje.

Americký akční mysteriózní až hororový film podle scénáře Q. Tarantina, jenž si v tomto snímku R. Rodrigueze zahrál i jednu z hlavních rolí. Bratři Seth a Richard Geckovi vykradou banku, zastřelí několik policistů a civilních osob a spolu s rodinou bývalého pastora Fullera, kterou zajali jako rukojmí, mají namířeno do Mexika. V roli o poznání inteligentnějšího zločince Setha se objevil charismatický G. Clooney a jeho bratra, sexuálního násilníka a psychopata ztvárnil právě Q. Tarantino a musím uznat, že oba podali vynikající herecký výkon. Pastora, jenž po tragické smrti jeho ženy ztratil víru v Boha, si zahrál Tarantinův oblíbenec H. Keitel a v rolích jeho dětí Kate a Scotta uvidíme J. Lewis a E. Liu. První polovina tohoto filmu přesně odpovídá Tarantinově geniální stylizaci plné bláznivých přestřelek, dramatických situací a nevšedních poutavých dialogů a musím říct, že mě velmi zaujala. Zejména oceňuji počáteční scénu v obchodě s alkoholem, kde oba zločinci na základě Richardova paranoidního podezření zastřelí šerifa i výstředního majitele obchodu. V okamžiku, kdy oba bratři a Fullerovi dorazí do podivného a podezřelého stripbaru v Mexiku a zrovna své svlékací číslo předvádí překrásná S. Hayek, se filmový žánr od základu změní a rázem se před očima odehrává hororové drama, v němž se Geckovi a Fullerovi brání přesile krvelačných upírů, v nichž se proměnila nejen většina hostů v baru, ale i obsluha, obnažené tanečnice i místní hudební skupina. Hostům z USA v boji proti upírům pomáhá dvojice udatných mužů (T. Savini vybavený palnou zbraní v rozkroku a F. Williamson), kteří však jsou později také zneškodněni upířím kousnutím. V malé roli barmana se ukázal D. Trejo. Z počátku na mě ona radikální změna filmového žánru neudělala příliš pozitivní dojem, neboť jsem byl dosavadním příběhem dočista pohlcen, nicméně postupem času jsem přivykl a přijal i diametrálně stylově odlišné zakončení filmu. Hororová zombie-upíří část v sobě nesla i jisté parodující prvky. Přece jen celkové hodnocení bude ovlivněno dějovou změnou, jež byla nečekaná a efektní a dokonce i zábavná, nicméně vysoce položené laťce první poloviny filmu se už nepřiblížila.

Britsko-australský western natočený podle scénáře Nicka Cavea, jenž se podílel i na hudební složce, která však není nikterak výrazná. Příběh se odehrává na konci 19. století v Austrálii, přesněji řečeno v její blíže nespecifikované vnitrozemské části. Celý australský kontinent se kolonizoval velmi pomalu a v oblasti, kde se film odehrává, je to silně patrné. Ačkoli britská vláda dosadila i do těchto opuštěných a nehostinných míst své vojenské důstojníky, aby dohlíželi nad dodržováním zákonů, způsoby moderní civilizace se zde podařilo uplatňovat velmi složitě. Kapitán Stanley (R. Winstone), jenž byl zodpovědný za bezpečnost tamějších obyvatel, dokázal zajmout a uvěznit dva ze tří členů zločinecké skupiny bratrů Burnsů. Mezitím si veřejnost včetně kapitánovi ženy Marthy (E. Watson) vymohla, že nejmladšího Burnse pro výstrahu zbičují, což mladík nepřežil a kapitán už v tu chvíli tušil, že jim nejstarší Arthur Burns (D. Huston) připraví tvrdou odplatu. Dramatický závěr filmu potvrdil kapitánovu předtuchu a napravil dojem z poněkud nezáživné předchozí části. Prostředního Charlieho Burnse, který byl vyslán, aby pod pohrůžkou Mikeovy popravy zabil Arthura, hlavního strůjce agrese, ztvárnil G. Pearce. V menší, ale skvěle zahrané roli lovce lidí se objevil J. Hurt. Značný kontrast působil Stanleyův moderně zařízený dům v evropském stylu s nuznými životními podmínkami ostatních postav. Pomalu se vlekoucí a stereotypní životní styl zdejších obyvatel jakoby budil dojem, že se jen čeká, až i do těchto zapomenutých míst dorazí civilizace a vynálezy z právě probíhající průmyslové revoluce. Snímek J. Hillcoata se vyznačuje docela jednoduchým příběhem, bezútěšnou atmosférou pusté krajiny a drsných způsobů mužů, kteří nemají co ztratit, nemohu však tvrdit, že by mě tento film nějak výrazně zaujal.

Československý televizní krimifilm podle novely psychiatra J. Cimického popisující vyšetřování vraždy starého muže, jež na první pohled vypadala jako sebevražda. Objasněním zločinu se ujal kapitán Hladík v podání sympatického J. Štěpničky, jemuž v pátrání asistoval začínající kriminalista J. Langmajer. Zavražděnému byla odcizena jistá hotovost, čímž se okruh podezřelých poněkud rozšířil a zahrnoval psychicky nestabilního synovce oběti, kterého ztvárnil T. Juřička, manželé Sychrovi (L. Skořepová a její věčně opilý druh), kteří žili v sousedství a měli volný přístup na pozemek oběti dírou v plotě a obvodního lékaře P. Štěpánka, který se obával znovuotevření soudního procesu, v němž zavražděný figuroval jako svědek. V dalších rolích v této nevýrazné detektivce se objevil B. Rösner jako ředitel psychiatrické léčebny, poštovní doručovatelka A. Vránová, jež mrtvolu objevila a J. Teplý, jehož svědectví napomohlo k objasnění případu. Navzdory velmi slušnému hereckému obsazení nemohu hodnotit ani průměrně, neboť toto dílo V. Hudečka na mě působilo poměrně nezáživně, předvídatelně a nezábavně a mezi obrovským množstvím televizních kriminálek z této doby se naprosto ztrácí.

Americký akční fantasy film inspirovaný stejnojmennou počítačovou hrou. V Hongkongu se pořádá bojový turnaj na život a na smrt, který má rozhodnout o budoucnosti celého světa. Pokud vyhraje zástupce Vládce zla zvaný Shang Tsung (C. H. Tagawa), jehož moc je znásobena dušemi a silou mrtvých soupeřů, kterou vysává do sebe, nebo obrovitá čtyřruká obluda nazývaná princ Goro, nastane zánik civilizace. Za obranu tohoto světa se postavili akční filmová hvězda Johny Cage (L. Ashby), policistka Sonja (B. Wilson, manželka P. Samprase) a vyvolený bojovník Liu Kang (R. Shou), a ti všichni byli vedeni čarodějem Raidenem v podání Ch. Lamberta. Příběh se zdá být poněkud naivní, neboť mi přijde absurdní, že by osud světa měl být závislý na výsledku nějakého utkání bojovníků, avšak snažil jsem se být shovívavý i k takové stupiditě, neboť hlavním a nejzajímavějším prvkem tohoto filmu, měly být bojové duely. Bohužel akční scény mi přinesly trpké zklamání, neboť se vyznačovaly velmi jednoduchou až infantilní choreografií a nudnými, stále se opakujícími údery a kopy s nepřesvědčivým účinkem na soupeře. Herecké výkony všech postav nemohly celkový dojem z filmu vylepšit, neboť byly doslova katastrofální. Převést počítačovou hru na filmové plátno není snadný úkol, v tomto případě se to režisérovi Paulu W. S. Andersonovi, přestože se snažil holé souboje obalit vysvětlujícím příběhem, nepovedlo. Nejsem si jist, zda je to u podobného typu počítačové hry ve stylu obyčejné mlátičky vůbec možné. Celé dílo se jeví příliš amatérsky a nezajímavě a souboje, které měli být na filmu to nejlepší, vypadají, snad s výjimkou finálového souboje, jako nějaký dětský trénink karate v tělocvičně. Na takové filmy rozhodně plýtvat hvězdami nehodlám.