Sipora

Vždycky mi Allenovy filmy přišly příliš ukecané; nemohla jsem si dát dohromady, proč tento veliký obdivovatel Bergmana točí takové "sofistikované" filmy. Říkala jsem si, že film je tu od toho, aby ukazoval a ne aby mluvil. Přesto, po zhlédnutí tohoto snímku, jsem konečně vzala Allena na milost, protože jsem se výborně bavila. To - ke svému překvapení - nemohu popřít.

Film budí dojem, že byl natočen a posléze sestřihán ve vyšším stavu vědomí; režisér a celý realizační tým neudělal snad jedinou chybu; jakoby pořád všichni věděli, jak to má být. Vysvětluji si to dokonalou přípravou, "jednobodovým" soustředěním na natáčení a další 100+1 věcí navrch.

V de Sicově filmu je vztah mezi Cesirou - matkou a Rosettou - dcerou paralelou ke vztahu Božské matky Marie ke svému dítěti; proto ta hrůzná scéna znásilnění v kostele a za ní stojící de Sicova otázka, kde je Bůh v této chvíli?

Typický Scolův film. Fascinace uplývajícím časem. Jeden interiér - veliký římský byt - a osmdesátileté dějiny jedné rodiny. Na pozadí rodinného příběhu tušíme dějiny národa, ovšem nejsou tolik čitelné jako ve starší Tančírně.

Výborná gospel muzika.

Velmi sugestivní dílo. Bez kytary Neil Younga by to určitě nebylo ono. Jim Jarmusch pro mě ztělesňuje typ moudrého starce i božského dítěte v jednom. Proto točí tak dobré filmy. Tenhle se mi od něj líbí nejvíc. A musím souhlasit s Galadriel: taky jsem se hodněkrát a dost nahlas smála.

Celý film mi svou atmosférou (film noir) připomíná Zloděje kol, i když v tomto případě jde o detektivku a v případě de Sicova filmu o syrovou sociální sondu. V obou dílech však je zachycena tíživá hospodářská situace po II. světové válce. De Sica nás zavádí mezi nezaměstnané dělníky a Kurusawa do tokijského podsvětí. V obou prostředích jsou zoufalí lidé, kteří jsou schopni zoufalých činů.

Pouze odkazuji na vyprávění Vladimíra Hendrycha o tomto filmu v několika sobotních dopoledních pořadech na Vltavě v r. 2006 (nevím, zda lze najít v archivu ČRo).

Takto ryzí, freudovský i jungiánský, psychologický film by nikdo jiný než Bergman nenatočil.

Čistě manýristický film, který nepřináší nic nového. Dlouhé pohledy kamery na holandská temnosvitná zátiší, plachou dívku a zamilovaného umělce jej trochu zachraňují.